Manic Street Preachers - Postcards from a Young Man

26.05.2015 - 20:26  |  Akana

Syrovou a nadupanou deskou Journal for Plague Lovers Velšané skvělým způsobem revitalizovali svou kariéru, ale otázka, jestli nešlo jen o poslední vzepětí zažehnuté prací s texty Richeyho Edwardse, stejně visela ve vzduchu. Pádná odpověď přišla už následující rok. Špičková forma se kapely drží a už ani nepotřebuje dopovat textařskými flashbacky. Postcards from a Young Man není druhým dílem Journalu a odkladištěm nepoužitého materiálu už vůbec ne. Je jiné, o dost mainstreamovější, ale znovu ohromně temperamentní, kytarově přímočaré a přetékající hity.

Svoje angažované drápy (pro někoho možná až příliš doleva zahnuté) Manics nepoztráceli, ale do hudby je tentokrát tolik nezatnuli, ta působí poměrně uvolněným, někdy skoro radostným dojmem. Zralý věk přináší nadhled a sebeironii jako třeba v písni All We Make Is Entertainment, jejíž stadionově jásavý refrén je ideálním médiem pro vyjádření faktu, že o společenském dopadu svých kritických songů si kapela už dávno nedělá iluze. Spojenectví kontroverzních témat a líbivých melodií u ní funguje od začátku a na tomto albu je opět hrdě stavěno na odiv.

Tak například ohledně efektního využití vydatné smyčcové glazury se tentokrát Manic Street Prachers nijak nežinýrují. Především v první půlce nahrávky si jí užijeme dosytosti, a přece to na energičnosti písní nezanechává žádné negativní stopy. Několikrát se objeví i mohutné, skoro gospelové sbory a ani ty celkový drive nebrzdí, spíš naopak. Skladby se odvíjejí ve stejně ostrém tempu jako na Journal... (oproti němu tady dokonce není žádná vyloženě pomalá píseň), jen oplývají přítulnějším soundem. Zdálo by se, že rádia přímo čekají na takové tutovky jako jsou úvodní dvojka (It's Not War) Just the End of Love a Postcards from a Young Man, Hazleton Avenue, All We Make Is Enetrtainment nebo Don't Be Evil. Nesejde na tom, že z žádné z nich nakonec velký hit nebyl, jejich vina to není.

Album zpestřuje několik slovutných a docela nečekaných hostů. Klávesy a hlukové roští Johna Calea v písni Auto Intoxication bychom bez znalosti kreditů jen těžko postřehli, zřetelněji se do A Billion Balconies Facing the Sun otiskla hutná baskytara Duffa McKagana. Méně překvapivá je účast Iana McCullocha, který se objevuje v pěveckém duetu s Jamesem Bradfieldem v Some Kind of Nothingness. To jsou ale jen milé, nepříliš podstatné perličky. Jinak je album sebevědomou manifestací autorské síly a soběstačnosti trojice Bradfield-Wire-Moore a bere definitivně vítr z plachet těm, kdo je po zmizení Richeyho Edwardse odzívali jako neškodné torzo. Úspěch Journal for Plague Lovers nebyla náhoda, to je teď už jasné. Výborných kytarovek jsou mraky. Přicházejí a odcházejí, ale jen málo z nich má takovou výdrž jako Manic Street Preachers.

03.01.2014 - 16:18  |  Rey

Úplně ti rozumím. Ne, nejseš blázen. A pokud jo, tak jsme dva (kdo se přidá další?). Je to vynikající univerzální placka do auta, na mejdan kohokoliv, na vesnickou tancovačku (pokud ještě nekde je), na přestávku do Lidovýho domu (jen ať si Bóža zatrsá - byť ta představa je lehce ujetá), na sociálky v sídle Agrofertu, do výtahu pro jízdu nahoru i dolů. Tisíckrát lepší než Božskej Karel ve vrtulníku, úplně Bílá Lucka nad vánočkou, čaukymňaukypornopeklo a tlustej Míša s piánem na krku.

10.12.2013 - 20:43  |  Sebadoh

Podle dosavadních hodnocení tady budu tak trochu za idiota, ale nemůžu si pomoct, tohle album se mi fakt líbí. Postcards From a Young Man je v dobrým smyslu slova popový album. V rámci diskografie MSP bych ho přirovnal k This Is My Truth Tell Me Yours, ale s jedním podstatným rozdílem. Zatímco This Is My Truth Tell Me Yours mělo vynikající první půlku a naprosto příšernou její druhou polovinu (výraz vata je v tomto případě eufemismem pro sračku), Postcards From a Young Man šlape od začátku do konce. Opravdu na tomhle albu nevidím nějaký výraznější škobrtnutí a drobné výhrady bych měl jenom k několika málo trackům.

Album jsem dostal jako limitovanou 2 CD edici, která navíc obsahuje i demo verze všech písní z tohoto alba. A něco vám povím, ty dema jsou skvělý. Fakt! Zprvu jsem myslel, že si to jen tak ze zajímavosti poslechnu, ale hned po prvním tracku jsem zjistil, že TOHLE se mi bude hodně líbit. (It's Not War) Just the End of Love (jeden z těch tracků, ke kterému mám v základní verzi nějakou tu připomínku) je v demo verzi skvělou akustickou skladbou se španělkou a civilním Bradfieldovým zpěvem. Naopak závěrečná Don't Be Evil je klasická garážovka (podle zvuku snad opravdu nahraná v garáži), která má říz jako prase. Zároveň ale pochopím, že ne každý na to bude mít stejný názor jako já.

Postcards From a Young Man je tak pro mne velice milým překvapením. Hodně silných 80%!