Když zadáte do Googlu spojení „move to Berlin“, zahltí vás desítky odkazů na články typu „10 důvodů, proč se přestěhovat do Berlína“. V žádném z nich nemůže chybět informace o berlínské hudební scéně - německá metropole platí už nějaký ten pátek za hlavní město elektronické hudby, která se sem jezdí ve velkém nejen konzumovat, ale i aktivně vytvářet. Scuba, Seth Troxler, A Guy Called Gerald… To jsou jen tři příklady producentů, kteří v uplynulých deseti letech našli v Berlíně nový domov. Jsou ale i tací, kteří se odsud naopak stěhují, protože jim nevyhovuje nepřetržitý party mód, ve kterém město funguje.
Jedním z těchto emigrantů je Karsten Pflum. Dánský hudebník, vlastním jménem Jacob Helverskov Madsen, se do Berlína přistěhoval v roce 2009. Sliboval si od toho kroku především změnu prostředí, kterou mu kosmopolitní město poskytlo dosyta. Postupně se mu ale začala berlínská hektičnost zajídat a začal toužit po klidnějším a méně stresujícím životním stylu. Dnes žije Madsen „v malém dřevěném domečku“ na dánském venkově, odkud pravidelně vyráží za prací a kde taky vznikl materál na novou desku DODE.
Celkově jde o Madsenovo sedmé album a třetí, které vychází na německém labelu Hymen Records. Svým způsobem je DODE konceptuální album inspirované hrami na hrdiny - název odkazuje na švédskou RPG z 80. let Drakar och Demoner Expert. Z hudebního hlediska na albu pokračuje proměna, kterou Karsten Pflum začal před dvěma lety deskou Sleepwald. Na ní opustil svůj obvyklý mix IDM a frenetického breakbeatu ve stylu raného Squarepushera. Místo toho vytvořil kolekci pastorálních ambientních skladeb, která se stala jednou z nejzajímavějších nahrávek roku 2013.
Při práci na DODE vzal Karsten Pflum beaty opět na milost, hlavní roli tu ale dostaly syntezátory. „Poslední dobou mě baví živé jamování s následnými úpravami v počítači,“ popisuje Madsen svoji pracovní metodu. „Nedokážu tu desku popsat pomocí nějakých žánrových nálepek. Vnímám ji jako soundtrack k různým náladám vytvářený v reálném čase.“ Album vychází 18. června a do světa ho s předstihem vyprovází i náš podcast. O něm, ale i o dalších věcech, jsme s jeho autorem prohodili pár virtuálních slov:
Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Řekl bych, že tracklist odráží typ hudby, kterou momentálně poslouchám, což je mix náladové elektroniky, electra a techna. Nejstarší skladby v podcastu pochází ze začátku 70. let, nejmladší jsou z letoška. Poslední dobou sjíždím spíš starší věci. Baví mě objevovat hudbu, ke které jsem se z různých důvodů nikdy nedostal. Stylově se tenhle mix moc nepodobá hudbě, kterou sám skládám, spíš jde o věci, ze kterých čerpám inspiraci.
Coby teenager jsem hodně poslouchal rádio. Dánský veřejnoprávní rozhlas míval skvělé hudební pořady, díky kterým jsem se poprvé doslechl třeba o Kraftwerk nebo o Portishead. Bydleli jsme na vesnici, kde se daly maximálně tak hrát hry na hrdiny. Když mi ale bylo 14 nebo 15, začal jsem chodit na ravey do vedlejší vesnice a tam jsem poprvé slyšel techno nebo drum’n’bass.
Kromě toho mám silný vztah i k dánským lidovkám. Oba mí rodiče totiž tradiční hudbu provozují. Když jsem byl malý, tak jsem s nimi obrážel různá tržiště a poutě. Procestovali jsme tak celé Dánsko. Mezi lidmi, kteří dělají elektronickou a tradiční hudbu existuje spousta paralel. Já třeba taky hodně cestuju, potkávám se s podobně naladěnými lidmi a vyměňujeme si navzájem historky a zkušenosti.
Vystudoval jsi na konzervatoři obor elektronická hudba. Je takové studium v Dánsku běžné?
Čím dál tím víc ano. Když jsem se začal kolem roku 2000 věnovat naplno skládání hudby, ještě se elektronická hudba na žádné škole nevyučovala. Vlastně jsem po tom nijak zvlášť netoužil, přišlo mi, že se mi daří i bez toho. Pak jsem se ale doslechl o škole nazvané DIEM, což znamená Danish Institute for Electronic Music (funguje při Královské hudební akademii v Aarhusu - pozn. aut.) a napadlo mě, že je to pro mě jedna z mála šancí, jak získat univerzitní vzdělání.
To bylo v roce 2005, rok po vzniku školy. Od té doby se v Dánsku hodně věcí změnilo. Pokud je mi známo, dá se elektronická hudba studovat na třech konzervatořích a několika dalších univerzitách. Kurzy elektronické hudby nabízejí i některé střední hudební školy. Problém je, že po dokončení studia nemají absolventi moc uplatnění. Pokud nezačnete učit nebo se nestanete odborníkem na získávání uměleckých grantů, existuje jen málo zaměstnání, která byste s touto specializací mohli dělat. Těch, kteří se svojí hudbou uživí, je jenom pár a s ničím divnějším než s hiphopem se na trhu práce stejně neuplatníte.
