Některé kapely musí ujít dlouhou cestu, aby definovaly svůj svébytný jazyk a zformovaly komunikační kanál, jímž svoji vizi předají posluchačům, kteří skutečně naslouchají. Young Fathers se jako jedni z mála mohou pyšnit tím, že této mety dosáhli hned svými ranými nahrávkami "Tape One" a "Tape Two". Přišli s vytuněnou verzí hip hopu, která je přitažlivá pro nejširší publikum; s hip hopem, odlehčeným r'n'b, soulem, ale zatěžkaným sonickými experimenty. Celý tenhle multižánrový koktejl se přitom slévá v jeden harmonický systém, kde jedno nelze oddělit od druhého a má o to silnější dopad, že Young Fathers nejsou žádní suchaři. Pojí je dlouholeté přátelství, svobodomyslnost a coby tanečníky také cit pro rytmus, což jejich muzice dodává silný lidský element.
Figurky, s jakými Young Fathers rozehráli svoji kariéru, jsou základem partie, ve které byli pánové Alloysious Massaquoi, Kayus Bankole a 'G' Hastings zatím neomylní ve všech svých tazích. Ať už dali průchod industriálnímu módu, domorodému feelingu černého kontinentu nebo modifikované pouliční špíně, vždycky si zachovali potřebnou uvěřitelnost. A co hlavně? Nepřestávali bavit! Navzdory odvážným postupům dokázali ve správný čas a na správném místě přijít s refrénem jako prase nebo hnáty cloumajícím groovem, a svůj vrstevnatý sound tak zpřístupnit i té části publika, která to má ráda nekomplikované. Proklestit se lo-fi houštinami, neustálými zvraty a překvápky sice pokaždé... číst dále
Některé kapely musí ujít dlouhou cestu, aby definovaly svůj svébytný jazyk a zformovaly komunikační kanál, jímž svoji vizi předají posluchačům, kteří skutečně naslouchají. Young Fathers se jako jedni z mála mohou pyšnit tím, že této mety dosáhli hned svými ranými nahrávkami "Tape One" a "Tape Two". Přišli s vytuněnou verzí hip hopu, která je přitažlivá pro nejširší publikum; s hip hopem, odlehčeným r'n'b, soulem, ale zatěžkaným sonickými experimenty. Celý tenhle multižánrový koktejl se přitom slévá v jeden harmonický systém, kde jedno nelze oddělit od druhého a má o to silnější dopad, že Young Fathers nejsou žádní suchaři. Pojí je dlouholeté přátelství, svobodomyslnost a coby tanečníky také cit pro rytmus, což jejich muzice dodává silný lidský element.
Figurky, s jakými Young Fathers rozehráli svoji kariéru, jsou základem partie, ve které byli pánové Alloysious Massaquoi, Kayus Bankole a 'G' Hastings zatím neomylní ve všech svých tazích. Ať už dali průchod industriálnímu módu, domorodému feelingu černého kontinentu nebo modifikované pouliční špíně, vždycky si zachovali potřebnou uvěřitelnost. A co hlavně? Nepřestávali bavit! Navzdory odvážným postupům dokázali ve správný čas a na správném místě přijít s refrénem jako prase nebo hnáty cloumajícím groovem, a svůj vrstevnatý sound tak zpřístupnit i té části publika, která to má ráda nekomplikované. Proklestit se lo-fi houštinami, neustálými zvraty a překvápky sice pokaždé nebylo otázkou prvního poslechu, zábavní složka ale nakonec vždy převážila.
Pro novinku "White Men Are Black Men Too" platí shora uvedené atributy také, posluchače však přece jen vysílá na ještě o něco spletitější cestu. Do jaké míry bude zároveň poutavá, už záleží na tom, jak moc vás oslovují jednotlivé esence jejich rukopisu, protože tentokrát skupina nikomu nechodí naproti. Stejně jako na předchozích nahrávkách jsou tady ultimátní pecky v čele s dvojkou "Shame" nebo houpavými rytmy ovládanou "27", které budou cenným přírůstkem na každý party playlist, rukavic hozených mainstreamovému publiku však citelně ubylo.
Méně přímočaré způsoby Young Fathers neoddiskutovatelně sluší. Pokud byste novinku zcela dekonstruovali, zjistíte, že deska je složená z tolika vlivů, kolik se vejde do kapesní encyklopedie současné hudební scény. Pomineme-li vokální rejstřík pěvecké čtveřice, který je tak bohatý jako její kulturní pozadí, s určitostí identifikujete hluboké dubové kořeny, rockový říz, industriální tóny, hutnou psychedelii a jako milou paralelu k Berlínu, kde nahrávka vznikala, také ozvěny krautrocku ("Rain Or Shine"). Hrátky se synťáky a ošuntělá patina zvuku album stále místy přibližují k souputníkům Death Grips, i když by se ale společně mohli dělit o fanoušky, mladí otci jsou v porovnání s americkými příbuznými mírnější a ani v klaustrofobických momentech jako v "Old Rock n Roll" nebo " Dare Me" vám nepřivodí takový mindfuck.
Zaměříte-li se na detaily, je pravděpodobné, že i po nepočítaném množství poslechů objevíte nějakou tu drobnost, která vám unikla a dodá desce nový rozměr. Navzdory tomu, že album je pravým opakem minimalismu, stále působí kompaktně a dá se zhltnout od úvodního tracku až do konce. Nepatrně vyčnívají pouze abstraktněji pojaté záležitosti jako "Get Started" nebo "Sirens", ani tato poloha však není nic nového nebo nestravitelného. Young Fathers se v ní prosazují jako vypravěči, o nichž je už dávno známo, že mají co říct. Napříč celou deskou se prolínají společensko-politická témata, která navzdory tomu, že nemají nic společného s aktivismem nebo radikalismem, jak by název "White Men Are Black Men Too" mohl naznačovat, nenásilným způsobem burcují ke společnému cíli, a to vyzdvihování individuality.
Své neotřesitelné životní přesvědčení Young Fathers tesají do textů srozumitelně a rozhodně není nutné číst mezi řádky, aby je každý pochopil. Poselství ukryté ve sloganech jako "I'm tired of playing the good black / I said I'm tired" navíc z "White Men Are Black Men Too" křičí do světa i beze slov. Album dýchá multikulturalismem - aniž byste věděli jak, vrhne vás do čela gospelového sboru, na arabské tržiště nebo kosmopolitní parket. S jejich autentickou atmosférou rychle splynete a pocítíte na vlastní kůži, že existuje i jiný svět než ten, který důvěrně znáte. O nic horší nebo lepší. Prostě jenom jiný.
TIP: Young Fathers se vrací do Prahy, kde vystoupí 14. října v klubu MeetFactory. Naváží tak na sérii úspěšných koncertů v Česku - v minulosti zahráli například v rámci festivalu Struny podzimu, na Budějovickém Majálesu, nebo v již zmíněném MeetFactory, kde se cítí jako doma. Vstupenky jsou k dispozici za 350 Kč v předrodeji nebo za 450 Kč na místě.
65.00%
Komentáře