Narodil se a nyní opět bydlí v Táboře, sedm let studijně a pracovně působil v Českých Budějovicích. Mezi jeho záliby patří navštěvování a pořádání koncertů a dalších kulturních akcí, cestování (hory, příroda, koncerty, squaty), propojování komunit a lidí, kteří mají co nabídnout, „aktivismus“, komunitní centra, konkrétně participace na fungování a oživení prostoru Cesta v Táboře (majitel Chris Rankin, ex-Sabot). Na sedm otázek tentokrát odpovídal Radim Oliva.
Jsi spokojený s úrovní českých kapel, které „děláš“, případně i těch, které se předskakují větším kapelám v Praze, Brně a jinde?
Spokojený obecně jsem, i když v případě úrovně můžeme myslet každý něco jiného. Jedna věc je hudební stránka, pro mě je zásadní přístup a postoje kapely. Pokud se budeme bavit o předskokanech na „větších“ koncertech v Praze nebo Brně, tak mám pocit, že vidím (hlavně v Praze) v rolích předskokanů stále stejná jména, i když si myslím, že je u nás plno zajímavých kapel, které by měly dostat šanci. Obecně se sází spíš na jistotu.
Jaké to bylo, pořádat první koncert Lvmen po x letech?
Abych to uvedl na pravou míru, místo koncertu si Lvmen vybrali sami, já jsem byl spíš v roli jakéhosi koordinátora než klasického pořadatele. Už asi rok a půl před koncertem proběhla v prostorách Cesta první zkouška Lvmen a od té doby jsem doufal, že by mohlo dojít i na koncert a stalo se. Byl jsem z toho trochu nervózní, protože Cesta není běžný klub, takže přípravy zaberou podstatně více času než v zavedeném klubu a v tomto případě to platilo dvojnásob. Nejsem zvyklý řešit koncerty, kde hrozí vyprodání, což se v tomto případě taky stalo, ale povedlo se udělat to komfortně pro všechny návštěvníky a mnozí byli překvapeni ze samotného prostoru. Kromě jednoho ucpaného hajzlu vše klaplo na jedničku a policie, která dorazila při poslední písničce, mohla zase v klidu odjet.
Kolik lidí chodí v Táboře na koncerty a máš tam nějakou konkurenci?
Obvykle chodí 30-70 lidí, ale je to počet, který je závislý na tom, zda se neděje ještě něco v okolí, jaké kapely hrají atd. Pamatuju si akce, kde hrály neznámé zahraniční kapely a dorazilo 10 lidí, naštěstí se to stává jen výjimečně. V Táboře je více lidí, kteří pořádají koncerty, ale spíše nepravidelně nebo jednou/dvakrát do roka, popř. pořádají žánrově odlišné akce, takže „konkurence“ není v tomto případě na místě. Koncerty pořádám buď sám nebo mám kolem sebe několik spolehlivých lidí, kteří mi v případě potřeby pomůžou. Pravidelná spolupráce probíhá s Patrikem Kučerou (ex-kytara C, Free Dimension fest), se kterým si vzájemně vypomáháme. Kde to pořadatelsky opravdu žije, je v nedalekém Milevsku, kde vznikají kapely, pořádají se koncerty a funguje velmi dobře vzájemná spolupráce. V aktuální roce se chci pořadatelsky uklidnit, protože akcí je poměrně dost a rád bych, abychom se vzájemně doplňovali.
Chtěl bys něco změnit, pokud jde o kulturu a aktivismus v Táboře a okolí?
Pokud to vztáhnu k hudbě, tak mě mrzí, že hlavně mladší publikum je ochotné přijít jen na zvučnější jména, neznámí zahraniční umělci, byť velmi zajímaví a kvalitní, prostě netáhnou. V Táboře je jinak hodně rozmanitých kulturních akcí, nikdo si nemůže stěžovat, že by se nic nedělo. Určitě mě napadají změny a mám nápady, jak by se některé věci daly dělat jinak, ale situace je poměrně dobrá, takže s revolucí ještě počkáme...
Jaké koncerty chystáš?
1. dubna s Patrikem zveme na Timber Rattle, kteří zahrají na táborské Cestě a jako předskokan se představí nová kapela z Milevska Screampillow. Timber Rattle odehrají hodně koncertů v Čechách, informace hledejte na webu Silver Rocket. Další zajímavý koncert, který pořádá Silvie (ex-Gaffa), proběhne 10. dubna ve vyhlášené pivnici U Lva a zahrají Soft Grid z Berlína a 21. dubna budou v táborském Orionu punkáči Cirguz a Highstreet Hooligans. Květen bude v Táboře náročný, druhý prodloužený víkend 6.-7.5. proběhne DIY fest, kde zahrají Gagarin, Remek, Flight 665 a kromě hudby je v plánu i piknik, grilování a přednášky. Poslední květnovou sobotu proběhne tradiční Free Dim fest, lineup se aktuálně řeší, zatím nebudu nic prozrazovat.
Jaké nejkrásnější místo jsi navštívil?
Tak to je těžká otázka, cestuju moc rád a na prvním místě je příroda. Pokud jsem někde ve větších městech, tak se snažím získat informace od těch „správných“ lidí, kde se co děje, kde se hraje, kde je squat, a pokud je to možné, tak je navštívit. Jezdívám i stopem, tam není o zážitky nouze. Předloni jsem jel s přítelkyní z Tábora do Istanbulu a minulý rok jsme byli takhle v Itálii. Jinak se mi moc líbilo v horách ve Skotsku, na Ukrajině, v Albánii. Plánů a destinací, které chci navštívit, je hodně.
Kalle, Nod Nod nebo Veena?
(smích) Ať slyším naživo nebo z nahrávky kohokoliv z tohoto trojlístku, vždycky zahřeje u srdce zpěv/řev Verči Buriánkové, takže těžko soudit, ale pořadí takto: Kalle, Nod Nod a Veena s tím, že laťka zůstává velmi vysoko.
Miluju punkrock scénu z Portlandu a vydavatelství Taken by Surprise, jako hlavního a zásadního zástupce vybírám Red Dons.
Něco podobného, ovšem z Kanady a na No Idea Records, zatlačuju slzu nad promeškaným koncertem v Brně.
Hot Water Music nikdy neomrzí.
Nesmím opomenout přidat něco z labelu Combat Rock Industry…
Po loňském Freedim festu jsem se utvrdil v tom, že do výběru musím přidat i Mutiny on the Bounty, možná někdo byl zklamán, ale mě nová deska přesvědčila.
Navštíveno náhodou a velké překvapení!
Musím sem taky dát nějakou srdcovku z Tábora, škoda, že byl v zimě poslední koncert.
Baví mě obývákové kapely, ze kterých energie přímo stříká a nemusí mít ani moc členů.
Dáša vždy a všude, s kapelou nebo sám…
Protože zrovna venku prší.
