Machine Gun Kelly - Tickets to My Downfall

Pro bubeníka legendárních Blink-182 Travise Barkera jde o jeden z mnoha projektů, na nichž pracuje v rolích spoluautora, producenta či instrumentalisty. Na novince Colsona Bakera, jak se Machine Gun Kelly ve skutečnosti jmenuje, se pop-punkový veterán podílel na všech frontách, a vepsal jí svůj typický rukopis. Naštěstí se mu vedlo lépe než v případě jeho kooperace s jiným rapperem Vicem Mensou na jeho příšerném počinu "93Punx" z minulého roku.

Machine Gun Kelly si už na scéně získal patřičný respekt, a to i díky novátorskému stylu a drzosti, projevené třeba přestřelkou s Eminemem, který ho momentálně zrovna nemusí. Na druhou stranu, když o vás rapová ikona napíše song, byť nelichotivý, je to reklama k nezaplacení.

Díky nabyté slávě si tak rodák z Texasu může dovolit takové kousky jako natočit žánrově odlišný počin. "Tickets to My Downfall" je naprosto poctivým pop punkem se všemi jeho klady i zápory. Žádné velké experimenty mimo mantinely, ale líbivé melodie, lehce punkový motor a pořádná dávka smělé drzosti a rebelství.

Co ale dělá tuhle desku neotřelou, je skladatelský um obou hlavních tvůrců a zejména, ač si to jeho kritici rozhodně nemyslí, charismatický Bakerův vokál. Album otevírá výborná arénovka "Title Track", která nenechá jednu nohu klidnou. Hitovkou je i následující "Kiss Kiss", která - narodit se o patnáct let dříve - mohla být nezpochybnitelnou teen hymnou.

Jedním z nejvýraznějších momentů je i hořkosladká vztahovka "Bloody Valentine", již svou neochvějnou rukou táhne vpřed bicman Barker. Jako výborná volba dopadla hostovačka zpěvačky Halsey - svižná pecka "Forget Me Too" jí vážně sluší. A dobře zní i spolupráce se zpěvákem Blackbearem v asi nejpopovějším kusu "My Ex's Best Friend".

Ačkoliv se může zdát, že textově jde o kolekci lehkých témat tolik typických pro žánr, opak je pravdou. Za oponou se Machine Gun Kelly zpovídá ze svých bojů s depresí, z nepovedených vztahů a na řadu přijde i filozofování nad vlastní existencí.

Samotný název nahrávky "Vstupenka na můj pád" lze chápat jako sarkastický úsměšek na adresu řady jeho haterů i jako pomrkávání směrem k vlastním, zejména rapovým fanouškům. Colson Baker si zároveň získal pozornost kytarovějšího publika a ukázal, že umí chodit i v jiném hudebním obleku, než ve kterém před pár lety vystartoval na scénu deskou "Lace Up". Žádný pád se tak nekoná.