Poslední letošní podcast vychází tradičně v období vánoc, byť letos s drobným skluzem. Naše volba tentokrát padla na brněnského DJe, který letos oslavil dvacet let za gramofony. Spolu s DJi Koalou a Vikem patřil Javas (vlastním jménem Jan Vašín) k prvním šiřitelům houseového evangelia v moravské metropoli. Společně zažili nejlepší léta klubu Mersey pod dramaturgickým vedením Luboše Pavloviče.
Právě tady se zrodila i úspěšná Vašínova spolupráce s Ivou Bittovou, která kombinovala djing a improvizovaný zpěv. Tohle období je zdokumentované na kompilaci The Party, která vyšla v roce 2005 u Indies Records. Podobný model představovalo společné vystupování se saxofonistkou Hankou Mikoláškovou. Ve své biografii má Vašín i jednu přeshraniční spolupráci, a to s vídeňským kolektivem PE!Music.
Kromě djingu se Javas věnuje i vlastní tvorbě, kterou sporadicky obohacuje katalog různých labelů. Patří k nim i zahraniční vydavatelství, jako jsou Deepwave Records z Velké Británie, Harlem Station z USA nebo Tropical Records z Brazílie. Tak jako ve svých setech, pohybuje se i při skládání Vašín na ose deephouse - tech-house, poznávacím znamením jeho tracků bývá důraz na silný groove a hojné užívání vokálních a jiných samplů.
Ve svém podcastu pro naši sérii se Javas vrací ke kořenům taneční elektronické hudby. Nikoli daty vydání tracků, ale spíše pocitově. Symbolicky tento retrofuturismus vyjadřuje hned úvodní remix letité skladby In Yer Face od 808 State, který letos vydala dvojice Bicep. Set pak pokračuje přehlídkou různých odnoží houseu, mezi kterými nechybí acid house i skladby s tribal rytmikou.
Podcast vznikl coby pozvánka na silvestrovskou party v brněnském klubu Perpetuum, kde Javas vystoupí po boku djů Deivise, Koaly a především britského headlinera Chrise Quadranta. Více už v následujícím rozhovoru:
Představ nám blíž svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Vesměs jde o skladby, které vyšly v posledních dvou letech. Jinak ale dává set tak trochu tušit, že jsem si v poslední době dost oblíbil aranže starých desek z přelomu 80. a 90. let. Tehdy zněl v chigagských a detroitských „skladech‟ acid house, respektive rané techno.
Hodně lidí dneska pociťuje touhu vracet se ke kořenům elektronické hudby, i když třeba tehdy ještě ani nebyli na světě. Já mám na tohle období své vlastní reálné vzpomínky. Tímhle způsobem dávám najevo respekt všem, kteří mi ukázali životní postoj, který mě ovlivnil na dalších 25 let.
Kde všude je na tebe možné v současné době narazit?
Především bývám k zastižení v nových brněnských klubech Vibe nebo Basement Music Club, kde mám i svoji pravidelnou rezidenturu. Občas se objevím i v zavedených prostorách typu klubů Perpetuum, Fléda či Kabinet Múz. Moc rád jezdím hostovat třeba do zlínského klubu Blok12 a když dostanu pozvání do našeho hlavního města, tak hlavně na Bukanýr nebo do Klubovny 2. patro.
Předpokládám, že je pro tebe djing i po bezmála 20 letech stále spíše koníčkem. Čím se živíš?
Mně se v určitém období naskytla příležitost věnovat se elektronické hudbě naplno a jsem vděčný, že jsem to několik let mohl zažívat a aktivně praktikovat jako DJ i promotér. Jak ale s věkem začaly narůstat provozní náklady, „umění‟ muselo jít stranou. Abych se uživil, stal jsem se přes počáteční nechuť taky kolečkem v systému.
Nejprve jsem navázal na svoji původní profesi automechanika a začal se živit ve spřízněném technickém oboru jako montér. Posléze mě osud zavál k italské logistické firmě, kde si momentálně vydělávám na živobytí v roli skladníka a řidiče.
Často se na tomto místě bavíme s dji o stavu tuzemské taneční scény. Jak na tom podle tebe je?
Myslím, že ta naše scéna není ničím specifická a neliší se od ostatních okolních zemí ve střední Evropě. Celý svě - včetně Evropy - válcuje kýčovitá EDM scéna, která taneční hudbu v očích veřejnosti dost devalvuje. Je pak dost těžké přesvědčit posluchače a utvořit si věrnou základnu příznivců, kteří vkusné hudbě nejen rozumějí, ale jsou za ni ochotni i platit ve formě vstupů na parties.
