80 %
Saint Etienne - The Night
Středobodem nahrávek Saint Etienne vždy byl (a nejspíš bude) jejich milovaný Londýn. Svým způsobem mu věnovali svou celou tvůrčí...
80 %
50m znak - Nadechnout se
Ten název, "Nadechnout se", se pro jednou zase trefil. Najdeme v něm totiž nejen přání, ale i spoustu naděje - a přesně tím se desítka...
90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
15.02.2012 - 15:26 | Akana
Na tom ohromném hřišti world music, na kterém probíhají nejrůznější fúze dříve neslučitelných hudebních tradic, hraje maďarská úderka Besh o droM na zatraceně velké ploše. Přinejmenším směrem na jihovýchod od své domoviny se neštítí skoro ničeho. Jejich heslem je pestrost, stylová všežravost a hlavně neskutečný drive, který naživo propuká se silou orkánu. Na desce se kapela sice trochu krotí, ale to není na škodu, protože domácí poslech je přeci jen něco jiného, při něm posluchač víc ocení střídání temp a zvukovou barevnost než jednu vypalovačku za druhou. Besh o droM logicky vycházejí z folklóru maďarsko-rumunského (tyhle dva živly jsou odedávna spojité nádoby, v dobrém i ve zlém), živnou půdou pro jejich stylové propletence je ale celý Balkán a nezřídka jdou za inspirací ještě dál, do Egypta, Arménie či Afghánistánu. V jejich nástrojovém arzenálu figurují vedle kytar také obligátní cimbál (není ale tolik v popředí, jak bychom mohli u maďarské kapely čekat), středovýchodní flétna ney (sólový výstup má v Neyem, neyem...), rytmika stojí na darbuce a virtuózně obsluhovaném nástroji podezřele připomínajícím mlékařskou bandasku (ten se blýskne v Kanna solo), ale tou hlavní ofenzivní zbraní Besh o droMu je dechová sekce (dva saxofony, trumpeta, klarinet), která dovede trhat skály, ať už při nesmiřitelné rychlopalbě nebo jazzově rozevlátém matení nepřítele. Charakteristického maďarského zpěvu ve stylu Márty Sebestyén se dočkáme jen v Engem anyám megátkozott a Pergetö, nečekaný rap se ozve v Csujogató, která se nakonec zvrhává v jakýsi našlapaný ethno-rock-jazz-hop, jinak je většina materiálu instrumentální, ale díky neustálým rytmickým i stylovým zvratům ani na chvíli nepůsobí monotónně. Možná by se našly momenty, kdy jsou na tom strakatém hábitu vidět švy, ale jestli je to místy kočkopes, tak takového domácího mazlíčka bych si s klidem pořídil. Besh o droM musí být trnem v oku každému tradicionalistovi, ale oni chtějí především bavit. Sebe, posluchače i tanečníky. A dělají to s radostí, instrumentální zručností i znalostí tradic, které využívají. Živě jsem měl tu čest zatím dvakrát a s chutí bych si je dal do třetice.