Vzpomínáte na nu-metal? To se tehdy na přelomu tisíciletí prosadil žánr, který kombinoval rockovou hudbu s rapem a byla to tehdy pořádná mánie. Však to znáte: multiplatinové desky, vyprodané koncerty, pištící puberťačky... Každá móda ale jednou odezní a masa se přesouvá k nové. Tehdejší hlavní představitelé žánru na změnu museli nějakým způsobem reagovat. Například proroci Linkin Park vycítili, že se doba změnila, a začali tvořit experimentálnější hudbu. Skalní fanoušci žánru jim ústup od nu-metalu neodpustili, a když se dnes jméno kapely dostane na přetřes, jsou to právě oni, kdo je v diskuzích na internetu nejvíc slyšet. Linkinům se ale příklon k novým postupům přes odklon původních fanoušků vydařil, jejich desky jsou stále povedené a stadionovou kapelou zůstali.
Pak tady máme Limp Bizkit, kapelu, která se změnit nechtěla. Nebo to možná ani neuměla. V době, kdy se scéna proměňovala, se úplně stáhli, a to jen přispělo k jejich ústupu ze slávy. A když se po dlouhých osmi letech od "Results May Vary" vrátili se Zlatou kobrou, bylo příliš pozdě. Svět mezitím ovládly vlny ema, r'n'b, taneční muziky nebo aktuálně dubstepu. Pro posluchače ovlivněné tolika vlivy už byl nu-metal minulostí, což se výrazně projevilo na prodejích. Zhruba sedmdesát tisíc prodaných výlisků je žalostné číslo a zůstává otázkou, zda se Sušenkám podaří ještě vůbec nějaké album vydat. Nic na tom nezmění ani fakt, že "Gold Cobra" je opravdu vynikající... číst dále
Vzpomínáte na nu-metal? To se tehdy na přelomu tisíciletí prosadil žánr, který kombinoval rockovou hudbu s rapem a byla to tehdy pořádná mánie. Však to znáte: multiplatinové desky, vyprodané koncerty, pištící puberťačky... Každá móda ale jednou odezní a masa se přesouvá k nové. Tehdejší hlavní představitelé žánru na změnu museli nějakým způsobem reagovat. Například proroci Linkin Park vycítili, že se doba změnila, a začali tvořit experimentálnější hudbu. Skalní fanoušci žánru jim ústup od nu-metalu neodpustili, a když se dnes jméno kapely dostane na přetřes, jsou to právě oni, kdo je v diskuzích na internetu nejvíc slyšet. Linkinům se ale příklon k novým postupům přes odklon původních fanoušků vydařil, jejich desky jsou stále povedené a stadionovou kapelou zůstali.
Pak tady máme Limp Bizkit, kapelu, která se změnit nechtěla. Nebo to možná ani neuměla. V době, kdy se scéna proměňovala, se úplně stáhli, a to jen přispělo k jejich ústupu ze slávy. A když se po dlouhých osmi letech od "Results May Vary" vrátili se Zlatou kobrou, bylo příliš pozdě. Svět mezitím ovládly vlny ema, r'n'b, taneční muziky nebo aktuálně dubstepu. Pro posluchače ovlivněné tolika vlivy už byl nu-metal minulostí, což se výrazně projevilo na prodejích. Zhruba sedmdesát tisíc prodaných výlisků je žalostné číslo a zůstává otázkou, zda se Sušenkám podaří ještě vůbec nějaké album vydat. Nic na tom nezmění ani fakt, že "Gold Cobra" je opravdu vynikající počin. V podobném duchu bychom mohli pokračovat, ale recenze není nafukovací. Faktem zůstává, že je evidentní, že posluchačská masa už je dnes jinde.
A tím se konečně dostáváme k P.O.D.. Ti, na rozdíl od Limp Bizkit, vydávali alba konstantně dále, ale stejně jako u kolegů z Jacksonville zůstávala konstantní i jejich věrnost původnímu zvuku. Na průlomovou "Satellite" bylo třeba navázat, to se ale nedařilo. Proč? Řekli jsme si to už výše, mohly za to změny módy. Točit desky podle stále stejného mustru může chvíli fungovat, ale ve výsledku to bývá kontraproduktivní. Žádná z posledních tří nahrávek na úspěch "Satellite" bohužel nenavázala. Občas se na nich sice objevil zajímavý hit ("Will You", "Goodbye For Now", "Going In Blind"), ale prakticky šlo o měknutí materiálu a recyklaci sama sebe.
A podobné je to v některých momentech i s aktuální osmou řadovkou "Murdered Love". Sem tam se ukáže nápaditý riff nebo melodie ("Lost In Forever (Scream)", "Higher", "Beautiful"), většinou ale křesťanští muzikanti zůstávají v kolejích vymezených minulostí a poplatní svému žánru. Načrtnuté pokusy a melodické linky v jednotlivých skladbách zní sympaticky a chvílemi jde o slušně gradující skandovačky ("Eyez" s hostujícím Jameyem Jastou z Hatebreed nebo "West Coast Rock Steady" se Senem Dogem ze Cypress Hill). Nikdy se však všechny prvky písně neprotnou tak geniálním způsobem, aby vznikl nový hit ráže "Youth Of The Nation" nebo "Sleeping Awake".
"Murdered Love" není tak dobré jako "Gold Cobra" od konkurence a už vůbec ne tak propracované, jako bývaly nahrávky v dobách, kdy byl nu-metal na vrcholu. Přesto hodnocení míří vzhůru, nahrávka je to stále kvalitní a v kontextu posledních alb P.O.D. patří mezi tu povedenější část diskografie. I přes výše uvedené výtky jde o dobře odvedenou práci, která fanoušky dřívější tvorby americké skupiny rozhodně potěší. Jejím hlavním problémem ale je, že nové příznivcekapele nezíská a prodeje, které se v prvním týdnu v USA pohybovaly kolem šestnácti tisíc, této domněnce jen nasvědčují.
Vydat povedenou kolekci dnes umí kdekdo, ale prodané kusy rozhodují. Nabízí se tedy otázka, co bude dál. Payable On Death možná ještě jednu, dvě desky nahrají, ale jejich budoucnost je nejistá. Doba se prostě změnila, a pokud se nu-metal nějakým zázrakem nevrátí do čela mainstreamového zájmu, budeme na partu ze San Diega i žánr samotný už jen nostalgicky vzpomínat.
48.13%
Komentáře