Britové při projektování další zvukové mnohopatrové budovy zapomnění, kdy po překročení prahu se čas stává neuchopitelným, mnohem více přemýšleli, než bezděčně řetězili elektronické smyčky jako na "We Were Exploding Anyway". A přitom se nemuseli vzdát syntetické rytmiky. "Wild Light" je jako krabička bonboniéry - elektronické probublávání zapadá do post-rockového rámu natolik přirozeně jako čokoláda do hliníkové formy.
Dokonalou symbiózu těchto dvou žánrových pnutí reprezentuje "Unmake The Wild Light". Vypočítavá gradačka, co si autoritářsky pohrává s napětím - kytary nedočkavostí brblají, až pod povrchem explodují v tsunami progresivních beatů. Frustrace nikdy nebyla tak příjemná. Změny v dynamice nastávají v celé délce desky často, jsou ale přemostěny pro plynulý pohyb (brouzdání, létání) mezi světy. Ať už mezi těmi geograficky vzdálenými ("Taipei") anebo citovými ("The Undertow"). Každá expedice po zvukových stopách 65dos však vede vzhůru. Tedy směrem, jaký je pro čtveřici nejpřirozenější. Jenže dá se ještě v tomhle případě počítat s post-rockem?
Pokud se opřeme o definici žánru autora názvu, publicisty Simona Reynoldse, podle něhož škatulka sdružuje všechny kapely, které rockové nástroje užívají pro nerockové účely (zaměřují se na nálady či odstíny tónů a struktury skladeb, nikoliv na sílu riffů), příliš moudří z toho nebudeme. Ne, že by Britové své kytarové pasáže a kadeře tužili jako Arctic Monkeys - se... číst dále
Britové při projektování další zvukové mnohopatrové budovy zapomnění, kdy po překročení prahu se čas stává neuchopitelným, mnohem více přemýšleli, než bezděčně řetězili elektronické smyčky jako na "We Were Exploding Anyway". A přitom se nemuseli vzdát syntetické rytmiky. "Wild Light" je jako krabička bonboniéry - elektronické probublávání zapadá do post-rockového rámu natolik přirozeně jako čokoláda do hliníkové formy.
Dokonalou symbiózu těchto dvou žánrových pnutí reprezentuje "Unmake The Wild Light". Vypočítavá gradačka, co si autoritářsky pohrává s napětím - kytary nedočkavostí brblají, až pod povrchem explodují v tsunami progresivních beatů. Frustrace nikdy nebyla tak příjemná. Změny v dynamice nastávají v celé délce desky často, jsou ale přemostěny pro plynulý pohyb (brouzdání, létání) mezi světy. Ať už mezi těmi geograficky vzdálenými ("Taipei") anebo citovými ("The Undertow"). Každá expedice po zvukových stopách 65dos však vede vzhůru. Tedy směrem, jaký je pro čtveřici nejpřirozenější. Jenže dá se ještě v tomhle případě počítat s post-rockem?
Pokud se opřeme o definici žánru autora názvu, publicisty Simona Reynoldse, podle něhož škatulka sdružuje všechny kapely, které rockové nástroje užívají pro nerockové účely (zaměřují se na nálady či odstíny tónů a struktury skladeb, nikoliv na sílu riffů), příliš moudří z toho nebudeme. Ne, že by Britové své kytarové pasáže a kadeře tužili jako Arctic Monkeys - se strunnými nástroji, když přijde jejich čas, trpělivě rozmlouvají. Ryze kytarové provedení však najdeme pouze v "Taipei". Co s elektronikou? Tady se ukazuje, jak je chlívek s cedulí post-rock malý. Užitá počítačová rytmika a efekty totiž bezpochyby splňují nároky žánru na ohebnost a zahlazením do živého podkladu vzniká požadované drama, co začíná expozicí a končí katastrofou. Tedy tak, jak by kázal post-rock, kdyby se nazýval zhruba "electronica post-rock".
Příběhovost ale nepečetí jen singly samotné, ale vůbec celou padesátiminutovou stopáž alba. A to natolik bravurně, že se po hymnické katarzi "Safe Passage" na konci desky probudíte sice zpocení z návalu protichůdných emocí, ale s vítězným pocitem, že jste ti přeživší. A to je co říct - ustát náladovost písní bouřlivou jako divoce se mihotající světlo není žádný med. I když vás na možná úskalí upozorní ženský hlas v úvodní skladbě "Heat Death Infinity Splitter": "No one knows what is happening. There is a lot of danger out there, ok?"
Ostrovní formace 65daysofstatic zkrotila rozlícené beaty předchozí nahrávky "We Were Exploding Anyway" a utvrdila sebe i ostatní, že velké experimenty zabíjí její potenciál. A nemusí přitom vykrádat sama sebe, byť už několik let točí kolem kytarového post-rocku. "Wild Light" nabízí intelektuální zábavu stejně jako dobrodružství. Ale zažijete ho pouze tehdy, když zvednete kotvy a poddáte se telepatii. Připočteme-li k produkci 65 masivní energii živých vystoupení, klube se nám tu jedna z nejlepších alternativních skupin současnosti. Zůstaňme naladěni!
60.00%
Komentáře