Když jsme loni v létě zveřejňovali podcast DJe Schwa, zaujala nás informace o chystané reedici vinylů producentské dvojice ORM, která patřila v 70. a 80. letech minulého století k průkopníkům elektronické hudby v socialistickém Československu (Schwa je synem Pavla Růžičky, který duo tvořil společně s Petrem Dvořákem). Vznik reedice zastřešil londýnský kolektiv Little Beat Different, jehož součástí je i dvojice světoběžníků česko-slovenského původu Olin Soldán a Robert Schön. Právě oni byli těmi, kdo celý projekt vydupal ze země a v těchto dnech dohlížejí na jeho poslední fázi, která vyvrcholí koncem července vydáním vinylové kompilace singlů ORM.
Tři ukázky z ní najdete i v podcastů, který Soldán se Schönem namíchali pro sérii XPLAYMIX. Zbytek tvoří více či méně obskurní disco a funkové skladby, pro které se v angličtině vžil výraz „rare grooves“. A rare, tedy vzácná či neobvyklá, tahle selekce opravdu je! Věrně odráží zálibu autorů podcastu v hudbě, kterou na parties jen tak neuslyšíte. Když budete mít štěstí, můžete v Praze tu a tam narazit na djský set Olina Soldána, který hrává pod jménem Oli_N například v plovoucím klubu Bukanýr. V Londýně pak pod hlavičkou Little Beat Different vystupuje proměnlivé množství lidí - kromě Soldána a Schöna to bývá ještě Polák Krzysztof Kozber. Více už o aktivitách LBD i o projektu reedice nahrávek dua ORM prozradí následující, výjimečně obsáhlejší, rozhovor:
Kdo všechno tvoří Little Beat Different a jaké jsou vaše aktivity?
Jádro Little Beat Different tvoří Olin, Robert a Kozber s externistou Jble. Jsme internacionalní seskupení, každý z jiné země a s jiným backgroundem. Crew působí v Londýně a spojuje dohromady lidi, kteří se pravidelně objevují na parties, ať už jako DJs nebo návštěvníci, grafičtí designéři, vizuální umělci či přispívají jinými aktivitami.
Představte nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Podcast je mix bez beatmatchingu, příběh složený z výběru muziky, která v kontextu koresponduje s našim prvním releasem, kterým je kompilace singlů ORM. Zároveň nás dva představuje jako celek - nikdy nevíme, čím začneme a skončíme, to je to, co nás baví a proč spolu ještě pořád něco děláme.
Dále je podcast mikroprůřezem zákoutími našich kolekcí desek. Nepovažujeme se za sběratele a propagátory primárně jen taneční čo elektronické hudby, nemáme rádi omezení. I když je mix pospojovaný velmi volně, věnovali jsme mu spoustu času a finální verzi jsme několikrát předělávali. Vůbec nejde o samotnou techniku, ale především o ten příběh a koncepci. Dělat takovýhle podcast je myslím těžší, než namíchat čistě techno mix, protože pracuješ se živým materiálem. Je třeba dělat to s respektem, ale zároveň se nenechat unést. Snad dokáže výsledek posluchače zaujmout.
Jak těžké bylo rozjet projekt reedice nahrávek dua ORM? Narazili jste na nějaké zásadní zádrhele, třeba při licencování tracků?
Těžké bylo při pohledu zpátky vytrvat a věřit, že kompilace spatří světlo světa. Samotný proces od shromažďovaná stěžejních releasů až po zhotovení artworku nám zabral bezmála čtyři roky práce. Překážkou byly jen prostředky na vydání a ubíhající čas, zbytek byl spíše o píli a cílevědomosti. Je třeba říct, že Supraphon se od začátku stavěl k celému nápadu velmi pozitivně, stejně jako samotná kapela ORM.
Jak jste vlastně vydání kompilace financovali? Prý hrál velkou roli crowdfunding.
Prostředky na vydání nakonec pokrylo naše vydavetelství a distribuce, čehož si opravdu ceníme. Ukázalo to, že nejsme sami, kdo věří v sílu této kompilace. Už jen fakt že mastering je od D&M Berlin, pro které je to po více jak 20 letech existence první „disco release“, nás motivuje k práci na dalších projektech. Crowdfunding hrál roli především v tom, abychom se ujistili svojí vizí, ve skutečnosti pokryl jen minimum nákladů.
Jak jste se vlastně dostali k původním páskům, ze kterých se skladby ORM znovu masterovaly?
