Neil Young - Zuma
Tracklist
- "Don't Cry No Tears" – 2:34
- "Danger Bird" – 6:54
- "Pardon My Heart" – 3:49
- "Lookin' for a Love" – 3:17
- "Barstool Blues" – 3:02
- "Stupid Girl" – 3:13
- "Drive Back" – 3:32
- "Cortez the Killer" – 7:29
- "Through My Sails" – 2:41
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Vypadalo to, že smrtí Dannyho Whittena se uzavřela nedlouhá historie seskupení Crazy Horse. Jeho patronovi, Neilu Youngovi, se ale tato značka stala natolik drahou, že ji pro své další album obnovil. Na Whittenovo místo nastoupil nováček Frank Sampedro zvaný Poncho a že to byla vloba šťastná dokazuje fakt, že skupina v nezměněném obsazení funguje dodnes. Hned Zuma představuje vzkříšený band v dravém, natěšeném rozpoložení. Jedinečná hráčská chemie je zpět a to je asi ten nejlepší způsob, jakým mohli Young a spol. svému mrtvému kamarádovi vzdát hold.
Albu dominují songy s plně elektrickým, rockovým zvukem. Doprostřed jsou soustředěné ty razantnější (Barstool Blues, Stupid Girl a Drive Back), prostor pro Youngova kvílivá kytarová sóla však nabízejí hlavně dvě temné, pomalé skladby Danger Bird a Cortez the Killer. Zvláště ta druhá, oživující v textu vzpomínku na conquistadorské tažení Hernána Cortése, je pro desku klíčová, ačkoli její studiová podoba nedopadla úplně podle Youngových představ. Danger Bird v sobě zase nese ozvěny nedávného rozchodu s herečkou Carrie Snodgress, což je téma rezonující i v dalších písních na desce.
Rovněž elektrickou ale countryrockově odlehčenější polohu zastupují Don't Cry No Tears a Lookin' for a Love, nechybějí ale ani vyloženě komorní zastaveníčka v podobě Pardon My Heart, kde Younga doprovází pouze Tim Drummond na basu a rytmici z Crazy Horse pějí vokály a závěrečná Through My Sails, v níž Šíleným... číst dále
řadové album
1975
100 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
28.08.2021 - 8:47 | Meca76
Muž z Ontária prelomil pustinu svojej „trilógie o zániku“, v ktorej premenil svojich démonov na katarznú, úžasnú a nekompromisnú hudbu, čím dokázal, že ho neprepadlo zúfalstvo. Nasledujúci krok bol zrejmý: opäť jazdiť na „šialenom koni“, aby sa zbavili smútku, sentimentálnych a politických zlyhaní a post-hippie depresie, aby vydali klasickú nahrávku poháňanú gitarou.