Komunisti - Dlouhá zima

Covery punk/hardcoreových kapel nejsou nic výjimečného, ale Komunisti... Takhle: desku Dlouhá zima vydávají na vinylu Silver Rocket a coby mp3 download prověřený shluk levičáckých buněk MamaMrdaMaso. Mezi nimi stojí Bourek, který doposud své věci (mimo SR) pouštěl ponejvíce prostřednictvím labelu Starcastic (Sporto, Bonus) a který vždycky promýšlí, kde ukotvit svůj rozkmit a komu vyjádřit respekt. Komunisti jsou personální variací na jednotku Plugnplay, která je pevnou součástí rapujícího Bonuse – takže co s punkovými předělávkami?

Aby bylo jasno: nejsem žádný punkáč, natož punker, čtu denní tisk, jím maso a piji lahváče a když se dívám na fotbal, řvu: Pyji, ty prošlej omastku, půjdeš do buznopornáče! Na jedné straně punk, na druhé roztodivná sbírka potměšilých předělávek, které nejsou ani tak potměšilé jako odvážné, vůbec ne odvážné jako spíš průkopnické, to asi ne, možná... Milostné znevážení? O to tady vůbec nejde. Změna optiky a srovnání dioptrií, brýle jsou nanic: jestli má song punkovou podstatu, je jedno, jestli je stylově hardcore nebo pop.

Lidi kolem rožnovského klubu Vrah jsou angažovaní každým coulem (Telefon), ale song Monika je „vztahová oddechovka“. A Komunisti z ní udělali popovou skladbu s new wave feelingem až gabrielovských konsekvencí (sick!). Hrubý punkový kolovrat Malomocnosti prázdnoty nahrazuje indie rock s chvějivou kytarou à la raní Sunshine, uječenou hymnu Balaclavy downtempo hypnotický popík evokující Arana Epochala, intenzivní emocore Gnu zas emo rozostřená kytara včetně pompézního oblouku. A fastcoreovou mazanici Spes Erepty přiléhavý electro clash. Největších změn doznaly poslední dva „vály“. Z tříminutové vypalovačky Svobodnýho slova se stala ambient-popová baladička s neodolatelným refrénem „Nádory, záchvaty, epilepsie“ (song oslavující ekologičnost Sokolova). A kritická mosh pitovka od Kritické situace se rozlila do čtyřnásobné délky, během níž Komunisti stihnou ocitovat originál, odpočinout si u záměrného ticha ve středu stopy a ještě přidat svoji sloku. Kapela je tady nejblíže někdejší tvorbě Emems, ale přitom je osobitě frackovská, řekl bych klukovská, připomínají kultovku tuzemského new wave/post-punku Soubor tradičního popu (viz i fotografická stylizace na obalu) (předchůdci Michael’s Uncle), než dojde k závěru

Hipíci se spletli, komouši taky, tak se čeká, co bude dál, co bude dál Chlapík, co sežral souseda i jeho večeři, toho bůh nestvořil Sestoupil z plakátů Nechci dejchat věčně...

Jinde zpívají: „Taky na vás záleží, jestli přežijeme / taková je většina, většina z vás.“ A nechci být dobrým prorokem, ale myslím, že Komunisti vůbec nejsou závislí na komkoliv, natož aby přežili. I když Bourek (a Pe.Klo) mají potřebu angažovaných výbojů, zároveň dávají najevo, že si vystačí zcela sami, aktivně a hecířsky, ale samostatně. Nejsem žádný punkáč a oni pro stádní větev scény taky ne, překračují ji příliš a zeširoka. Elektronika, mašinky, nezávislé platformy, chemická improvizace, rap, disco covery, proklamované vege a pokérovaný ksicht, přísná mravokárnost, ale svoboda a svědomí – není těch pojmů už moc? „Pijete pivo stejně jako my, ale pak děláte úplně jiný věci,“ není to pravda, Komunisti nic nepijou, nedělají skoro nic jako my. Na čtverce dávají odvetný mač a já hnedka vokážu, jak daleko dohodím lahváčem. Marxe neznám a nějaké MMM už vůbec ne. Ale vím, že komouši by měli všichni pochcípat. Ať už si hrajou na pískovišti, nebo míchaj čalamádu a říkaj tomu muzika. Nenávidím zimu.

(Pro Full Moon #16 - zkráceno.)