Originální pásky pre-masteru pochází z osobního archivu bratří Ormů, který je uložený na chatě za Prahou. Máme veliké štěstí, že se alespoň tyhle kopie zachovali, na jiných místech totiž zkorodovaly.
Jaká je vůbec šance, že bude o hudbu z bývalého Československa zájem?
Záleží na tom, jak definujeme úspěch. My patříme mezi nekonvenční DJe a jsme vášnivými sběrateli vinylových desek. Úspěch pro nás bude, pokud se náklad 500 kusů vinylů vyprodá. Z reakcí z míst, jako je obchod Phonica Records, víme, že projekt vzbuzuje zájem mezi starší i mladší generací. Crowdfunding pak k projektu přitáhl i lidi mimo hudební sféru. V plánu jsou i reinterpretace původních skladeb od lidí jako je disco legenda Ashley Beedle nebo jeden z momentálně nejzajímavjších disco & funk projektů Nu Guinea. Sečteno a podtrženo, nemůžeme se dočkat, až to bude všechno oficiálně venku!
Jste v kontaktu přímo i s duem ORM? Neplánujete mu zařídit třeba nějaké vystoupení v Londýně?
S Petrem a Pavlem ORM jsme v kontaktu od samého začátku. Vážíme si jejich trpělivosti a důvěry v náš projekt. Momentálně přemýšlíme nad konceptem křestu kompilace. Jestli to bude v Londýně nebo v Praze, to zatím prozradit nemůžeme.
Co dalšího máte v plánu vydat?
Chceme z Little Beat Different vytvořit platformu, na které bude vycházet vše, co splňuje naše kritéria. Chtěli bychom zmapovat československou tvorbu let minulých kompilacemi podobnými té momentálně dokončované. Nemusí jít přitom jen o jeden konkrétní projekt, jako je tomu v tomhle případě. Předpokládáme, že cesta za dalšími releasy bude komplikovanější. Licencování kompilace je úplně jiné než práce s jedním interpretem, v podstatě se ale na celý ten proces těšíme. Kromě reedicí se chystáme vydávat i nejnovější elektroniku včetně naší vlastní produkce. Release plán je momentálně vypracovaný na dva roky dopředu.
Oba pracujete v Londýně de facto v hudebním průmyslu. Jak velká propast je mezi hlavním proudem elektronické scény a jejím podboubím, ke kterému podle všeho patříte i vy?
Otázkou je, co človek považuje za hlavní proud. Větší jména elektronické scény jsou v Británii v podstatě mainstream, elektroniku hrávají i ty nejkomerčnější rádia. Dalo by se říct, že nejen mainstream a underground tvoří vlastní uzavřený svět, ale i každá z linií undergroundu kolem sebe vytváří svoji vlastní mikrokomunitu, která žije v podstatě v bublině. Průniky se hledají jen velmi těžko. Nedá se mluvit ani tak o propasti, spíš si jde každý z těch směrů vlastní cestou.
Spousta umělců překračuje s přicházejícím úspěchem hranice mainstreamové elektroniky. To je víceméně logický posun pro každého, komu vzroste počet publika na akcích ze sta na deset tisíc. Nás ale tyhle věci až tak nezajímají. My si děláme svoje a na filosofování o mainstreamu a undergroundu nehodláme plýtvat ani energii ani čas - ty raději věnujeme objevování nové a staré hudby.
Máte přehled o tom, jak se vyvíjí scény v České a Slovenské republice? Nevím, jak je to na Slovensku, u nás ale v posledních letech vznikla řada promotérských skupin, které dělají hodně zajímavé věci.
Scénu v obou zemích samozřejmě pozorně sledujeme. Je pravda, že v posledních letech promotéři pomalu začínají vozit do klubů současná jména. Škoda, že tenhle trend ještě nezachytila média, která jsou podle nás nejvíc pozadu. Pro promotéra je těžké vozit zajímavé lidi, na které lidi nepřijdou, protože je neznají. Je naivní představovat si, že lidi budou hudbu hledat a objevovat sami. Většina populace jenom slepě přijímá, co se jí servíruje.
Na Slovensku kvalitní house- a technoscéna spíš jen přežívá a těch pár promotérů, kteří chtějí vozit zajímavá a aktuální jména, při každé akci riskují, že prodělají hodně peněz. V Česku můžeme mluvit o posunu především v Praze, kde se každý víkend protočí několik zahraničních jmen. Konají se tuvelké i malé parties, které snad pomůžou vychovat další generace návštěvníků, producentů a DJů.
