Omara Portuondo - Flor de Amor

Takhle zpívá skutečná dáma. Omaru Portuondo vynesla k celosvětové popularitě teprve spoluúčast na legendárním projektu Buena Vista Social Club, ale na svých následných sólových deskách prostě jen zúročila a širšímu publiku představila to, čím přes půlstoletí okouzlovala na kubánských pódiích. Po albu z roku 2000 zaštítěném ještě osvědčenou značkou Buena Visty přechází na Flor de Amor k baladičtějšímu repertoáru, kterému ovšem nechybí žhavý karibský temperament a nějakou unylou sladkobolnost tu nenajdeme.

Omaře to pořád zpívá fantasticky. Ani se nechce věřit, že už dávno překročila sedmdesátku, na jejím hlase to není ani trochu znát. Zní neuvěřitelně mladistvě, je pevný, pružný a až šansoniérsky propojený s textem. Jednou tragicky vášnivý, jindy romanticky zasněný, v rytmičtějších písních zase uvolněný až rozpustilý.

Doprovodných muzikantů je tu celá armáda, výrazně a přitom bez akademické strnulosti se na celkovém zvuku podílejí smyčce. Nechybí ani staří známí z Buena Visty Orlando "Cachaito" Lopez a Manuel Galbán, jehož kytara tu nezní často, ale pokud se ozve, nedá se přeslechnout. Uprostřed alba dojde i na krásně komorní intermezzo, kdy všichni utichnou a v Amorosa Guajira zpěvačku doprovodí jen brilantní dvanáctistrunka. Angažování některých brazilských hudebníků pak posunuje celkové vyznění mírně směrem k delikátnosti bossanovy, ale kubánský fundament samozřejmě pevně třímá velitelský prapor.

Hudba je to vznešená, elegantní a přitom vřelá a prostá rutinních návyků. Zásluhu na tom mají bezpochyby všichni zúčastnění, ale až zpěv Omary Portuondo povyšuje jejich snažení na něco výjimečného. Ten se dá těžko něčím zastínit.