Debutová deska "Pure Heroine" Lorde sklidila na musicserveru nadšené absolutní hodnocení, její druhé album "Melodrama" jsme dokonce ve výročním hlasování zvolili za nejlepší nahrávku roku 2017. Je ale jasné, že nová kolekce s názvem "Solar Power" se tak nadšeného přijetí nedočká. Rozhodně se nejedná o špatné dílo, ale na kvalitu svých předchůdců nedosahuje ani zdaleka.
Síla slunce od svých posluchačů vyžaduje, aby jí věnovali čas a opravdu hodně nerušených poslechů. Ne že by nebyla přístupná, jen je ve své většině pomalá a moc se toho na ní neděje. Pravděpodobně se nestane, že by vám deska nakonec rozkvetla v uších a váš prvotní dojem (co to je za nudu) se změnil v nadšení, že se jedná o naprosto geniální počin. Ale třeba po takových dvaceti posleších seznáte, že novinka této Novozélanďanky není až tak slabá, jak jste si původně mysleli. A že je vlastně docela dobrá.
Vzhledem k tomu, že na ní zpěvačka pracovala opět s Jackem Antonoffem, který stál za milovanou nahrávkou "Melodrama", je jasné, že výsledek je takový, jaký jej dvojice chtěla mít. Lorde v písničkách nic moc neřeší, sama "Solar Power" označuje za své "trávové" album, jen ta místy až folkově znějící pohoda nebezpečně často sklouzává do nudy. Kdo dokázal po deseti posleších jmenovat více než tři konkrétní písničky, vyhrál bludišťáka.
Není vždy třeba, aby desky obsahovaly hity, ale když se někdy desítky minut vlastně není čeho chytit a člověk... číst dále
Debutová deska "Pure Heroine" Lorde sklidila na musicserveru nadšené absolutní hodnocení, její druhé album "Melodrama" jsme dokonce ve výročním hlasování zvolili za nejlepší nahrávku roku 2017. Je ale jasné, že nová kolekce s názvem "Solar Power" se tak nadšeného přijetí nedočká. Rozhodně se nejedná o špatné dílo, ale na kvalitu svých předchůdců nedosahuje ani zdaleka.
Síla slunce od svých posluchačů vyžaduje, aby jí věnovali čas a opravdu hodně nerušených poslechů. Ne že by nebyla přístupná, jen je ve své většině pomalá a moc se toho na ní neděje. Pravděpodobně se nestane, že by vám deska nakonec rozkvetla v uších a váš prvotní dojem (co to je za nudu) se změnil v nadšení, že se jedná o naprosto geniální počin. Ale třeba po takových dvaceti posleších seznáte, že novinka této Novozélanďanky není až tak slabá, jak jste si původně mysleli. A že je vlastně docela dobrá.
Vzhledem k tomu, že na ní zpěvačka pracovala opět s Jackem Antonoffem, který stál za milovanou nahrávkou "Melodrama", je jasné, že výsledek je takový, jaký jej dvojice chtěla mít. Lorde v písničkách nic moc neřeší, sama "Solar Power" označuje za své "trávové" album, jen ta místy až folkově znějící pohoda nebezpečně často sklouzává do nudy. Kdo dokázal po deseti posleších jmenovat více než tři konkrétní písničky, vyhrál bludišťáka.
Není vždy třeba, aby desky obsahovaly hity, ale když se někdy desítky minut vlastně není čeho chytit a člověk nedokáže říci, která hraje píseň a jestli je na začátku nebo konci alba, není to to pravé ořechové. Zní třeba titulní skladba alespoň trochu jako hit? Spíše se posluchač může společně s hudebními pisálky rozhodovat, zda se zpěvačka více inspirovala u "Freedom" George Michaela, nebo "Loaded" Primal Scream.
Proč tedy nakonec najdete v hodnocení sedm bodů z deseti? Protože když dáte "Solar Power" opravdu mnoho šancí, nakonec se vám začne třeba opravdu docela líbit jako autorovi recenze. Najdete si své oblíbené kousky ("California", "The Path," "Mood Ring"), s nadšením objevíte v závěru "Secrets from a Girl" Robyn a třeba i Lorde přiznáte, že má nárok na to natočit si desku, jakou chce. Jen si k jejímu poslechu musíte nejlépe lehnout na pláž a dát si páva. A i tak jí musíte odpustit, že vám dá opravdu hodně práce se proposlouchat až k tomu, abyste ji popsali alespoň slovy docela dobrá. Anebo že by dost dobrá?
Komentáře