Ramones - Ramones

Ramones nevynalezli punk. Ten se formoval už léta před nimi, jen se mu tak neříkalo. K tomu, jak dnes punkovou hudbu vnímáme, ale přispěli velmi podstatně a to hned svou eponymní prvotinou. Jejich ranými deskami a účinkováním ve slavném klubu CBGB vyvrcholila americká část punkové evoluce, která se pak na čas přesunula na britské ostrovy, kde si vzápětí nový žánr začal žít svým vlastním post- životem.

Písničky skupiny charakterizuje maximální jednoduchost, přímočarost a zpěvnost. I když v něčem navazují na protopunkové pionýry typu The Stooges nebo New York Dolls, v jejich hudbě už není po černé nebo chcete-li bluesové složce rock'n'rollového základu skoro ani památky. Určující je jednolitý kytarový hukot zjemňovaný ovšem výraznými popovými melodiemi. Do jisté míry se Ramones vracejí k průzračné naivitě raných Beatles a místy až plážovou náladou zase oprašují odkaz Beach Boys. Zvuk je ovšem podstatně hrubší a agresivnější a také texty nepředstavují zdaleka takovou idylku jako u výše zmíněných. Ramones hrají hudbu newyorských ulic – drogy, sex, rvačky, prostituce, tohle dokážou „one-two-three-four“ halekačky vyjádřit daleko přiléhavěji než fantasy ságy progrockových dinosaurů. Ty si nad primitivismem Ramones musejí znechuceně odplivnout, ale věčně švorcové pouliční kids se v jejich písničkách poznávají a jsou za to vděčné.

Celé album šlape bez zastávky v pěkně svižném tempu, aranžérských vychytávek je minimum. Úvodní pecka Blitzkrieg Bop nastaví pravidla, která se dalších třicet minut skoro nemění. Do naha vysvlečená rytmika Tommyho a Dee Deeho pohání kvartet umanutě vpřed. Zvonivá kytara pouze jednou (I Wanna Be Your Boyfriend) naruší monopol jednotvárného ale nesmírně přitažlivého bzukotu kytary Johnnyho Ramonea. Joey za mikrofonem není ani krasopěvec ani expresivní drsoň, jeho projev je stejně úsporný jako muzika sama.

Hity jako Blitzkrieg Bop, Beat on the Brat, I Wanna Be Your Boyfriend, Now I Wanna Sniff Some Glue, Havana Affair nebo Listen to My Heart sice ve své době žebříčky neprovětrávaly, jakmile ale za oceánem propukla punková horečka, došly i širšího ocenění a dnes jsou z nich nesestřelitelné klasiky žánru. Píseň Let's Dance, jediný cover na desce, pochází z roku 1962, kdy se stala v podání Chrise Monteze šlágrem na obou březích Atlantiku. Je možná příznačné, že ve stejném roce vydali Beatles svůj první singl. Kruh se uzavřel, rock'n'roll se vrací ke svým kořenům, čtyřem akordům a dvouminutovým písničkám.