Springsteen i se svou druhou deskou zatím zůstává před branami slávy. Podobně jako u debutu kritika jásá, publikum na koncertech zrovna tak, ale širší veřejnost ještě návnadu nespolkla. Vlastně se ani není co divit. Jestliže nezabralo o dost přístupnější album Greetings from Asbury Park, N.J., těžko bychom mohli čekat průlom od jeho následovníka. Springsteen na něm zanechal koketérií s folkem, které novináře sváděly k patetickým proroctvím o novém Dylanovi, a vyplnil ho důkladně proaranžovanými písněmi s členitým půdorysem, v nichž směs rhythm'n'blues a blue-eyed soulu upgradoval do košatější verze se zesíleným rock'n'rollovým spodním proudem.
Jen dvě ze sedmi písní mají pod pět minut a skladby jako Incident on 57th Street nebo New York City Serenade bobtnají do podoby okázalých kompozičních budov postavených v podobném slohu, v jakém bude za pár let projektovat Jim Steinman svoje luxusní pohádkové zámky pro Meat Loafa. Důležité ale je, že se z nich nevytratil duch pouličního a klubového muzicírování, což je stejnou měrou zásluhou Springsteenovy kapely. E Street Band tady oproti debutu vystupuje jako kompaktnější těleso, vyzrálé a pěvně připoutané ke svému šéfovi. Rozsáhlé skladby mu poskytují spoustu prostoru pro instrumentální parádičky (Clemonsův saxofon, Sanciousovy klávesy, Tallentova basa), který bohatě zužitkovává i ve studiových verzích, o to více pak na tehdejších legendárních koncertech.
Nejlepším příkladem je Rosalita (Come Out... číst dále
Springsteen i se svou druhou deskou zatím zůstává před branami slávy. Podobně jako u debutu kritika jásá, publikum na koncertech zrovna tak, ale širší veřejnost ještě návnadu nespolkla. Vlastně se ani není co divit. Jestliže nezabralo o dost přístupnější album Greetings from Asbury Park, N.J., těžko bychom mohli čekat průlom od jeho následovníka. Springsteen na něm zanechal koketérií s folkem, které novináře sváděly k patetickým proroctvím o novém Dylanovi, a vyplnil ho důkladně proaranžovanými písněmi s členitým půdorysem, v nichž směs rhythm'n'blues a blue-eyed soulu upgradoval do košatější verze se zesíleným rock'n'rollovým spodním proudem.
Jen dvě ze sedmi písní mají pod pět minut a skladby jako Incident on 57th Street nebo New York City Serenade bobtnají do podoby okázalých kompozičních budov postavených v podobném slohu, v jakém bude za pár let projektovat Jim Steinman svoje luxusní pohádkové zámky pro Meat Loafa. Důležité ale je, že se z nich nevytratil duch pouličního a klubového muzicírování, což je stejnou měrou zásluhou Springsteenovy kapely. E Street Band tady oproti debutu vystupuje jako kompaktnější těleso, vyzrálé a pěvně připoutané ke svému šéfovi. Rozsáhlé skladby mu poskytují spoustu prostoru pro instrumentální parádičky (Clemonsův saxofon, Sanciousovy klávesy, Tallentova basa), který bohatě zužitkovává i ve studiových verzích, o to více pak na tehdejších legendárních koncertech.
Nejlepším příkladem je Rosalita (Come Out Tonight), strhující sedmiminutová jízda s množstvím dynamických předělů a fantastickým saxofonem Clarence Clemonse, při níž se vaří krev, a která tvořila dlouhou dobu vyvrcholení Springsteenových živých setů. Podobným způsobem E Street Band smiřuje kompoziční rozmáchlost s odvazovým drivem v písních The E Street Shuffle nebo Kitty's Back. Na sentimentálnější notu přeladí v táhlé baladě 4th of July, Asbury Park (Sandy), do níž se díky akordeonu Dannyho Federiciho vkrádá mírně louisianská atmosféra.
Ačkoli spletitost písní občas brzdí rockový motor tepající uvnitř velkorysých aranží, po většinu času má album příkladný tah. Není skleníkovým šlechtěncem (i když dnes by se dalo jistě udělat zvukově hutnější), je v něm pot a vášeň a všednodenní poezie. Springsteen jako textař přetavuje odpozorované příběhy ve fatální pouliční tragédie či romance - nejlépe obojí v jednom – s vervou beatnických pábitelů. Pravda, někdy se nechá svou obrazivostí trochu unést a nevyhne se zbytečně šroubovaným slovním konstrukcím. Nicméně stále se učí, jako textař i jako skladatel, a už teď je lepší, než většina jeho generačních souputníků. Zbývá jen, aby se o tom dozvěděl svět.
Komentáře