Je to zvláštní kapela. Snad od žádné jiné nezní víc nových singlů v rádiích než od nich. Fanoušci se šikují v dlouhých řadách před vstupy na každý z jejich koncertů a Chinaski letos najeli na model těch největších formací u nás - celý rok nekoncertují, aby se mohli soustředit na monstrózní podzimní halové turné, kde budou nové album prezentovat. Když se však začtete do diskuse pod recenzí k poslednímu a veleúspěšnému albu "Rockfield", pozitivní názor abyste hledali lupou.
To ale těžko Michala Malátného a spol. budí ze spaní. Už na minulém albu si osvojili spolupráci se stále dynamičtěji se rozvíjejícím vydavatelstvím BrainZone a hlavně jeho šéfem Ladislavem Vajdičkou. Díky němu, jeho kontaktům a financím se rozhodli nové album natočit ve světě. Zvolili čtyři nahrávací studia: na Novém Zélandu, v Austrálii, USA a v Londýně. Jako producenta si znovu vybrali už osvědčeného Grega Havera, u dvou skladeb si vzal dohled na starost Stefan Skarbek a "Venku je na nule" si ošéfoval Alex Davies.
Člověka hned napadne, že deska musí znít roztříštěně, co člověk, to názor, jeden producent bude chtít takový zvuk, jiný zase makový. Ale není to pravda. Naopak i při několikátém poslechu si všimnete, jak je album celistvé. Na jednu stranu z něj nevykukuje žádný jasný hit na první poslech (i pilotní singl "Není nám do pláče" zní celkem jalově), na druhou stranu tu není ani žádný vyložený propadák.
Kapela se spolu s producenty zřejmě rozhodla... číst dále
Je to zvláštní kapela. Snad od žádné jiné nezní víc nových singlů v rádiích než od nich. Fanoušci se šikují v dlouhých řadách před vstupy na každý z jejich koncertů a Chinaski letos najeli na model těch největších formací u nás - celý rok nekoncertují, aby se mohli soustředit na monstrózní podzimní halové turné, kde budou nové album prezentovat. Když se však začtete do diskuse pod recenzí k poslednímu a veleúspěšnému albu "Rockfield", pozitivní názor abyste hledali lupou.
To ale těžko Michala Malátného a spol. budí ze spaní. Už na minulém albu si osvojili spolupráci se stále dynamičtěji se rozvíjejícím vydavatelstvím BrainZone a hlavně jeho šéfem Ladislavem Vajdičkou. Díky němu, jeho kontaktům a financím se rozhodli nové album natočit ve světě. Zvolili čtyři nahrávací studia: na Novém Zélandu, v Austrálii, USA a v Londýně. Jako producenta si znovu vybrali už osvědčeného Grega Havera, u dvou skladeb si vzal dohled na starost Stefan Skarbek a "Venku je na nule" si ošéfoval Alex Davies.
Člověka hned napadne, že deska musí znít roztříštěně, co člověk, to názor, jeden producent bude chtít takový zvuk, jiný zase makový. Ale není to pravda. Naopak i při několikátém poslechu si všimnete, jak je album celistvé. Na jednu stranu z něj nevykukuje žádný jasný hit na první poslech (i pilotní singl "Není nám do pláče" zní celkem jalově), na druhou stranu tu není ani žádný vyložený propadák.
Kapela se spolu s producenty zřejmě rozhodla natočit tvrdší desku, syrovější materiál. Je zde kladen důraz na hutný spodek, energii, kterou si Otakar Petřina alias Marpo nosí s sebou z Troublegangu, musí v pomalejších a jemnějších písních hodně krotit. Akustické kytary šly na této nahrávce někam hodně daleko do kouta a široko daleko je z nahrávky cítit ohromná valící se energie ("Propan s butanem").
Tu pročísnou ve "Venku je na nule" skvělé smyčce, výborné sbory v nejjednodušeji napsané písni z alba "Adieu", v "Řítím se do pekla" nebo v "Záhadě". Dechy už mají Chinaski dneska tak vycizelované, že si je Greg Haver žádá i do jiných nahrávek, na kterých pracuje. A samozřejmě - něžnější pohlaví se nemusí bát - nechybí ani klasické ploužáky typu "Naposled". Do třináctky písní se na limitované edici vešla i "Pamatujte na má slova" a jediná skladba, která nepatří do původního repertoáru skupiny, ale pochází z desky "Exotica" kapely IMT Smile - "Hoří, Hollywood" (ta je na obou edicích nahrávky).
Jelikož hodnotíme limitovanou verzi nahrávky, nesmíme zapomenout na bonus, který k ní patří. Stošedesátistránková knížka s pevnou vazbou, do které je vloženo CD, obsahuje kompletní historii nahrávání alba, příběhy jednotlivých písniček, díky kterým, když se začtete, spoustu věcí pochopíte. Najednou se při troše empatie dokážete vcítit do kůže autora, který písničku psal, pochopíte mnohé, dostanete odpovědi prakticky na všechny otázky, proč ta která skladba zní zrovna takto a co znamenají různé skryté příběhy v textech.
Dozvíte se o střetnutí s dávnou přítelkyní po mnoha letech, nechybí ani vyznání k neznámější rokenrolové kapele světa AC/DC (včetně písně s příznačným názvem "Řítím se do pekla") ani textové pojítko s Katapultem ve zmiňované písni "Propan s butanem" ("Až se jednou bude psát rok tři tisíce šest, až dálnicí zeměkouli opředem"). Nechybí ani mraky parádních fotek a samozřejmě texty. Drobná vada by se dala najít v tom, že příběhy jednotlivých písní nekorespondují se seřazením na CD, takže je třeba neustále listovat tam a zpátky. Možná to ale byl záměr a písně jsou zde seřazeny v takovém pořadí, jak skutečně vznikaly.
Na zmiňovaný Katapult si Chinaski vzpomněli i v písni "Kapela" na předcházející desce. Ta zde má pokračování, ale je ji třeba brát jako fórek, protože je zahraná dechovkovým stylem na tři doby jako valčík a se zkráceným textem. Desku jako takovou lze brát určitě s kladným pohledem, rockovější zvuk Chinaski sluší. Jen ten jasný hit nebo výrazný slogan typu "já vůl, já blázen" z pecky "Každý ráno" trochu chybí. A kdo si nestihl koupit limitovanou edici s krásnou knížkou za prakticky stejnou cenu, jako stojí dnešní nové CD domácího interpreta (cca 350 Kč), může litovat.
Komentáře