Zuzana přišla do řečí hlavně jako polovina brněnského dua dívek s prvními vráskami: Čokovoko. Dva akordy a pravda, mluvené slovo, primitivismus, absurdita, trhavý tanec a láska k humoru černému jako anýzové vejce, tam všude je doma. Přehled má kromě sociální práce ale také v hudbě. Je pilná a dodnes má obrovskou trému. Fanouškovská základna se v pohledu na hudbu, kterou společně s kolegyní Adélou prezentuje, rozděluje na dvě půlky. Patříte také k těm, kteří Čokovoko milují?
ERIK TRUFFAZ - The Dawn
Mám ho radši než ostatní jeho alba, protože tady do toho někdo mluví hlubokým hlasem a je to takové rytmické a ne instrumentální školometské předvádění. Asi u všeho budu psát, že se mi to líbí z neznámého důvodu, neumím rozeznat ani nástroje – hoboj od flétny. Je to jedna z nejkrásnějších desek.
GONJASUFI - A Sufi and a Killer
První jsem slyšela tuto písničku, kterou zpravidla poslouchám pořád dokola: " target="_blank">www.youtube.com/watch?v=RWMdySAcmu0"> Duet. Líbí se mi ty arabské samply a je to dojemné, ale zpěvák je moc fousatý, což nemám ráda, takže na koncert bych nešla, aby mi to nepokazilo imaginaci.
ZUZANA NAVAROVÁ - Zelené album
Navarová je asi jediný český interpret (ještě možná kromě případů některých písní Nohavici a Redla), který zpívá tzv. pravdy, tedy pravdař, pravdařka, a přitom to není trapné, ba naopak. Pozdní alba s Máriem Bihárim už se mi tak nelíbí, ale snad ho to neurazí (co oči nevidí, srdce nebolí).
CASSANDRA WILSON - New Moon Daughter
Krásný hlas, je to takový starosvětský jazz, viz třeba Love is Blindness.
METRONOMY - Nights Out
Toto poslouchám hodně, když potřebuju v noci něco dodělat a neusnout a nebo u toho uklízím. Je to takové lehké, něco jako kdyby se spářili Feist a Justice. Pořád dokola jedu hlavně On Dancefloors.
PENEŘI STRÝČKA HOMEBOYE - Repertoár
Po Chaozzu je to myslím první a současně skoro poslední hiphopová deska, kterou kdy jsem slyšela. Má to pořád takovou srandovní testosteronovou energii. Texty moc nechápu, ale za to jsem naopak ráda, je to jako pozorovat cizokrajný sport. Má to výborné samply a také se u toho dá dobře uklízet.
JIŘÍ BULIS - Tiché písně
Zásadních desek je spousta, ale chtěl bych zmínit i nějakou novinku, kterou aktuálně žiju. Německý producent Thomas Bücker, který tvoří hudbu i pod dalšími projekty vydává v květnu jako BQ svou druhou desku. Úžasné propojení klasické hudby s elektronickou. To se musí zažít.
