Helloween - Helloween

Jednu z nejvýraznějších formací metalového žánru, německé Helloween, snad ani není třeba blíže představovat. Tahle skupina si i přes personální obměny udržela osobitou tvář, velmi vysoký autorský standard a v jinak úzkých mantinelech power metalu dokázala být stále progresivní. To ostatně dokázala i během turné "Pumkins United", kdy se do sestavy nečekaně vrátil zakládající člen Kai Hansen a Michael Kiske, spojený s největší slávou kapely, a zároveň v ní zůstalo dosavadní osazenstvo včetně zpěváka Andiho Derise.

Oťukávání během úspěšné šňůry, kterou fanoušci pochopitelně ocenili, zřejmě zafungovalo i uvnitř uskupení. Všechny zmíněné výrazné osobnosti se dokázaly dohodnout a potlačit svá ega, což můžeme přisoudit i jejich věku a vyzrálosti. Odměnou za to je jedinečné spojení několika výjimečných a pro metal zásadních hlasů - Hansena (Gamma Ray), Kiskeho (Unisonic) a Derise (Pink Cream 69).

Po autorské a aranžérské stránce to jistě nebylo nic lehkého, ale pánové se s tím popasovali na výbornou. Bezejmenný název novinky a tradicionalistický vizuál povedeného přebalu od mistra Elirana Kantora zahrnující pro Helloween zásadní propriety (významné mrknutí v podobě klíčů je nostalgicky půvabné) naznačuje, jaký koncept muzikanti zvolili: návrat ke kořenům a nový start.

Jeho velkolepost přes své epické zpracování vlastně není nijak přiznaná, přestože má parametry metalové opery ve stylu Avantasie nebo různých projektů Timo Tolkkiho či Arjena Lucassena. Plejádu najatých instrumentalistů tu ovšem zastoupili hvězdní navrátilci v sestavě.

Onu hudební monumentálnost naznačil již úvodní singl "Skyfall", který album možná zprvu překvapivě uzavírá. Po jeho poslechu je ovšem zřejmé, že se jedná o logický krok. Jde totiž o jednoznačně nejsilnější píseň desky, naprostý vrchol a euforické finále, které odhaluje všechny zbraně nové sestavy a po jehož poslechu zůstanete ještě dlouho paralyzováni.

Jednotlivé vokály se tu střídají logicky a efektně a v případě Kiskeho vysokých partů nelze nezavzpomínat na legendární "Keepery". Z dokonalosti každého momentu až mrazí a vůbec nepřekvapí, že tohle geniální dílo je z pera Kaie Hansena.

Nahrávka nabízí všechny tváře diskografie Helloween, dojde tak na jejich speedovější podobu ve svižně rytmické "Best Time", dráždivě tvrdší "Out For The Glory" nebo třeba progresivně epické putování v "Down In The Dumbs". Nejen tyto, ale všechny songy na albu září svou propracovaností a precizním autorstvím. Nevadí, že jde spíš o poslepovaná metalová klišé. V hávu téhle skupiny znějí, jako by od vydání "Keeper of the Seven Keys" neuplynul ani rok.

Překvapivě se kromě bubeníka Daniela Löblea na tvorbě autorsky nepodílel také Michael Kiske. O důvodech se můžeme jen dohadovat, ale výsledku to nakonec neuškodilo (třeba si své vrcholné kousky šetří na další dýňový počin, který, doufejme, brzy přijde). Určité otazníky budí snad jen vesmírná tematika, která asi ne každému lahodí. Ostatně už sci-fi klip k pilotnímu singlu budil rozporuplné reakce na škále od naprostého nadšení po hluboké zklamání. Vesmírné hrátky ale neuberou nic na skutečnosti, že druhá bezejmenná deska (první bylo debutové EP z roku 1985) německých titánů Helloween je pecka, která možná odstartuje jejich nové období.