NVÚ alias Nepřichází v úvahu patří ke koncertně nejaktivnějším českým kapelám. Vloni si neužili zrovna moc volných víkendů a pohled na seznam koncertů na letošek také příliš volna neslibuje. Na punkové scéně zkrátka patří po více než dvaceti letech hraní mezi nejžádanější zboží. Čekání na novou studiovku zkrátilo opožděné vydání tributního alba ke dvacetiletí kapely, kde písně NVÚ přebalily podle svého hudbonázoru spřátelené bandy. Mimochodem letos by ještě měla vyjít o těchto Východočeších kniha.
Deska "Nikdy nebo navždy" byla prvně k mání na listopadové oslavě Plexis v pražském KC Vltavská, kam její první výlisky přivezl Golda ze Znouzectnosti (ten album vydal pod svojí značkou Sisyfos Records) a kde ji předkřtil zpěvák Plexis Petr Hošek. Na první pohled upoutá ilustrovaný digipack s karikaturou kapely. I kdyby obsah CD stál úplně za prd, tak již jen tohle je obrovský krok kupředu. Přebaly předchozích desek působí nemastně neslaně a hlavně amatérsky.
Obsah pak za povšimnutí stojí stoprocentně. Nejde o nějaké geniální dílo, které změní punkový svět, spíše v mezích žánru o dobře odvedenou řemeslnou práci. Zvolání zpěváka Štěpána Málka: "Shut Up, Motherfucker!" by mě asi normálně odradilo, nicméně odstartovává pecku a la Motörhead "Stádo". Pěkně nasranou na systém a společnost, šlapající. Ostatně takových je mezi dvanáctkou písní dostatek - výmluvné jsou již jen názvy: "Hnusná hra" (původně se objevila... číst dále
NVÚ alias Nepřichází v úvahu patří ke koncertně nejaktivnějším českým kapelám. Vloni si neužili zrovna moc volných víkendů a pohled na seznam koncertů na letošek také příliš volna neslibuje. Na punkové scéně zkrátka patří po více než dvaceti letech hraní mezi nejžádanější zboží. Čekání na novou studiovku zkrátilo opožděné vydání tributního alba ke dvacetiletí kapely, kde písně NVÚ přebalily podle svého hudbonázoru spřátelené bandy. Mimochodem letos by ještě měla vyjít o těchto Východočeších kniha.
Deska "Nikdy nebo navždy" byla prvně k mání na listopadové oslavě Plexis v pražském KC Vltavská, kam její první výlisky přivezl Golda ze Znouzectnosti (ten album vydal pod svojí značkou Sisyfos Records) a kde ji předkřtil zpěvák Plexis Petr Hošek. Na první pohled upoutá ilustrovaný digipack s karikaturou kapely. I kdyby obsah CD stál úplně za prd, tak již jen tohle je obrovský krok kupředu. Přebaly předchozích desek působí nemastně neslaně a hlavně amatérsky.
Obsah pak za povšimnutí stojí stoprocentně. Nejde o nějaké geniální dílo, které změní punkový svět, spíše v mezích žánru o dobře odvedenou řemeslnou práci. Zvolání zpěváka Štěpána Málka: "Shut Up, Motherfucker!" by mě asi normálně odradilo, nicméně odstartovává pecku a la Motörhead "Stádo". Pěkně nasranou na systém a společnost, šlapající. Ostatně takových je mezi dvanáctkou písní dostatek - výmluvné jsou již jen názvy: "Hnusná hra" (původně se objevila na albu "14 dní...") nebo "Kam nás tlačej?". Spíše abstraktní slova se lehce konkretizují v "Rudý - hnědý", kde jsou komunisti postaveni na stejnou roveň jako fašisti.
Nejen v nasraném punkovém rytmu jsou však NVÚ zapřaženi, to by byla tak trochu nuda. Ze šestatřicetiminutové stopáže se vymykají zejména tři kousky. U "Modroočka", duetu Málka s Kristýnou Kudrnáčkovou z kapely Chocolate Jesus, váhám, jak jej uchopit. Na jednu stranu je to příjemná změna slyšet na punkovém CD ženský hlas, na stranu druhou ale píseň vyznívá s ohledem na obsah kolem trochu směšně. Zato "Mohla jsi mít", střednětempá pecka s latinskoamerickým nádechem a dechovou sekcí mě dostala takřka okamžitě. Totéž by se dalo říct o "Stojím na prknech", která se od většiny alba liší hlavně zpěvem basáka Havroše, ale docela mi tu vadí refrén poněkud přizděný kytarami.
V konečném součtu se dá s klidem říci, že NVÚ natočili desku, která převyšuje průměrnou produkci české punk-rockové scény, byť nejde o kdovíjaký milník. Envéúčka zkrátka za ta léta v punku už vědí, jak na to.
Komentáře