Na kurátorování podcastové série je nejlepší to, že si nikdy nemůžete být jisti výsledkem. Ať už s prosbou o dodání mixu oslovujete někoho, jehož tvorba je vám dlouhodobě blízká, nebo víceméně střílíte od boku poté, co jste si někde na internetu poslechli pár skladeb dotyčného. Takhle nějak se zrodil i podcast Lionel Dixit - pardubické dvojice, která si udělala jméno svými živými elektroakustickými jamy.
Ve svém ranku mají Lionel Dixit srovnání snad jedině s pražskou formací Fokumé. V obou případech jde o hudbu náročnou, nikoli ale prvoplánově nepřístupnou. Snad by se dalo mluvit o free jazzu, byť jde o vymezení značně velkorysé. Na rozdíl od Fokumé nepoužívají Lionel Dixit kytaru, vystačí si pouze s bicími a nejrůznějšími hlukovými krabičkami. V homeopatických dávkách v jejich tvorbě zní i zmutované zvuky trubky a flétny.
To hlavní se u nich odehrává na rovině intuitivní komunikace mezi oběma protagonisty: Martinem Šafářem a Václavem Hovorkou zvaným Viklef. První jmenovaný je v rámci tuzemské alternativní scény relativně známou postavou - kromě několika dalších hudebních projektů, jako je například hardcoreová kapela Klutz či noiseový one-man band Paregorik, je aktivní též coby label manažer. Jeho obsedante! Records platí za pozoruhodný přístav všelijaké okrajové hudby, která jako by odmítala respektovat zavedené žánrové hranice.
Podobně všežravý je i podcast, kterým Lionel Dixit přispěli do série XPLAYMIX. Vychází při příležitosti českého miniturné Johna Colpittse, který se se svým experimentálně-bubenickým projektem Man Forever představí 17.5. v Praze (klub Underdogs') a o den později v Pardubicích (Automatické mlýny). Na obou zastávkách Colpittsovi předskočí právě Lionel Dixit. Není to ale jediný důvod, proč u nás právě teď dostali prostor: po řadě víceméně obskurních releasů vydávají letos debutové album Zvukem I̶I̶I̶. Také o něm jsme si povídali v následujícím výživném rozhovoru:
Představte nám blíž svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
V: Já jsem do svých 40 minut vtěsnal asi jen šest písniček, které se v mém playlistu dlouhá léta objevují a zároveň snad nejsou tolik známé. Pojal jsem to čistě stylem „ukážu pár lidem pár písniček, který možná neznaj“. Upozorním na dvě z nich - první je Dr. Alban, což je kupodivu moje nejsrdcovější věc, protože už od tří let, kdy jsem trsal u MTV, jsem hrdým majitelem kazety One Love. Je to tudíž album, který poslouchám zdaleka nejdéle ve svém životě. A druhá sentimentální věc je fragment ze zkoušky Altvater Gebirge, věc, kterou jsme už nikdy potom nedokázali zopakovat, natož kloudně nahrát.
m!: Místy nikdo neurčí, která skladba je od kterého z nás. Pár jich je společných, u některých si někdo bude jistej, kdo to tam vybral, navíc Václav tam dal pár tracků vyloženě proto, aby mě nasral. Osobně moc nedokážu vysvětlit, proč jsem tam dal tu kterou skladbu já, ve finále mě ale samotnýho překvapilo, že ten mix jde úplně parádně dohomady, měli bychom začít vydávat mixtejpy!
Když jsem přemýšlel, jak Lionel Dixit zařadit v rámci české hudební scény, došlo mi, že vás asi nejlépe vystihuje slovo underground. Tohle slovo má v našem prostoru přídech něčeho antisystémového, co se snaží zpochybnit a narušit stávající řád věcí. Máte pocit, že to platí i o dnešním undergroundu?
m!: Já si moc nedokážu představit, co je underground. To slovo tady má určitou konotaci a do velkého rozebírání bych se nepouštěl. To zpochybnění, o kterým píšeš, se mi ale líbí. O všem je třeba pochybovat, to platí. Ohledně systémové otázky odpovím bonmotem: na co používat Windows, když můžeš používat Linux a nebo se na podobnej koncept vysrat úplně a zkoušet to celý jinak.
