Rytmus červnového Sparku diktuje thrash metal a znát je to i v sekci recenzí. Top albem měsíce je pro nás novinka veteránů Flotsam And Jetsam, kteří na ní vzývají energii a tempo svých prvních dvou desek. Vždyť taky zárodky některých skladeb se prý datují až do let osmdesátých. Pět hvězd od Karla Balčiráka a celkový průměr 4,46!
A thrashing je i na dvojce. Ještě k tomu z Brazílie a v ryze ženském podání. Prika, Fernanda a Pitchu, to jsou tři dravé kočky ze São Paula neboli Nervosa, jejichž druhé album Agony je jedním slovem vražedné. Zkrátka, thrash is back!
Ještě větší zvukový nátěr je však na místě třetím. Powerviolence trio Nails bylo opěvováno už před třemi roky za počin Abandon All Life, kterému k totální likvidaci sluchovodů stačilo jen něco málo přes sedmnáct minut. Trojka You Will Never Be One of Us je o necelé tři minuty delší, ačkoliv skoro polovinu stopáže zabírá jediná skladba. Prostě masakr, který vám představujeme i ve dvoustránkovém rozhovoru.
Větší porce metalových melodií se dostavuje až na čtvrtém místě. Peavy kolem sebe poskládal novou sestavu Rage a jak zvěstuje Honza Kozák, až si poslechnete jejich nové album The Devil Strikes Again, budete řvát rozkoší. Jako by kapelníkovi bylo o dvacet let méně...
No a na pětce – pan Dokonalý. Alespoň pokud se budeme bavit o současném blues. Joe Bonamassa má venku dvanáctou studiovku Blues of Desperation a můžete si být jistí, že to je opět hodně solidní deska. Jak píše ve své doplňkové recenzi Jaromír Merhaut „blues je pralátkou rocku a Joe Bonamassa jest jeho moderním prorokem“.