Já sám učím na částečný úvazek na konzervatoři. Hodně mě to baví, protože mě to nutí přemýšlet o tom, jak vlastně ke skládání hudby přistupuju. Navíc je dobré čas od času vyjít ze studia na čerstvý vzduch a potkat se s nějakými dalšími lidmi.
Patříš k lidem, kteří si studio neustále dovybavují novými nástroji nebo jsi spokojený s tím, co už máš?
Jsem sice gear geek, nijak to ale nepřeháním. Znám lidi, co si pořád kupují něco nového, to jsou ale spíš sběratelé než hudebníci. Ze mě se geek obvykle stává, jakmile mi to dovolí stav účtu. Pravdou je, že mě momentálně baví používat nástroje a nedělat všechno na počítači. Nemusím mít ale drahé vybavení, abych mohl dělat hudbu. Jsem si jistý, že bych si k tomu našel cestu, i kdybych měl k dispozici jenom staré rezavé jízdní kolo a hromadu hlíny.
V jednom rozhovoru jsi kritizoval používání termínu IDM. Tvoje vlastní tvorba je přitom evidentně inspirovaná průkopníky intelligent dance music, jako jsou Mike Paradinas, Autechre nebo Aphex Twin. Tvá poslední deska mi dokonce zní jako přímá pocta Aphexovým Selected Ambient Works. Co ti vlastně na té nálepce tolik vadí?
Nejvíc mě na tom štve to slovo „inteligentní“. Drill’n’bass, electro, braindance, ambient, avantgarda, EBM, hip-hop, trip-hop, trap, house, techno, rock, pop, soul, funk, jazz... To všechno jsou nálepky, které dávají hudbě mantinely. Tu a tam se někdo pokusí nakreslit diagram nebo mapu a zanést tam všechny rozdíly a společné prvky mezi jednotlivými žánry. Bývá to celkem sranda, jakmile se ale někdo pokusí použít v elektronické hudbě například jódlování nebo hrdelní zpěv, je z něj najednou avantgardní umělec! Většina lidí naštěstí tyhle nálepky nebere vážně a spíš se tím vším ve finále baví.
Je pravda, že jsem se hodně inspiroval některými velkými jmény, jako jsou Autechre, Aphex Twin, Plaid nebo Mike Paradinas. Mnohem víc mě ale ovlivnili méně známí lidé, kteří ve své tvorbě kombinují různé žánry. Někdy mám pocit, jako by se z takového Aphexe Twina stal de facto samostatný hudební žánr. O rockových hudebnících taky nikdo neříká, že vzdávají poctu Beatles nebo Rolling Stones! Hudba a vlastně veškeré umění je de facto sofistikovaný způsob krádeže a kopírování. Tak to prostě je. Kromě těch, které jsem už jmenoval, mě ovlivnili lidé jako Bola, Jega, Adam Johnson, Gimmick, ISAN nebo Bogdan Raczynski.
Na Raczynského jsem tě už slyšel pět ódy. Docela mě to překvapilo - jeho hudba bývá poměrně nepřístupná, zatímco ty skládáš mnohem melodičtější a uživatelsky příjemnější věci. Čím tě právě Raczynski baví?
Ve své době jsem hodně poslouchal desky Boku Mo Wakaran a Samurai Math Beats. Dokonce jsem svému nejlepšímu kamarádovi šlohl vinyl Boku Mo Wakaran. Z těch dvou desek vyzařuje silná osobnost - od první sekundy víte, že posloucháte Bogdana Raczynského. Je v nich spousta emocí a potrhlosti. Když jsem tenkrát Raczynského objevil, dávala mi jeho hudba větší smysl, než věci od Squarepushera nebo Mikea Paradinase. Nebyla tak komplexní, takže v ní mohly lépe vyniknout různé nálady a emoce. Tohle mě dost ovlivnilo, čímž nechci říct, že bych Raczynského vědomě kopíroval. Inspirace podle mě funguje jako baterky - tím, že na sebe necháváte působit různé vjemy, dobíjíte svoji kreativní energii.
(kompletní verzi rozhovoru v angličtině si můžete přečíst tady)
Tracklist:
Delia Derbyshire - Great Zoos Of The World (BBC Records)
Andre Perkowski & William Burroughs - Last Words Of Hassan Sabbah (z filmu Nova Express)
Electronome - B1 (Interr-Ference Communications)
Eomac - It's Nice To Be Where Nobody Is (Acroplane)
CiM - By A River (deFocus)
Boards Of Canada - June 9th (Skam)
Karsten Pflum - Karpati (nevydáno)
In Sync - Storm (Irdial Discs)
Karsten Pflum - Dead Students Partying In The Attic Whilst I Cannot Sleep (Merry X-mas Records)
D'Marc Cantu - Some Fantasies Are Good (DVS1 Remix) (Forbidden Planet)
Karsten Pflum - Dod 120 Classics (nevydáno)
Plod - Om Man Blås Dom I Nosa Så Nys Dom (Worm Interface)
Aphex Twin - 2x126b (Soundcloud download)