V: Podvědomě dělím underground na „starej“ a „novej“. Starý underground byl, nebo musel být, podle mého hlavně politicky orientovaný; zato ten dnešní se v mém chápání projevuje prostě tím, že se hraje a pořádá tak, aby člověk nebyl v mínusu, aby dostal večeři a na benzín a aby pár známých na druhém konci republiky mělo příjemnej večírek.
Do té první kategorie teda moc nespadáme, protože navenek jsme politický jen tím, že nám policajti občas zrušej koncert, ale určitě ne muzikou. A hlásat, že naše hudba narušuje stávající řád by bylo v téhle době přehnané, vzhledem k tomu, kolik mnohem paskvilnějších hudeb existuje.
Nedávno jste pustili do světa video ke skladbě Pupeak Peat, která ohlašuje vaše chystané album. Kdy vyjde a jaké bude?
m!: Album už je momentálně ve výrobě, je to záležitost několika týdnů. Vzhledem k velkému trendu revivalu audio kazet a vinylových desek, bude album na CD. Obsahově se v podstatě jedná o kompilaci jedenácti různých kapel, hrajících pod jedním jménem.
V: Album bude velkolepé. Stále nemáme jasno v tom, za kterou písničku dostaneme víc po hubě. Jisté je to, že za každou písničku od někoho jiného.
Pocházíte z Pardubic. Na východě Čech působila už v 90. letech spousta zajímavých projektů působících v oblasti experimentální hudby (namátkou Federsel, Selectone, prof. Neutrino…). Dá se v této souvislosti mluvit o nějaké lokální scéně?
m!: Mě osobně tohle minulo generačně i lokalizačně, v Pardubicích jsem necelou dekádu a v devadesátých letech jsem se učil násobilku. Co vnímám, je hlavně Lilkova Galerie Dub a Divadlo 29 - to jsou místa, kolem kterých se dějí zajímavé věci. Občas proběhne i nějaký hardcore punk nebo grindcore koncert, ale to jsou teď velké výjimky. Novinkou jsou ale nově otevřené Automatické mlýny, které mají pod svými křídly spoustu zajímavých věcí - od koncertů přes výstavy až po komentovaný prohlídky samotných budov. Pro Pardubice je tohle velmi vítané oživení.
V: V Pardubicích vnímám nějaký minimální výskyt experimentální hudby až v poslední době. Pokud tu něco bylo předtím, asi to bylo bohužel zastíněno naší legendární rádobypunkovou líhní, všema těma Fixama, Kirkenama, Volantama a Duklama. Když se to tak vezme, Pardubice jsou jedním z největších dodavatelů kapel pro všechny majálesy republiky.
Martine, ty jsi za šest let existence svého labelu obsedante! vydal skoro tři desítky nosičů, převážně kazet. Podle čeho si vybíráš, koho budeš vydávat?
m!: Často vydávám svoje věci a ty si vybírám hlavně podle toho, jak se mi líbí. Když se mi nelíbí, tak to nevydám, tady je ten proces hodně zkrácenej. Mimo věcí svých a mých kamarádů jsem vždycky oslovil kapelu/jednotlivce, co se mi zalíbili, a zeptal se, jestli skze mě nechtějí něco vydat. Tak jsem se dostal k vydávání lidí, které jsem do té doby osobně neznal. Koncept obsedante! je nemít moc žádnej koncept. I samotný název labelu trochu vypovídá o tom, jak to celé funguje.
Loni vyšly na obsedante! jenom tři desky, letos zatím ani jedna. Neurodilo se nic zajímavého nebo tě vyčerpávají jiné aktivity?
m!: Právě, že se toho urodilo až moc a osobně jsem neměl potřebu něco vydávat. P.S.: Musím ocenit, že jsi napsal obsedante! správně. Je to důležitější, než si většina světové populace myslí.
Co vás čeká v nejbližší době a dál v budoucnu?
m!: Nednávno nám vyšel na Stoned To Death kazetový split se Sedem Minút Strachu feat. Massola. To je pořád žhavá novinka obsahující, zase jinou, netradiční tvář naší produkce. Teď nás čeká samozřejmě hlavně naše full-length albíčko Zvukem I̶I̶I̶, na to se společně s fanoušky velmi těšíme. (Grab it while you can. Gonna be gone fast.) Samozřejmě bude i merch - trička, čepice, potítka, trsátka, sponzorovaný tetování loga se slepicí a vlastní řada energetického nápoje Leoš.
