Jsou kapely, u kterých dopředu nepoznáte, čím se ve své tvorbě zabývají. Pak jsou takové, které už svým názvem manifestují příslušnost k určité hudební scéně. Do druhé kategorie nepochybně spadá i pražská trojice Pretty Old Sound, jejíž podcast vám tento týden nabízíme. Mnohem dříve, než z něj uslyšíte jedinou notu, dá se odhadnout, že tentokrát nepůjde o další z elektronických podcastů. Spíš než kulturu djských mixů evokuje tenhle díl kazetové mixtapes, které svým autorům umožňují daleko větší svobodu při výběru skladeb a tím jsou i mnohem přesnějším otiskem toho, co daného autora inspiruje.
Oním autorem je v tomhle případě Dimitar Dimov, který je frontmanem a jediným stálým členem Pretty Old Sound. Letos v lednu jeho kapela vydala debutovou desku Only Later Can We Fall, která je rozkročena mezi velvetovskou psychedelií a rozvazbeným alternativním rockem 90. let. Právě tohle rozkročení kapelu katapultovalo mezi nejzajímavější projekty tuzemské kytarové alternativní scény, což stvrzuje proud téměř jednoznačně pozitivních recenzí, kterých se debutu Pretty Old Sound dostalo.
Dimovův podcast představuje něco jako milostný dopis kytarové alternativě 70. až 90. let s občasným přesahem do pozdější doby. Největší prostor zabírají skladby protopunkových kapel, jejichž étos je patrný i v tvorbě Pretty Old Sound. Dojde ale i na výrazově zcela odlišné skladby, jakou je například hip-hopem šmrncnutá ukázka z alba XTRMNTR od Primal Scream, folk-rocková balada Nicka Drakea či cool jazz Cheta Bakera. V sobotu 16. dubna vystoupí Pretty Old Sound na pouliční slavnosti k otevření nového studia Radia Wave. Vedle nich se na pódiu v pražské Balbínově ulici představí např. Schwarzprior, Lo/ve či Hugo Toxxx, ve Studiu 1 Českého rozhlasu pak zahraje mj. nový projekt Moniky Načevy s dvojicí, kterou tvoří Karaoke Tundra a DJ Five.
Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Dámy a pánové, boys and girls, dovolte mi prosím laskavě představit vám tento podcast! Doufám, že se bude líbit aspoň z poloviny tak, jak se líbí mně. Takhle zní kvůli kapelám a písničkám, které se v něm sešly, a kvůli tomu, že jsem je tam shromáždil. Mimo skoro všeho ostatního, chci doporučit Electric Eels, což je věc pro pokročilé punkové posluchače, kterým ale už žádný punk nepřijde dost punk.
Spousta kapel se snaží najít nějaký nový zvuk. Vy jste si oproti tomu vetkli starý zvuk už do názvu. Proč?
My se taky snažíme najít něco nového, nebo spíš svěžího... Například hrát na rozladěné nástroje je tak svěží, že to málokdo chápe.
Přijde mi, že onen „starý zvuk“ podobný tomu vašemu v současné době poměrně táhne, překvapivě i mezi poměrně mladými lidmi. Máš pro to nějaké vysvětlení?
Já bych nás nezařadil mezi revivalově nasměrované kapely, i když máme jméno, které si někdo může i tak vykládat. Jo, možná je to tak, přijde mi to přirozené. Mám teorii, že kdybych se setkal a trochu i poznal některý z mých oblíbených muzikantů, možná by pak už nebyli tak oblíbení. Staré časy, případně cizí země, příběhy - nějak čistější a opravdovější... To všechno stimuluje imaginaci.
Máš ty sám nějaké období, které tě po hudební stránce oslovuje nejvíc?
Asi osmdesátky, ale nemám to nějak rozdělené časově. Spíš občas přemýšlím o teritoriálním rozdělení. Je zajímavý, že americký kapely jsou pro mě zajímavější než například britský. Nevím, jsou víc free a to je důležitější než hezký účes (což je taky výhoda). Možná si to jen jenom namlouvám, Swell Maps jsou free a nový Primal Scream je skvělý disko...
Vaše letošní album Only Later Can We Fall se setkalo s téměř výhradně pozitivními kritickými ohlasy. Překvapila vás ta jednomyslnost?
Nepřekvapila, ale potěšila. Není to samozřejmě album pro každého kritika. Někdo psal, že je to těžký poslech. Pro někoho to tak určitě je. Tohle je ale výhoda vinylu – po dvaceti minutách se to saámo vypíná, tak se nenuť. Side B třeba až příští rok...
Co vás čeká ve zbytku roku, případně dál do budoucna?
Čeká nás léto, potom podzim, vánoce a pak další šťastný rok.
Tracklist:
Nikki Sudden - Channel Steamer (album Waiting On Egypt, 1982)
Dead Moon - Walking On My Grave (album Defiance, 1990)
The Fall - Flat Of Angles (album Dragnet, 1979)
Big In Japan - Nothing Special (EP From Y To Z And Never Again, 1979)
Boys Next Door - Ain't It Funny (bootleg Boys Next Door, 1988)
Electric Eels - Cards And Fleurs (kompilace The Beast 999 Presents The Electric Eels In Their Organic Majesty's Request, 1998)
Electric Eels - Refrigerator (kompilace The Beast 999 Presents The Electric Eels In Their Organic Majesty's Request, 1998)
Peter Laugher - Life Stinks (kompilace Take The Guitar Player For A Ride, 1993)
Mirrors - How Could I (kompilace Something That Would Never Do, 2009)
Ciccone Youth - Into The Groovy (album The Whitey Album, 1989)
Social Junk - Deserve (album Give Up, 2014)
Primal Scream - Pills (album XTRMNTR, 2000)
Guns N' Roses - Oh My God (soundtrack End Of Days, 1999)
T.E.A.M.S - When Jesus Talks To Me (album Sierra City Center (Diamond Club)
Wilco - Sky Blue Sky (album Sky Blue Sky, 2007)
Nick Drake - Saturday Sun (album Five Leaves Left, 1969)
Chet Baker - Almost Blue (soundtrack Let's Get Lost, 1989)
The Make Up - Don't Mind The Mind (album Destination: Love; Live! At Cold Rice, 1996)
The Brian Jonestown Massacre - Thank God For Mental Illness (album Thank God For Mental Illness, 1996)
The Styrenes - Thirtyfour (kompilace Those Were Different Times: Unreleased Cleveland Recordings 1973-1976, 1997)
