Spolupráce producenta Briana Burtona (pro většinu známějšího jako Danger Mouse) a Jamese Mercera, frontmana jangle-popové kultovky The Shins, se před čtyřmi lety zdála jako hodně prapodivná. Alespoň do té doby než duo vypustilo svůj bezejmenný debut pod hlavičkou Broken Bells. Právě tato nahrávka ukázala, jak kouzelné může být spojení dvou rozdílných DNA - na jedné straně zpěvák s nezaměnitelným hlasem a úžasnou schopností pro melodii, na straně druhé mozek, který se úspěšně dokázal prosadit jak v hip-hopu ("Grey Album", projekt Danger Doom), blues rocku (The Black Keys) a v neposlední řadě také v žebříčkovém popu (Gorillaz). Jelikož tahle spolupráce dopadla opravdu výtečně, bylo jen otázkou času, kdy nám naše dvojka naservíruje nášup. A ta chvíle je konečně tady!
Dalo by se říct, že "After The Disco" pokračuje tam, kde debut končil. Minimálně staví na obdobné šabloně, ale snaží se prozkoumávat nové, mnohem více expanzivní cesty a slučuje vybroušenou bohatou produkci s melodiemi, které jsou tentokrát prostě lepší a zapamatovatelnější. Název naznačuje téma dojezdu na tanečním parketu, ale ve skutečnosti je deska o realitě, když blikající světla zhasnou v životě. Její zvuk je nostalgicky svěží, roste se syntezátory a obsahuje plno soft-popových momentů.
Otvírák "Perfect World" efektivně kopíruje zvuk Factory Records cirka 1981 se sekvencery a elegantními, ponurými synťáky připomínajícími OMD a rané New Order. Hned zde na úplném... číst dále
Spolupráce producenta Briana Burtona (pro většinu známějšího jako Danger Mouse) a Jamese Mercera, frontmana jangle-popové kultovky The Shins, se před čtyřmi lety zdála jako hodně prapodivná. Alespoň do té doby než duo vypustilo svůj bezejmenný debut pod hlavičkou Broken Bells. Právě tato nahrávka ukázala, jak kouzelné může být spojení dvou rozdílných DNA - na jedné straně zpěvák s nezaměnitelným hlasem a úžasnou schopností pro melodii, na straně druhé mozek, který se úspěšně dokázal prosadit jak v hip-hopu ("Grey Album", projekt Danger Doom), blues rocku (The Black Keys) a v neposlední řadě také v žebříčkovém popu (Gorillaz). Jelikož tahle spolupráce dopadla opravdu výtečně, bylo jen otázkou času, kdy nám naše dvojka naservíruje nášup. A ta chvíle je konečně tady!
Dalo by se říct, že "After The Disco" pokračuje tam, kde debut končil. Minimálně staví na obdobné šabloně, ale snaží se prozkoumávat nové, mnohem více expanzivní cesty a slučuje vybroušenou bohatou produkci s melodiemi, které jsou tentokrát prostě lepší a zapamatovatelnější. Název naznačuje téma dojezdu na tanečním parketu, ale ve skutečnosti je deska o realitě, když blikající světla zhasnou v životě. Její zvuk je nostalgicky svěží, roste se syntezátory a obsahuje plno soft-popových momentů.
Otvírák "Perfect World" efektivně kopíruje zvuk Factory Records cirka 1981 se sekvencery a elegantními, ponurými synťáky připomínajícími OMD a rané New Order. Hned zde na úplném začátku se ukazuje největší rozdíl oproti minulé nahrávce - zatímco na debutu šly Burtonovy sklony k dance/electro hudbě stranou ve prospěch řádného zvuku kapely, kde prim hrály živé nástroje, na "After The Disco" dvojice spíše inklinuje k elektronice. Navíc celkový zvuk je mnohem více vrstvený. To neznamená, že by byl v minulosti nějak plochý, ale zde se jednoduše mnohem více hraje na detaily. Například v singlu "Holding On For Life" najdete ve slokách zábleskové klávesové melodie, které jsou natolik nenápadné, že je velice snadno přeslechnete. Theremin, který se objeví v intru skladby, se pak (opět nenápadně) objevuje v refrénu, kde společně s Mercerovou fistulí proměňuje song ve futuristické disco s nádechem Bee Gees.
Přes veškeré prvky taneční hudby, popu a disca Mercerovy vokály vždy táhnou k melancholickému nebo melodramatickému cítění. Během "Lazy Wonderland", jedné ze skladeb, která jde za vším, co Broken Bells dosud stvořili, zpívá Mercer nad snovými harmoniemi ve sborovém refrénu "tonight we'll go/laughing all the way my love/tomorrow we'll go/back in time to live today", který vyzařuje skoro až beatlesovskou psychedelii s téměř halucinační kvalitou. Tu pak dokonale doplňuje hudební složka - v tomto případě kombinace podivných metronomických beatů a mlhavých kytarových akordů. Taková "Control" zase není nepodobná tvorbě Crowded House (kdybyste ji protáhli casiem).
"After The Disco" je nesmírně zábavnou deskou. Divoce imaginativní, euforickou, atmosférickou, melancholickou deskou se špetkou psychedelie. Ani na moment se nedostaví pocit, že by Broken Bells usnuli na vavřínech, neboť onen důraz na detail a všechno to množství nápadů jenom ukazují, kolik práce stálo za přípravami této nahrávky. "After The Disco" je skvělé popové album, které může být právě tím pravým společníkem pro zbytek zimy.
Komentáře