Česká Lípa, město naše. Když jsme chodili znuděně až nahoru na gympl, vždy jsme museli procházet kolem molochu učiliště jménem Uran. V tu dobu jsme nevěděli, že se tam pilně učí jeden kuchař, co se místo vaření rozhodne zpívat, některým lidem způsobovat nechuť. Taky jsme nevěděli, že naším jediným každoročním setkáním bude festival Banát, a my ani pořádně nevěděli, že Banát existuje. Kittchen a jeho poslední recepty.

Ahoj Kittchene, jak se těšíš na letošní festival?
Ahoj, těšim se moc. Loni to pro mne byl tak nepředstavitelnej zážitek, že jsem to rozdejchával ještě čtrnáct dní. Ale i když jsem byl celej špinavej, votahanej, unavenej, věděl jsem, že to chci zažít znova. Takže se těšim moc.

Loni první účast, kdy jsi svou písní přivolal po třech měsících do Banátu déšť a bouřku, která přerušila program a nastal zajímavý mejdan. Jak sis minulý ročník užil a splnil to, co jsi od něj očekával?
Užil jsem si to moc. Koukal jsem. Já jsem vlastně dost rozmazlenej, mám rád soukromí, teplou vodu, postel tak akorát... takže to pro mne bylo velmi nestandardní. Ale ty kapely, to prostředí, ta atmosféra, místní rodáci, holky v krojích a divadlo o životě v Banátu... senzace. Jsem rád, že jsem mohl pomoct s tim zavlažováním, ale třeba Už jsme doma a ILLE mi bylo líto moc. Příště bych měl hrát až někdy ke konci. Anebo vynechat tu písničku, co přivolává déšť a vyhazuje elektřinu.

Náročná cesta autobusem 1200 kilometrů, po sedmnácti hodinách výšlap ve výhni kopcem vzhůru, celkem ostrý a netradiční začátek festivalu...
No z autobusu jsem vylez vyřízenej, teď to dusný vedro, nástroje, autobusáci co nechtěli popojet, přenášení tam a zpátky... a pak vejšlap nahoru. A tam to začlo bejt dobrý. Silný, zajímavý. Ostrej kopec a ostrý tempo Marase, kytaristy ILLE. A pak ta nekonečná vesnice. A pak první pivo...

Organizátoři věří tomu, že dlouhá cesta je ideální filtr pro všechny zúčastněné a máme pocit, že do Banátu jedou jen ti, kteří fakt chtějí.Cítíš v tom určitý rozdíl od jiných českých festivalů?
Určitě. Ta cesta, to je velká prověrka. Já měl štígro, že jsem vždycky brzo zabral a vzbudil se, až když jsme byli skoro na místě. Po cestě tam i po cestě zpátky. To je určitě silnej moment, kterej všechny prověří. A žádnej jinej českej festival takový síto nemá. Naopak, všichni se snažej návštěvníkům zjednodušit úplně všechno. Což je fajn, ale paradoxně existuje sorta lidí, co si to chtěj užít se všim všudy. A ti jezděj do Banátu.

Kam se podle tebe budou vyvíjet další ročníky, seš kuchař a asi poznáš, jak se míchá správná festivalová směs?
Myslim, že se budou vychytávat věci. Že se budou zajíždět způsoby, jak co dělat, bude míň zmatku pro organizátory, všichni už budou trochu vědět co a jak. A bude se tvořit to pravý jádro banátníků, všechno bude šlapat líp a líp. A po čase budete muset řešit, že těch lidí bude chtít jet víc a víc. Takže třeba budete dělat větší festival. A nebo dva. Nebo nevim. Každopádně to míří vzhůru.

Osoba Kittchena rozděluje společnost, jedni ti fandí, druzí nechápou - jak to celé vnímáš pod kuchařskou maskou?
Jsem vlastně rád za lidi, co se jim ta hudba nelíbí. Pro mě to bylo osvobozující, zjistit, že se tyvogo vůbec nemusim líbit všem. Že je úplně v pořádku, když to někoho rozčiluje. Že tomu někdo nerozumí. A že se tim nemusim zabejvat, že to neni práce pro mě. Protože to dělám podle sebe. A ne podle toho, jak si myslim, že by se to líbilo potenciálnímu posluchači. To je, podle mě, cesta do pekla.

Kittchen jede, sleduji tvojí jízdu, proměněná nominace na Anděla, Vinylu, Apollo, úspěšné album, celkem slušný, ne?
Mám z toho velkou radost. Když jsem dělal první desku, vážně jsem myslel hlavně na kamarády, který deskou překvapim. A od tý doby zažívám jenom příjemný překvapení. Každá další věc, co se povede, je nečekanej příjemnej bonus. Na začátku jsem nepomyslel ani na živý koncerty, natož na další desku, na Colours of Ostrava... nebo tyvogo na Anděla. Tenhle černej kuchař mi přines už takových nečekaných radostí.

Libovolná otázka pro organizátory – řekni si.
Kde berete tu sílu to všechno utáhnout a připravit? Kde se ve vás bere to nadšení a ta neúnavná energie, kterou to celý utáhnete na zádech. Děláte krásnou věc. Vážně velkou a krásnou věc. Smekám.

Během sezóny hledáme sílu právě v účastnících a kapelách, snažíme se s nimi komunikovat. Přímo v Banátu pak velkým zájmem místních, pro které to je hodně zajímavé. Energie pak diametrálně klesá po finanční uzávěrce, pak ale přijdou ohlasy od veřejnosti a jedeme dál. Dneska jsem si třeba projížděl Tečku páteční noci, kterou v pátek moc nestíhám, a jsem moc rád, že se i třeba tam občas někdo zmíní o našem festivalu, dělá nám to radost. Asi je taky dobrý, že hudbě nerozumíme, nad nějakými věcmi přemýšlíme jinak nebo třeba vůbec, a to je asi taky dobře.

Rozhovor s Kittchenem prováděli organizátoři festivalu Banát, který rádi podporujeme. http://www.kittchen.cz
http://www.festivalbanat.cz