Pissed Jeans - Honeys

Pětatřicet minut agrese, frustrace, surového bušení a zlomyslných textů. Při prvních vteřinách zkreslené basovky je jasné, že budou padat hrnky z polic. Jakmile se přidá zbytek kapely, legrace jde stranou, protože se sesype celý kvartýr. Neurvalý otvírák Bathroom Laughter (videoklip je stejně nemilosrdný jako směšný – ostatně jako celé album) startuje nejtvrdší album Pissed Jeans. Cvrnknete si do kalhot. Old school sypačky se zadírají pod kůži, zpocení chlapi, vyřvané hlasivky, ze špíny vyskakují na kůži beďary. Co na tom, že už jste to všechno někde slyšeli, přiznané sudičky tohoto ošklivého děcka jsou Black Flag a Jesus Lizard. Pissed Jeans servírují syrové flákoty hardcoreového masa ve vytříbených skladbách z produkce osvědčeného Alexe Newporta, který posunul zvuk do nové, čitelné podoby, aniž by kapele ubral na syrovosti. Zábavná je i dramaturgie, kde album rozděluje na dvě brutální části temná kejvovina Cafeteria Food a mezihra, která dá na chvíli vydechnout. Ve skladbě Chain Worker stylová odbočka k bahnitému sludge raných Boris. Kapitolou pro sebe jsou texty. Kapela se nesnaží zachránit planetu, naopak nastavuje zrcadlo současné generaci mladých mužů, jejich líné tuposti a šovinismu. Temnými hrdiny potměšilých textů jsou frustrovaní zaměstnanci, líní milenci (skvělá Romanticize Me), mamánci, kterým matky doma perou trenky (Teenage Adult). Chlápci, co se válí u telky nebo na sociálních sítích, nadávají na šéfa v práci (kdyby tak přišla mailem zpráva, že je po něm..), chodí do bordelu (dvojsmyslná punková legrácka Cathouse), venku čumí na ženský, ale doma nejsou k ničemu, bez ochoty změnit svůj postoj. Prostě Miláčci – Honeys.