I když čínský kalendář říká něco jiného, pro Neila Younga byl rok 2012 zase jednou Rokem koně. Po devíti letech oživil spolupráci s věrnou bandou Crazy Horse a natočil s ní v této sezóně hned dvě desky: dvojitou Psychedelic Pill s původním materiálem a sbírku coververzí pojmenovanou Americana. Jak titul napovídá, náplň alba tvoří přepracované písně z nepřeberné klenotnice amerického lidového zpěvníku, i když ne všechny toto zadání přísně dodržují. V některých případech je autor znám, ale i takové songy už stačily projít tím, čemu Young v komentářích říká „folk process“. Většina z uvedených skladeb má za sebou bohatou historii plnou různých úprav, ať už anonymních nebo řádně zdokumentovaných a Neil Young si spolu s Crazy Horse vytýčil neskromný cíl zařadit se svými verzemi právě do této nekončící linie proměn, díky níž zůstávají písně živým organismem a ne kanonizovanou relikvií.
Je v tom, pravda, trochu rozpor. Taková písňová evoluce bývá především spontánní záležitostí a málokterý autor, který k ní kdy přispěl vlastní úpravou, nad tím teoretizoval tak, jak to dělá Young v komentářích k jednotlivým skladbám. Je ale třeba ocenit, že se ve svých verzích vždy snaží píseň „revitalizovat“, tedy oživit její syrovou podstatu zastřenou pozdějšími zjemňujícími zásahy. Činí tak různými způsoby, ale přesně v duchu svých předchůdců. Někdy přijde s vlastní melodií na původní slova, jindy naopak pozmění... číst dále
I když čínský kalendář říká něco jiného, pro Neila Younga byl rok 2012 zase jednou Rokem koně. Po devíti letech oživil spolupráci s věrnou bandou Crazy Horse a natočil s ní v této sezóně hned dvě desky: dvojitou Psychedelic Pill s původním materiálem a sbírku coververzí pojmenovanou Americana. Jak titul napovídá, náplň alba tvoří přepracované písně z nepřeberné klenotnice amerického lidového zpěvníku, i když ne všechny toto zadání přísně dodržují. V některých případech je autor znám, ale i takové songy už stačily projít tím, čemu Young v komentářích říká „folk process“. Většina z uvedených skladeb má za sebou bohatou historii plnou různých úprav, ať už anonymních nebo řádně zdokumentovaných a Neil Young si spolu s Crazy Horse vytýčil neskromný cíl zařadit se svými verzemi právě do této nekončící linie proměn, díky níž zůstávají písně živým organismem a ne kanonizovanou relikvií.
Je v tom, pravda, trochu rozpor. Taková písňová evoluce bývá především spontánní záležitostí a málokterý autor, který k ní kdy přispěl vlastní úpravou, nad tím teoretizoval tak, jak to dělá Young v komentářích k jednotlivým skladbám. Je ale třeba ocenit, že se ve svých verzích vždy snaží píseň „revitalizovat“, tedy oživit její syrovou podstatu zastřenou pozdějšími zjemňujícími zásahy. Činí tak různými způsoby, ale přesně v duchu svých předchůdců. Někdy přijde s vlastní melodií na původní slova, jindy naopak pozmění text, kombinuje různé předchozí verze nebo jen zvukově aktualizuje ty, které jsou mu nejbližší.
Posuny jsou drobné i podstatnější, spojuje je ovšem řádně nabuzený elektrický sound Crazy Horse, takže původně folkové melodie dostávají robustní rockovou fazónu. Většinou to funguje, někdy dokonce skvěle. Hned z úvodní Oh Susannah postavené na úpravě Tima Rose ze 60.let se takto stal úžasně valivý rockový flák, povedly se i písně Tom Dula, Gallows Pole, Travel On nebo z dávného spirituálu vycházející Jesus' Chariot, která je s novou melodií příkladem razantnějšího zásahu do původní předlohy. Podobně zgruntu překopala Youngova parta i lidovku Clementine, v tomto případě je ale výsledek matnější a třeba s fantastickou zjazzovanou verzí Jiřího Suchého se nemůže měřit. Také konceptu se poněkud vymykající předělávka High Flyin' Bird od skupiny The Company (rané působiště Neilova kamaráda Stephena Stillse) se mi jeví trochu do počtu.
Vybočuje i cover rhythm'n'bluesového hitu z 50. let Get a Job, textově ale s okolními lidovkami koresponduje a nakonec i doo-wop už je pevnou součástí americké tradice, nehledě na to, že roztomile neučesané vokály Crazy Horse jsou k sežrání. Uctivou verzí počastoval Young se svými kumpány (a pěveckou výpomocí Stephena Stillse a Neilovy manželky Pegi) slavnou Guthrieho This Land Is Your Land. Tady dokonce pominul pozdější známější variace textu a jako zdroj použil původní písničkářův rukopis. Také tradicionál Wayfarin' Stranger má mnoho podob. Té od burla Ivese se Crazy Horse chopili tentokrát akusticky a rovněž spíš pietně. Zajímavý kousek si naopak dovolili v závěru. Do hřmotné předělávky skladby God Save the Queen, symbolu britského koloniálního útlaku před Válkou za nezávislost, začlenili část textu písně My Country, 'Tis of Thee. Ta naopak o pár desítek let později ztělesňovala vlasteneckého ducha svobodné Ameriky, paradoxně se ovšem zpívala na stejnou melodii, jako ona hymna nenáviděného Impéria.
Tenhle krok pěkně ilustruje Youngův osvětový záměr. Rockovým přepracováním tradicionálů nechce jen obléknout staré písně do modernějšího hávu. Snaží se znovu odkrýt jejich syrové, temné a nekorektní jádro, skutečnou tvář americké historie, tak náchylné k účelovému překrucování, zjednodušování a romantickým zkreslením. A ze hřbetu Šíleného koně mu tahle špinavá demýtizační práce jde od ruky jedna radost.
29.07.2021 - 15:28 | Meca76
Prítomnosť Crazy Horse presaká cez všetky póry Americana, od fuzzu až po vokály. Je to použiteľná pripomienka, ale možno zbytočná. Poskytuje však trochu zábavy a nahliadnutia do toho, ako kapela hrá spolu a udržuje veci ľahké na pomerne ostrom politickom pozadí, pričom zachováva korene piesní napriek tomu, že Crazy Horse robí takmer každý z nich úplne svoj vlastný. V tomto zmysle to tiež pomáha politickému vyjadreniu a pomáha nám pamätať na to, že ide o tradičné piesne, ktoré mali verše vynechané, keď sme sa ich naučili, alebo potrebujú, aby boli verše vynechané teraz v závislosti od politiky tej doby.
21.06.2012 - 9:04 | Rey
Tak starej ten skunk to zase tradičně všem natřel. Tentokrát na hřbetě Bláznivýho Koně, kterej jako vždy duní jak ta pověstná vyprahlá pustina pod jeho kopytama. Jednoduchá drtivá jízda. Koně bodneš do slabin, do ruky vezmeš opakovačku a jedeš. V každým songu jsou ty kopyta slyšet. Z těhle coververzí starejch hymnickejch songů, který před 150lety dobývaly západ, až mrazí. Greenhornům, Rangers a všem ostatním porťákům z nich vypelichaj romantický liščí ohony na širácích a definitivně je odhoděj v dál... Tohle je přece nemůže nechat v klidu a pohodě. Takhle se jezdilo přes planiny! To není pseudoromatickej western s Mr. Santerem - to je Proposition, kdy nevíte komu držet palce - dobru nebo zlu? I dobro je totiž v lecčems zlý a zlo může mít dobrý stránky determinovaným prazákladem zla.
Bláznivýho koně jsem viděl ve zlatým období Jarmuschova Year Of The Horse - po Ragged Glory v Berlínským Waldbühne (tehdy ještě s lehce dekadentním nádechem Berlína Západního) s kámošem kardiologem, kterej se to léto rozhod´ že přestane pít a vydržel to dodnes stejně jako nesmrtelný spříznění jeho duše s duší Bláznivýho Koně. Pokrevnímu spříznění se nevyhneš - to si tě najde. Dodnes si pamatuju ten kotel Waldbühne, dodnes si pamatuju první song Don´t Cry No Tears. Dodnes si pamatuju to vazbení a běsnění jak z Apokalypsy. Dodnes si pamatuju dřevěnýho vyřezanýho indiánskýho náčelníka Lakotů Oglaly v životní velikosti na podiu. Dodnes si pamatuju Neila usednuvšího za harmonium. Od tý doby jsem několikrát viděl Jarmuschův Year Of The Horse s vynikající Neilovou replikou vůči Poncho Sampredovi po odchodu z podia: "...cos to tam kurva hrál, proč ses nedržel mý aranže, to sis tam honil péro, nebo co?...". No nevím, já si na žádný aranže z Waldbühne nepamatuju, jen vím, že to byl masakr. Viděl jsem pak před lety už staršího Neila v Drážďanskej hale po Chrome Dreams - už s jinou grupou, ne s Bláznivým Koněm - ale zase s kámošem kardiologem (kterej mimochodem nadále nepil alkohol). Teď už je Bláznivej Kůň starší... Má šedou hřívu. Ale pozor! Není to žádná herka - a zase to všem ve startovním poli natírá. Proboha!!! Ten člověk je Nesmrtelnej!!! Ať už ho nějakej promotér konečně přiveze do Čech, do Prahy, do Chuchle ... do prdele mě se stejská, kós aj kejm from Luisijana with maj BíEjEnDžejOu on maj nýs... (a protože můj kámoš kardiolog nadále nepije alkohol). God Bless Neil!