V: Taky nás čeká kuchtění nového zvuku s „trigry“ a snad i monumentální tour po východním Slovensku. Protože jestli máme něco rádi, tak to jsou Slováci.
Jaké české kapely nebo projekty byste doporučili sledovat?
m!:
Massola - Tady se ještě budou dít velký věci. Ostatně, ostravsko a přerovsko měly vždycky zajímavý podhoubí!
Masáž - Vůbec nechápu, že tuhle kapelu skoro nikdo nezná. První album vyšlo samonákladem na CD a na kazetě u budějovických NAABů. Prachatice a prdele kolem (Budějovice a tak dále) pořád nabízí velkou kvalitu.
Obecně cokoliv dobrýho a mimopražskýho. Ne že by se v Praze nerodily dobrý věci, to naopak, ale přijde mi, že v rámci republiky má Praha víc pozornosti než celej zbytek, což je škoda. Týká se to třeba i Plzně, kde bych vypíchnul NBDY, což je hlukovej projekt Vitamína, co dělá label a zine Dog Bless You. Vydal plno zajímavých věcí a i když rád skloňuje na -ovo, tak je to v regionu můj favorit.
Osobně bych uvítal míň špatnýho rapu a trochu víc toho dobrýho, kterej tady skoro není (tahle věta není okopírovaná ze Smackova interview).
V:
Ježíš táhne na Berlín - Tuším, že pražští hipstři si to už osvojili a Martin by mi na to s opovržením řekl, že „tohle se dělalo už na začátku devadesátek“. Já ale já říkám, že barevné, a zároveň tvrdé hudby, různých glitchstepů apod. je pořád smutně málo, obzvláště v Čechách. I proto jsem do podcastu vložil (Martinovi k vzteku) Zebblera a Encantiho.
Psychedelický flákač na odstřel - Pro tu atmošku. Člověk po koncertě zavře pusu a je tak trochu dojatej i šťastnej.
Der Marebrechst - Zmiňuju proto, že je to zatím jediný harshnoise, který mě naživo fakt bavil, a proto, jaký je Petr nanejvýš záhadný a skromný sympaťák.
Dále by mohlo být zmíněno mnoho, všichni ti Or, Depakine Chrono, Madebythefire, Červen atd. atp... Protože jsou prostě supra!
Tracklist:
Dr. Alban: Roll Down Di Rubber Man (album One Love (The Album), 1992)
Igorrr: Vegetable Soup (album Hallelujah, 2012)
Les Rhinocéros: What Do YOU Know About VELCRO? (album Les Rhinocéros II, 2013)
Goran Kajfeš: Sand Boogie (album X/Y, 2010)
blackhandpath: bl.Are (album Obfuscant, 2015)
Beastie Boys: Right Right Now Now (Sub.d.visionz remix) (free download)
Harmony Bay: Matouš Spletenec (Matthias Muddler) (album Jestli to strávíš, 2004)
Altvater Gebirge: Zlo (záznam ze zkoušky)
Masáž: Padající souhvězdí (album Kvok!, 2015)
Saywhy?: Crush (split album Lycantrophy / Saywhy?, 2007)
Holy Molar: You've Had More Kids Pulled Out Of That Thing Than A Burning Orphanage (EP Cavity Search, 2007)
Consumer Electronics: Crowd Pleaser (EP Crowd Pleaser, 2009)
Ramleh: Spear Flowers (album Hole In The Heart, 1987)
Taurus: No-Thing Longing… Human Impermanence (album No/Thing, 2014)
Datach'i: Event.choke (album Shock Diamond, 2006)
Zebbler Encanti Experience: Quetzalcoatl (album Psychic Projections, 2012)
The Only Ones: Why Don't You Kill Yourself? (album Baby’s Got A Gun, 1980)
The Mighty Boosh: Electro Song (YouTube rip)
David Brent & The Foregone Conclusion: Equality Street (album Life On The Road, 2016)
