Novinku "Chromatica" můžeme klidně vnímat jako jakýsi protiklad zpěvaččina sedm let starého alba "ARTPOP". Zatímco na něm dosti nekonvenční formou manifestovala uměleckou svobodu, tentokrát jako by se naopak rozhodla všem dokázat, že pořád ještě umí napsat a natočit snadno stravitelné roztančené hitovky, po kterých v jejím podání už dlouho baží všechna rádia i dlouholetí fanoušci.
Nedivme se tedy, že písničky na její šesté studiovce většinou netrvají déle než tři minuty a chytlavosti jejich refrénů neuniknete, i kdybyste se stavěli na hlavu. Zaskočit by nás neměl ani mazaný výběr hostů - Ariana Grande a k-pop (zde reprezentovaný jihokorejskou dívčí čtyřkou BLACKPINK) jsou zkrátka v kurzu a Elton John představuje ikonické jméno, s Gaga navíc spojené letitým přátelstvím.
Žádná z těchto informací ještě sama o sobě z "Chromaticy" nedělá povedenou desku. Jenže skladatelský talent Lady Gaga, její vokální kvality a vlastní způsob uchopení i toho nejmasovějšího popu jsou zbraně, které ji už nejednou postavily na piedestal. A jinak tomu není ani v případě nahrávky, jejíž název představuje fiktivní planetu, otevřenou lidské různorodosti a zranitelnosti.
Připravte se proto na to, že hned po první z celkem tří orchestrálních předeher vás v nekompromisním tanečním duchu přivítá "Alice". "Nejmenuji se Alenka, ale přesto budu dál hledat říši divů," zpívá Gaga. Dynamické synťáky, vyleštěné vokály a slova, která mají odkazovat k... číst dále
Novinku "Chromatica" můžeme klidně vnímat jako jakýsi protiklad zpěvaččina sedm let starého alba "ARTPOP". Zatímco na něm dosti nekonvenční formou manifestovala uměleckou svobodu, tentokrát jako by se naopak rozhodla všem dokázat, že pořád ještě umí napsat a natočit snadno stravitelné roztančené hitovky, po kterých v jejím podání už dlouho baží všechna rádia i dlouholetí fanoušci.
Nedivme se tedy, že písničky na její šesté studiovce většinou netrvají déle než tři minuty a chytlavosti jejich refrénů neuniknete, i kdybyste se stavěli na hlavu. Zaskočit by nás neměl ani mazaný výběr hostů - Ariana Grande a k-pop (zde reprezentovaný jihokorejskou dívčí čtyřkou BLACKPINK) jsou zkrátka v kurzu a Elton John představuje ikonické jméno, s Gaga navíc spojené letitým přátelstvím.
Žádná z těchto informací ještě sama o sobě z "Chromaticy" nedělá povedenou desku. Jenže skladatelský talent Lady Gaga, její vokální kvality a vlastní způsob uchopení i toho nejmasovějšího popu jsou zbraně, které ji už nejednou postavily na piedestal. A jinak tomu není ani v případě nahrávky, jejíž název představuje fiktivní planetu, otevřenou lidské různorodosti a zranitelnosti.
Připravte se proto na to, že hned po první z celkem tří orchestrálních předeher vás v nekompromisním tanečním duchu přivítá "Alice". "Nejmenuji se Alenka, ale přesto budu dál hledat říši divů," zpívá Gaga. Dynamické synťáky, vyleštěné vokály a slova, která mají odkazovat k duševní nemoci, předesílají, jakým směrem se bude ubírat i zbytek materiálu.
"Chromatica" často přináší kombinaci přímočaře zábavných hudebních podkladů a závažných témat, jako jsou například deprese ("Rain On Me") nebo sexuální zneužívání ("Free Woman"). Odpovídá tomu i tvrzení držitelky jedenácti Grammy a jednoho Oscara, která ji označila jako desku o léčení.
Electropopu se v rukou elitních současných producentů od BloodPopa před Madeona až po Axwella dostává mnoha odstínů. Uslyšíte disco, house, devadesátkové retro, ale třeba i ozvěny funku. Jen první spolupráce LG se švédským hitmakerem Maxem Martinem mohla dopadnout mnohem lépe, protože pilotní singl "Stupid Love" patří spíše ke slabším momentům kolekce.
Diskutovat se možná bude i o duetu s Eltonem Johnem. Ze spojení těchto dvou hvězd mohla být jistě dojemná klavírní balada, hrátky s elektronikou se ale trochu zvrhly a posluchač bude žasnout, do jaké tucárny se nechal třiasedmdesátiletý zpěvák uvrtat. Jejich "Sine From Above" určitě má co nabídnout a ve výsledku jde možná o skrytý hit, ale hlavně závěrečné čtvrtině songu by slušel vkusnější produkční přístup.
Jinak si však novinka po celou svou délku udržuje vysoký standard. Již zmíněná "Free Woman" baví atmosférou i vokálně, "911" by klidně zapadla už na interpretčin debut "The Fame" a refrén "Sour Candy" patří k těm na albu vůbec nejzapamatovatelnějším. K vrcholům patří i závěrečná klubová vypalovačka "Babylon", jejíž šmrnc umocňují saxofon i sbor.
"Chromatica" není nejlepším albem Lady Gaga. Tak jako u každé její studiovky se i tentokrát jistě ozvou posluchači lačnící po novém "Poker Face" nebo "Bad Romance". O více než dekádu mladší sourozenci se možná do historie pop music nezapíší tak nesmazatelným písmem jako jmenované megahity nebo oscarový duet s Bradleym Cooperem "Shallow". Přesto nemůžeme zpěvačce upřít, že po letech znovu natočila velkou popovou desku, o které se bude mluvit a se kterou protančíme nejedny střevíce.
10.03.2021 - 16:56 | strom-z
70%. Návrat Gagy na taneční parket, ale v dospělejší, vyzrálejší podobě. Celá deska trošku připomíná nepřerušovanej taneční set à la Madonnina klasická deska Confessions a možná je škoda, že Gaga nenechala ty tracky v tomhle stylu vplouvat jeden do druhýho (naprosto skvěle to napravuje tenhle edit, kterej už poslouchám víc než oficiální verzi - https://www.youtube.com/watch?v=_Z-TOeK_U8g&t=1724s&ab_channel=Al%C3%AA).
Pozitiva - na opakovaný poslechy prakticky žádná vyložená vata (nejblíž k ní má podle mě Fun Tonight), slušná hitovost a návykovost. Negativa - občas trošku staromilský, nic tak nově znějícího jako kdysi 'Bad Romance' tu neni.
Oblíbený místa: Babylon (tahle výborná pocta Madonnině Vogue s chytrou slovní hříčkou, výbornejma ptačíma samplama a saxíkem už dávno měla bejt singl, možná i lead singl!), Replay (v dobrym smyslu nejvíc "gaga" věc na albu, skvělá gradace a vokály v poslední třetině), 1000 Doves (jeden z obyčenějc znějících tracků, co se ale umí nenápadně pěkně zaháčkovat), přechod z Chromatica II do 911, Stupid Love, Rain on Me.