Poprvé u nás hráli jako předskokani Arms and Sleepers v kopřivnickém klubu Nora. Podruhé svou povznášející verzí post-rocku rozezvučeli pražskou Sedmičku a potřetí otevírali koncert This Will Destroy You v rovněž pražském Rock Café. Řeč je o americké dvojici Lymbyc Systym, kterou tvoří bratři Michael a Jared Bellovi. 16. října jim vychází čtvrté album s názvem Split Stones a při té příležitosti pro nás mladší z bratrů, Jared, připravil následující podcast.
Hlavní roli hrají v hodinovém mixu skladby, ve kterých dominuje zvuk syntezátorů. Právě ty nahrazují v hudbě Lymbyc Systym v post-rocku obvyklejší kytary, ono je to ale vlastně s tím žánrovým zařazením dvojice trochu složitější. Dříve bratři Bellové do svých skladeb zapojovali více elektroniky, postupně se propracovali k organičtějšímu výrazu. Jakkoli bývá dobrým zvykem oddělovat osobnosti umělců od jejich tvorby, v tomto případě se nespletete, pokud přisoudíte zvláštní lehkost, která z hudby Lymbyc Systym čiší, nezvykle harmonickému vztahu obou bratrů.
Jared se v kapele stará o klávesy a syntezátory, zatímco Michael obsluhuje bicí. Pocházejí z předměstí Phoenixu v Arizoně, kde dnes žije pouze Michael, zatímco Jared bydlí v newyorském Brooklynu. Hudební spolupráci na vzdálenost čtyř tisíc kilometrů si nemůžou vynachválit - ostatně jak potvrzuje Jared v doprovodném rozhovoru k podcastu, není podobný pracovní postup v dnešní době ničím výjimečným. E-mailová výměna s ním byla obzvlášť potěšujícím zážitkem. Oba bratři totiž o své tvorbě evidentně hodně přemýšlejí a snaží se ji s každou vydanou deskou posouvat někam dál. Kterým směrem to bude tentokrát se dozvíme už za pár dní, leccos ale už naznačily dvě ukázky vypuštěné labelem Western Vinyl, kde album Split Stones vychází.
Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Jedná se o éterický mix určený k nočnímu poslechu, který je sestavený ze starších i novějších skladeb. Ambientnější kousky se tu střídají s rytmičtějšími, ve všech ale hrajou klíčovou roli syntezátory. Vybral jsem pár skladeb našich kamarádů, spolupracovníků a lidí, kteří s námi v minulosti koncertovali. Dál je tu několik filmových kompozic od skladatelů, jako je Michael Andrews, Ennio Morricone nebo Disasterpeace. Řada skladeb z podcastu nás ovlivnila při psaní materiálu na album Split Stones (viz doprovodný článek k podcastu pro web amerického časopisu Magnet).
Předpokládám, že název a obal desky odkazuje na fakt, že kapelu tvoříš se svým bráchou a dohromady jste dvě části jednoho většího celku. Pracovali jste s tímhle motivem záměrně?
Řekl bych, že tak napůl. Určitě se ten koncept do desky promítl, pojmenovali jsme ji ale až poté, co jsme ji dokončili. Bydlím v Brooklynu a Mike žije ve Phoenixu. Navzdory tomu jsme se v průběhu let naučili dost dobře na dálku spolupracovat. Dřív to bylo, myslím, celkem unikátní, v dnešní digitální době je ale podobný způsob tvorby na dálku docela běžný. To byl důvod, proč jsme se na nové desce rozhodli udělat z naší fyzické vzdálenosti a našich vzájemných rozdílů téma. Bydlíme každý v jiném podnebí, máme odlišné životy, přátele i způsob uvažování. Pokusili jsme se těchhle rozdílů využít k tomu, abychom si vyzkoušeli nové nápady a netradiční způsoby skládání.
Název Split Stones zároveň odkazuje k dichotomii těla a duše a taky k tomu, jak se tyhle dvě propojené složky doplňují. Pro mě osobně je vyjádřením téhle myšlenky to, jak se na naší nové desce prolínají živé nástroje se syntetickými zvuky nebo v tempech jednotlivých skladeb, která se pohybují od spíše zádumčivých po vyloženě taneční.
Jsou umělci, kteří se drží stále stejných témat a forem vyjádření. Ve výsledku pak často můžeš poznat, že skladbu napsal ten a ten člověk třeba jenom podle toho, jaké v ní používá nástroje nebo jaké presety má nastavené na svých mašinkách. Lymbyc Systym se oproti tomu vždycky snažili svůj zvuk inovovat. Dokonce jste kvůli tomu byli schopni obětovat určité nástroje, jejichž používání vás příliš svazovalo s minulostí. Čeho jste se zbavili tentokrát?
Klíčové je to slovo „inovovat“. Záměrně se snažíme posouvat se s každým albem do nových hudebních vod. Jde nám při tom o to, aby ta změna nebyla moc násilná. Když si naše desky pustíš popořadě, působí ten vývoj přirozeně. Jinak ale mezi naší první deskou a novým albem existuje hodně styčných ploch, i když bych je asi nedokázal přesně popsat. Na umělecké tvorbě je nejtěžší umět se spolehnout na to, že dokážete vyjádřit, o co vám jde, ať už k tomu zvolíte jakékoli prostředky.
U naší nové desky není až tak podstatné, čeho jsme se zbavili, jako spíš to, co jsme přidali. Po stránce melodií hrají velkou roli samply mellotronu a marimby. Dál jsou tu nové syntezátory a ke slovu opět přišel i klavinet - pro Lymbyc Systym typický nástroj, který ale chyběl na našem posledním albu Symbolyst. Co se týče rytmiky, tak si Mike pořídil nějaké nové věci jak pro tvorbu, tak i následné zpracovávání zvuků. Jsou mezi nimi modulární synťáky, Korg MS-20 Mini nebo Microbrute od firmy Arturia.
Kromě toho, že působíš v kapele, jsi taky grafický designér. Tvoje práce jsou obvykle hodně čisté, funkční a prosté nějakých výstřelků - dokonce i v případech, kdy používáš nějaký neobvyklý font. Přijde mi, že podobné kvality vykazuje i tvůj podíl na hudbě Lymbyc Systym. Dá se říct, že máš v sobě potřebu určité „uspořádanosti“, kterou se snažíš prostřednictvím své tvorby naplňovat?
Určitě jsem uspořádaností posedlý. Výraznou součástí mého kreativního já je to, že mám rád minimalistické, funkční, hezké a introspektivní věci. Snažím se nepodléhat trendům a spíš se řídit potřebami daného projektu. Ze širšího hlediska - a platí to stejně v hudbě i grafickém designu - vnímám důležitost existence nějakých hranic, ačkoli i ty je někdy třeba porušit.
Co čeká tebe osobně a kapelu ve zbytku roku, potažmo dál v budoucnu?
Během práce na nové desce jsme toho napsali hrozně moc a chtěli bychom v dohledné době ty přebytečné skladby vydat. Taky jsme poprosili několik našich oblíbenců, aby nám nové tracky zremixovali - jsou mezi nimi Evening, Yppah nebo Botany. V nehudební oblasti mě čeká spousta designérské práce včetně několika obalů desek pro label Western Vinyl.
(kompletní verzi rozhovoru v angličtině si můžete přečíst tady)
Tracklist:
Michael Andrews - I'm Not Following You (Me And You And Everyone We Know O.S.T., 2005)
Disasterpeace - Jay (It Follows O.S.T., 2015)
Solar Bears - Alpha People (Supermigration, 2013)
Mark McGuire - Get Lost (Get Lost, 2011)
Tortoise - It's All Around You (It's All Around You, 2004)
Symbol - Clear Passage (Online Archtecture, 2014)
Dusted - Bruises (Total Dust, 2012)
Vangelis - Spiral (Spiral, 1977)
Mouse On Mars - Juju (Audiotacker, 1997)
Christopher Tignor - Cathedral (pt. 2) (Core Memory Unwound, 2009)
Helios - Every Passing Hour (Yume, 2015)
Evenings - Goodbye Forever (Yore, 2013)
Linda Perhacs - Hey, Who Really Cares? (Parallelograms, 1970)
Ennio Morricone - The Strong (Il Forte) (The Good, The Bad And The Ugly O.S.T., 1966)
Michael Andrews - Goldfish (Me And You And Everyone We Know O.S.T., 2005)
Radio Dept. - Closing Scene (Freddie And The Trojan Horse, 2008)
