Nils Frahm - Music For Animals

Nilse Frahma. Německý hudebník potřeboval provětrat šuplíky, seskupil nevydaný materiál z předchozích desek a nadechnul se k novému experimentování, které by navázalo na jeho řadovku "All Melody".

Právě k té má aktuální "Music For Animals" relativně blízko, vychází z podobných struktur a sound designu. Autor však nově využívá terénních nahrávek, ruchových clon, táhlých klávesových ploch a práce s repeticemi rozličných modulárních sekvencí. Na ploše přesahující tři hodiny pak posluchač neunikne zjištění, že se jedná o hodně meditativně koncipovaný komplet, který je obtížnější vstřebat na jeden souvislý poslech.

Zapomeňte tedy na Nilsovy klavírní miniatury, muzikantské spolupráce (Ólafur Arnalds, F.S. Blumm, Anne Müller a další) anebo jeho festival Piano Day. "Music For Animals" je elektronické, minimalistické dílo, které nejvíce čerpá z ambientu. Často zaslechnutou inspirací bude Brian Eno a jeho dávný opus "Ambient" (nejvíce zmiňovaný bude asi hned první díl "Music For Airports"), případně čtyři roky starý projekt "Music For Installations" (který zabere šest kompaktních disků). Nejkratší kompozice má přes sedm minut ("Right Right Right"), ta nejdelší trvá bezmála půl hodiny ("Briefly").

Kolekce hodně detailně pracuje s každým elementem skladeb a nabídne jakousi oslavu jednotlivých tónů, jejich proměnlivého zabarvení a rázů textur. Frahm je v tomto velký perfekcionista, snílek a badatel v jedné osobě. Taktéž rád sleduje dění ve svém okolí, vnímá rytmus života okolo sebe a rád prozkoumává přírodní úkazy (padající listí, plynoucí řečiště vody, vodopády, ...). Všechen tento materiál následně upravuje ve svém berlínském studiu, jež se stalo jeho zvukovou laboratoří.

Hned úvodní "The Dog With 1000 Faces" je atypicky hybnou formulí stvořený track, který se svým způsobem žene kupředu, ačkoliv v něm netepe žádný výrazný beat. Je to paralela ke zmiňované "All Melody", v níž se autor potřeboval během covidových proluk posunout ve své vlastní tvorbě, stvořit unikátní a velmi rozsáhlé dílo. Následná "Mussel Memory" tento hybný element ztrácí a plně se noří do vrstvených ploch kláves a přírodních šumů a hluků. Ještě důmyslněji s touto symbolikou pracuje "Seagull Scene", v pomalém tempu se tu převalují drony nálad a důmyslný sled fragmentů syntezátorových táhlých tónů.

Tyto přístupy se postupně proměňují, hlavní aktér zkouší jiné cesty a hledá, jak se dostat k výslednému zvuku, melodické přesmyčce či sekvenci - ty, jak bylo již zmíněno, často vycházejí z modulárních sestav. "Sheep In Black And White", členitá "Briefly" nebo naopak kompaktní "World Of Squares" či závěrečná, pozvolně se odvíjející ukolébavka "Do Dream" - to vše jsou až abstraktní zvukomalby.

Muzikant taktéž často zmiňuje finální etapu tvorby Talk Talk a velmi tiché, komorní a minimalistické bezejmenné sólo Marka Hollise. Odtud možná pramení tvář "Music For Animals". Na jednu stranu stroze minimalistická, ale zároveň s maximální houževnatostí nálad a struktur kompozic. Ona i ta škatulka ambient je pro tuto kolekci možná příliš těsná.

Rozhodně nelze vyvrátit fakt, že Nils Frahm s "Music For Animals" předkládá své nejambicióznější dílo, které promlouvá rojem inspirací, tvůrčích přístupů a přináší podrobnou mapu zvuků a melodických linií. Kromě poklidných ambientních vod a jejich obrazotvornosti nahrávce nechybí ani pulsní elektronické výrazivo, ve kterém se tento multitalent a zvukový chameleon zkrátka umí pohybovat a ve kterém často využívá přesně definovaných kroků a promyšlených akcí. Jediným možným záporem tohoto kolosu se tak jeví jeho délka, ta je totiž hůře uchopitelná na jeden soustředěný poslech. Pokud ovšem toto vaši imaginaci neomezuje, klidně si k výsledném hodnocení přidejte jeden bod.

Nils Frahm představí své čerstvé dílo i Praze, a to ve speciálním setu "Music For Prague". Odehraje jej 24. listopadu ve Foru Karlín coby poslední koncert festivalu Prague Sounds pro letošní rok.]]>