S mírou zalidněnosti naštěstí tato šance procentuálně stoupá, a proto města jako Berlín, Londýn nebo Praha dokáží poskytnout zázemí mnoha alternativním komunitám DJs, producentům a jejich fanouškům. Je to paradox lidské společnosti, ale čím je lokalita menší, tím hůř se v ní prosazuje něco alternativního. My, co jsme zůstali v Brně, Zlíně, Plzni, Ostravě atd. a jezdíme hrát do ještě menších děr, o tom víme své!
V Praze se v posledních letech objevila řada zajímavých part, které se s vervou pustili do pořádání parties. Pozoruješ nějaké podobné střídání generací i na Moravě?
Tak nějak jsem to naznačil už v předchozí odpovědi. Právě v Praze je mnohem větší šance dostat na party nějaké příznivce, protože je jich na počet obyvatel víc. Taky je doplní minimálně polovina turistů lačných po zábavě, kteří udělají tu pravou atmosféru potřebnou na party. Nedivím se, že se do toho promotéři pustli s vervou, protože odezvu mají! Využili prostě toho, že byli v pravou dobu na pravém místě.
V relativně maloměstských podmínkách mnohdy to, jestli vůbec někdo přijde, záleží na náhodě. Všude je plno EDM balastu a není zrovna jednoduché prosadit něco jiného, co nezná většina. Jinak těch generací kluberů už jsem zažil asi tak pět a doufám, že další ještě přijdou. Doposud se naštěstí vždycky někde našla parta nadšenců, kterým se líbí to co mně. U nás v Brně funguje model „co klub, to komunita‟, což je vlastně dobře. Vždycky tak nějak vytušíš, co můžeš očekávat.
Tvoje vlastní tvorba se dosud omezovala na občasný příspěvek na nějakou kompilaci. Myslíš, že dáš někdy dohromady nějaké EP či album, nebo tě to tímhle směrem vůbec netáhne?
Ještě mám na kontě pár singlů a remixů, ale máš pravdu, že ani jednou to nebylo celé EP, natož album. Je to spíš dáno situací, kdy většinou dělám vlastní tracky přímo na požadavek labelu, místo abych svůj materiál posílal desítkám vydavatelství a čekal, až se někdo ozve. Prostě vybírám konkrétní tracky pro konkrétní labely, pokud mě samy osloví, že se jim moje produkce líbí. Z devadesáti procent takhle vystřílím svoje nápady prostřednictvím kompilací a remixů. Nikdy jich totiž nemám v zásobě zrovna moc. Nejdřív potřebuju vždycky dokončit jednu věc a pak se teprve věnovat další. Až bude jednou volného materiálu víc, vrhnu se na album nebo aspoň EP.
Co tě čeká v nejbližší době a dál v budoucnu?
Dokud budu ještě schopný zaujmout současnou nebo nastupující generaci svojí hudbou, pak si mě snad budou zvát do klubů dál. Chci se samozřejmě dál věnovat vlastní produkci, protože ta může mít přesah a dostat se k lidem po celém světě. Bude mi ale stačit i to, že si udržím pozici lokálního DJe a někdo ze starší unavené, i té nové energické generace, si najde čas, aby si poslechl moje rytmy.
Jaké české DJe, kapely nebo projekty bys doporučil k poslechu a proč?
Nedávno mě svojí produkcí zaujal pan Martin Vejvoda alias Limyth, jehož deska mi přistála v DJ kufru. Šlo o track vydaný na stockholmském labelu Swedish Brandy Productions - super deep house v kvalitním provedení a s moderním groovem.
Pak samozřejmě patří můj respekt Leoši Hortovi alias HRTL, který dokáže zkrotit hromadu kabelů a analogových syntezátorů a vytvořit ze zdánlivého zvukového chaosu vcelku rytmickou záležitost.
Zajímavý je taky kolega z Brna, který si říká Don Juan Disco. Svým „šoumenským‟ přístupem dokáže vtipně rozproudit atmosféru každého klubu nebo putyky.
Tracklist:
808 State: In Yer Face (Bicep remix) (Feel My Bicep)
Hilario V: Roots (Black Ride remix) (Danzon Records)
Kevin Griffiths: Satori (Tsuba Records)
Oliver Knight: Manhattan (Safe Music)
C-Rock & Franksen: Jack Warped (Original Mix) (Sinnmusik)
Vibe Killers: Quest (Original Mix) (Sinnmusik)
Alex Agore: Underground (Closer To Truth)
Soul Of Hex: Gas Mostaza (Freerange Records)
The Soul Architect: Take Me (Snazzy Traxx)
Roberto Rodriguez (Manolo): Giving It All (Lazy Days Music)
Huerta: Mandala (Amadeus Records)
Zkuste taky:
