Michal je z Rakovníka, pracuje pro filmový průmysl (výtvarník filmových dekorací a rekvizit). Od roku 2000 zpíval v hitchcore-rock´n´rollové kapele Norman Bates a devátým rokem organizuje multižánrový kníratý festival Coombal. Má rád ženy, fotografování, kresbu/malbu, dobré jídlo a pití, cestování na vlastní pěst, vtipný a chytrý lidi a samozřejmě dobrou muziku. Nemá rád sobce, lháře, pitomce, segedín a všechny samozvaný chytráky, kteří přesně ví, kdo může za všechny průsery světa.
Jak vznikl nápad na Coombal?
Z nadšení kamarádů a spřátelených regionálních kapel, bez partnerů pokrývajících částečné břímě nákladů. Pochopili jsme, že to nestačí a postupně měnili strategii, ke které nám dopomohl knír. Světový knír! Světu knír! Dnes má Coombal dvě stage, což velmi pomohlo žánrovému rozložení, takže si konečně můžu pozvat víc kapel, které baví mě.
Co ti organizování festivalu dalo a vzalo?
Coombal mi dal zkušenosti s organizací, dramaturgií, lokty ve vyjednávání s partnery, kontakty, naučil mě pracovat s lidma (naštěstí mám stále kolem sebe spousty kámošů, kterým nejde jen o prachy). Už je mi jasný, že se nikdy nezavděčím všem a že úspěch se neodpouští. Vždy budou i nepřátelé, protože proto. A štve mě, že si ani jeden ročník neužiju v klidu a neposlechnu si vše, co bych rád.
Měla na Coombalu úspěch i skupina, do které bys to předem neřekl a naopak?
Rádi riskujeme, respektive nesázíme na "jistoty" a velmi nám záleží na kvalitě kapel. Zkoušeli jsme nasazovat naše tzv. černé koně. Kapely, které mají potenciál, ale nejsou pro veřejnost (a o to víc pro tu rakovnickou) příliš známé. Právě tyto kapely většinou zafungovaly na přátele a hosty Coombalu velmi dobře. V opačném případě, kdy jsme mysleli, že vsázíme na jistotu, se stalo, že návštěvníků nepřišlo dost. Je ale důležitý posoudit více faktorů, které na to můžou mít vliv, není možné to přisoudit jen jedné kapele. Určitě záleží na celkové dramaturgii, z jakých žánrů a kapel je poskládaná, pak samozřejmě na propagaci a ceně vstupného, kupní síle a v neposlední řadě na počasí. Což je asi jediný faktor, který nelze vůbec ovlivnit, alespoň prozatím.
Chybí ti vlastní kapela nebo si vystačíš se zpěvem ve sprše?
Není tajemství, že mara jade by si na Coombale nezahráli, kdyby mě nepostavili každý rok alespoň na jeden kousek za mikrofon. Takže chybí.
Manon meurt znáš od plenek a na Coombalu samozřejmě hráli dřív než se proslavili. Dalo se tušit, že z nich něco bude?
Na Manon jsem sakra pyšný, odvažuji se neskromně tvrdit, že angažmá na Coombalu jejich vzniku do jisté míry přispělo. Když jsme se pustili do práce a modelovali ksicht dalšího ročníku, hledali jsme nové zajímavé interprety i v regionálních vodách, všiml jsme si Káti Elznicové, která se občas někde objevila s akustikou a zpívala vlastní písně. Zaujala mě a nabídl jsem jí angažmá, které s nadšením přijala. Bylo to poměrně brzy před plánovaným datem Coombalu, takže byl čas to vytunit s kamarády muzikanty o další nástroje. A tak jsme 16. července 2011 v Lužné mohli představit projekt Katie and the Accessories, což byla základní sestava Manon meurt tak, jak jsme je znali do roku 2015. Co z nich bude jsem rozhodně netušil a o to větší mám teď radost.
Na jaký film nejradši vzpomínáš ohledně práce na dekoracích?
Nejzajímavější po výtvarné stránce (což vůbec nemusí být kriterium pro kvalitní film) asi byl z českých Mazaný Filip a Vratný Lahve. Ze zahraničních renesanční seriál The Borgias nebo Wanted (tady mě spíš bavilo vejrat na Angelinu Jolie a v cateringu kouřit cíga s Morganem Freemanem), bylo toho hodně. Teď bude aktuální upírskolikanská sága Underworld V., na tu se můžete v kinech (ne)těšit tenhle nebo příští rok.
Jak ses k tak krásnému zaměstnání dostal?
Náhoda, štěstí, progres mladí? Bydlení v Praze, hledání práce, brigáda u filmu jako podržtaška (tady je ta náhoda). Objevení profese, která mě zaujala. Setkání s lidma, který mi pomohli (a tady je to štěstí). A protože jsem strašně dobrej, tak jsem se vypracoval až do toho, co je ze mě teď.
Čeho si zpětně nejvíc vážíš na zpívání s Norman Bates?
Dobrý party a párty, kluci z trpaslíka. Že se mnou vydrželi, protože jsem hroznej a vůbec neumim zpívat a že jsem to mohl vůbec zkusit, protože se cítim víc jako bubeník než jako pěvec. Uspěchy/zážitky: promo na Bandzone (ještě tenkrát za plné BZ slávy), pozvaní jako náhrada za the.switch na Bandzone festival, super koncert v Tachově v klubu, kam jsme jeli naslepo a lidi čekali jen na nás a zpívali s námi naše písně, to bylo asi nejvíc. A taky super atmosféra z Pavlem Broumem ve studiu ExAvik.
S bubnováním jsi to měl jak?
Bubnoval jsem asi déle než jsem stál za mikrofónem. V prapočátcích jsem bouchal s Martinem Kočkou a Karlem Grünwaldem s kterými jsme o x let později posíleni o Jana Kouteckýho a Míru Urbánka založili Norman Bates. Před N.B. a chvíli i současně jsem hrál v grunge kapele The Inch (dříve Kónický Sekretář). Působení v The Inch už mě nenaplňovalo a jiná nabídka dosud nepřišla, ale bicí stále mám a občas si zahraju sám.
Proč jet letos na Coombal?
Na Bakalář stage představíme kladenské Zrní, jako zmiňovaný černý kůň vystoupí kapela Circus Problem, Johny Machette z Rakovníka stále uspěšnější zmiňovaní Manon meurt, Falešná Ozvěna a další. O after party se postará Dj Mikkim Na mé oblíbenější (samozřejmě co se týče žánru) cbcnet.cz stage představíme Momma Knows Best, kteří tento rok vydávají nové album, Unaffected Evolution, ti ho stihli vydat už loni, našlapané Atari Terror, the.switch, kteří plánují nahrávaní v USA s “emerickým” producentem, skvělý a energický Donnie Darko, mara jade, protože mi kouří p..o a spousty dalších skvělých kapel.
Tuhle kočku prostě miluju, vynikající magická Amy, chybí mi.
Moje kapela číslo jedna. Už tenkrát byli nadčasoví a jsou stále. Od Refused ani nevím, co dřív bych tu postnul, ale k tomuhle songu bych klip viděl rád.
Pro mě asi nejzásadnější deska a píseň. I když Digital Bath...
Ten klip je úplně nesmyslnej.
Z novějších kousků mě zaujala tahle partička.
Když jsme u toho výtvarna, tak tohle má rozhodně sílu!
Protože prostě Nirvana!
Když už jedeme v těch devadesátkách.
Kontroverzní vynikající Primus s klipama, který se jen tak nevidí.
Jedovatý Prodigy. U těch vždycky zjistim, že jsem se ještě nezbláznil, snad...
A na zavěr rudý kméry.
