Ještě před pár lety si většina lidí při vyslovení jména Kieslowski vybavila maximálně tak polského režiséra, autora trilogie Tři barvy a dalších zásadních artových filmů. Hudební fanoušci ale dobře vědí, že právě Krzysztof Kieślowski inspiroval název dvojice, které se před časem stala zjevením české nezávislé scény.
Kořeny mají Kieslowski na severu Čech. David „DKP“ Pomahač pochází z Ústí nad Labem, jeho hudební DNA ale zasahuje i do nedalekého Mostu. Právě tam Pomahač působil v kapele Bez peří, později i ve spřízněných ústeckých Houpacích koních. Zásadním momentem bylo setkání s litvínovskou rodačkou Marií „Kieslowski“ Bláhovcovou (tehdy ještě Šedivou) a vytvoření dua Kieslowski.
Sama kapela pro svůj styl používá označení urban folk. Jejím poznávacím znamením je naprostá souhra obou členů - málokdy se najde skupina, v níž by byly mužský a ženský element v takové rovnováze, jako právě u Kieslowski. Vzájemně se prolínající nástroje (kytara a klavír) doplňují obdobně propletené hlasy, které na pozadí indiefolkových písní vyprávějí příběhy o lidských vztazích, které slovy Pavla Turka z Respektu připomínají „spíš bitevní pole než domácí idylu“.
Letos slaví Kieslowski pět let existence. Za tu dobu stihli natočit tři ceněná alba - Tiché lásky (2011), Na nože (2012) a Mezi lopatky (2014). To poslední natočila dvojice s Janem P. Muchowem, což jenom potvrzuje jejich neoortodoxní přístup k folkové matérii. 21. září odehrají Kieslowski narozeninový koncert v pražském Paláci Akropolis. Ještě předtím, 3. srpna, vystoupí v Divadle Archa před Damienem Ricem. Dvě příležitosti pro vznik podcastu, jehož přípravy se za kapelu ujala Marie Kieslowski.
Více o něm prozradí sama autorka v následujícím rozhovoru, který skrývá na samém konci jedno nečekané odhalení:
Představ nám blíž svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Kieslowski je duo. Na začátku hraní si o nás hodně lidí myslelo, že jsme pár, který otevřeně zpívá o svém vztahu a všem, co k tomu patří. I když jsou pak vyvedeni z omylu, zůstane ten dialog mezi mužem a ženou, což nějakým způsobem stále funguje velmi intimně. Vybírala jsem tedy hudbu od mých silných ženských vzorů, na které pak odpovídá mužská polovička. Je to mix starých věcí, které mám hluboko pod kůží a novějších hlasů, které mě baví a inspirují. Nejsem velký znalec hudby, nemám přehled o nejnovějších kapelách, proudech nebo hudebních stylech. Jsem hodně zaseknutá v hudební minulosti.
Letos slaví Kieslowski 5 let na scéně. Jaké mezníky byly pro vás na té cestě nejdůležitější?
Každá deska představuje zásadní období, které vždy otevřelo další a další vrátka k více hraní a širšímu publiku. Zásadní roli v tom celém sehrálo vydavatelství Indies Scope, které nám od začátku věřilo. Nikdo nedokázal na začátku předpovídat, zda z toho bude víc, než jen jedna deska s křehkýma písničkama a špatným zvukem.
Jak bude vypadat narozeninová oslava v pražském Paláci Akropolis?
Budeme hrát z každé desky něco a na pódiu se prostřídá hodně muzikantů, které jsme na naší cestě potkali a sblížili se. Chceme ukázat, že moje party může zpívat jiná zpěvačka a bude to zas nový dialog, nový vztah, který má problém. Hosty budeme přes léto postupně odhalovat na facebookové události.
Vždycky mě zajímalo, jak máte s Davidem v kapele rozdělené role. Co je silnou stránkou každého z vás?
David velmi dobře ví, co od písně chce a kdy už se od ní vzadlujeme. Já při nahrávání hodně střílím všemi směry, což občas může hodit něco zajímavýho, ale David to drží pohromadě. Jinak bych nás shrnula tak, že David je cynický pesimista a já vztahovačný snílek, takže ideální kombinace, která se může jen doplňovat.
Ty působíš kromě Kieslowski ještě v kapele Selective Mute, která je odlišná stylově a navíc tu zpíváš anglicky. Kdybys měla obě kapely porovnat, co ti hraní v každé z nich dává?
V Kieslowski je opravdu asi nejsilnější to zpívání ve dvou, neustálé napětí dvou hlasů. I když mám píseň, kde zpívám jen já, pořád vedle sebe cítím dalšího frontmana. Každý si bereme jen část a dáváme prostor druhému. A u Selective Mute je to obrovská plocha, kterou mohu jako frontman zaplnit, záleží jen na mně. Se mnou je tam kapela, na kterou se mohu napojit, ale můžu to i celé prožít jen s divákem.
Obě kapely spojuje do té doby nepoznaná důvěra v můj hlas a hudební cit. Selective Mute to katapultovali do psaní vlastních textů, které pak koriguju s kapelníkem Marcelem Ďuricou, který angličtinu vyučuje, takže mi pomáhá s gramatikou a slovními obraty, které třeba neznám.
Kde všude vás v dohledné dob lidi budou moct vidět a slyšet?
Největší pecka asi bude ten narozeninový koncert v Akropoli, v srpnu si zahrajeme před Damienem Ricem, což je radost hlavně pro nás, zbytek lidí bude rád, až skončíme a nastoupí Damien. A na říjen plánujeme ještě jednu šňůru s Kittchenem, což je spojení, které nás hodně baví.
Do konce roku pak máme naplánované koncerty pro celé republice, včetně třeba festivalu ve Švédsku. Koncem roku 2016 se Kieslowski nejspíš s hraním rozloučí. Nedokážu říct na jak dlouho, jestli to bude období na lízání ran a nabíjení energie, abychom pak spolu mohli opět naplno hrát, pracovat na další desce nebo to bude konečná, to nedokážeme předvídat. Nějaká odmlka ale proběhne. Teď si to ale hodláme ještě co nejvíc užít!
Tracklist:
Tori Amos: Girl (Little Earthquakes, 1991)
Björk: Venus As A Boy (Debut, 1993)
Stereolab: Cybele's Reverie (Emperor Tomato Ketchup, 1996)
Lusine: Two Dots (A Certain Distance, 2009)
Planningtorock: The Breaks (W, 2011)
Anna Von Hausswolff: Mountains Crave (Ceremony, 2012)
St. Vincent: I Prefer Your Love (St. Vincent, 2014)
Damon Albarn: Selfish Giant (Everyday Robots, 2014)
Sufjan Stevens: Fourth Of July (Carrie & Lowell, 2015)
David Bowie: Lazarus (★, 2016)
King Krule: Easy Easy (6 Feet Beneath The Moon, 2013)
Mark Lanegan Band: Gray Goes Black (Blues Funeral, 2012)
Iggy Pop: Break Into Your Heart (Post Pop Depression, 2016)
LCD Soundsystem: All My Friends (Sound Of Silver, 2007)
Zkuste taky:
