Neil Young - Neil Young

Podobně jako u Vana Morrisona nepatří Youngův první sólový krok k těm nejoslnivějším v jeho kariéře, ale ostudu svému tvůrci určitě nedělá. Young je už zkušeným songwriterem a ve svém specifickém pojetí folkrocku s countryovou orientací má rovněž jasno, jen tu zvukovou stránku potřebuje ještě trochu doladit a dodat jí víc odvahy a oduševnělosti. Písničky na debutu jsou aranžérsky vynalézavé, ale i trochu roztěkané vinou některých mírně rušivých prvků jako jsou na několika místech nepřirozeně bzučící elektrická kytara nebo až příliš idylické smyčce a sbory.

Rock'n'rollu tu v porovnání s tvorbou Buffalo Springfield moc není, countryový akcent zprostředkovává slide kytara mladého Ry Coodera, který se spolu s Youngem, Davidem Briggsem a pianistou Jackem Nitzschem podílel i na produkci. I když by tedy zvuk mohl být živočišnější a méně upjatý, kvalita písní jako jsou asi nejrockovější the Loner, I'v Been Waiting for You (tu si v roce 2002 vypůjčil mimo jiné i David Bowie) nebo Here We Are in the Years tím přehnaně netrpí.

Vedle krátkých písničkových momentek se tu vyskytují i rozsáhlejší kompozice The Old Laughing Lady a The Last Trip to Tulsa, z nichž ta druhá kontrastuje se zbytkem alba právě syrovějším podáním. Neil Young se v ni doprovází razantními riffy akustické kytary a i jeho zpěv je najednou o dost expresivnější, zatímco v ostatních písních si pečlivě hledí intonace a hladkého, úhledného tónu. Doba, kdy se přestane ohlížet na omezené možnosti svého tenkého, křehce působícího hlasu, je přece jen ještě daleko, i když první kopnutí Šíleného koně, které ho tím směrem postrčí, už je naopak na spadnutí a slibuje velké věci. Ani tohle lehké zakolísání na začátku nové cesty ale není k zahození.