Pokaždé, když z pozice kurátora oslovujete vybraného hudebníka s prosbou o vytvoření podcastu, střílíte tak trochu do tmy. Můžete mít sice naposlouchanou jeho diskografii a možná jste slyšeli i nějaký ten mix, který dotyčný tytvořil v minulosti. I tak se ale snadno může stát, že vás výsledný podcast překvapí, a to v obou možných variantách. V případě německého hudebníka Dirka Dresselhause jsme dopředu znali jen pár jeho desek, které tvoří od konce 90. let pod jménem Schneider TM a které se vyznačují poměrně velkým žánrovým rozptylem. Sázka na to, že se za Dresselhausovou hudbou budou skrývat zajímavé inspirační zdroje, vyšla dokonale. Dokonce si troufáme říct, že vám předkládáme jeden z nejzajímavějších podcastů, který jsme za necelé dva roky existence naší série uveřejnili.
Sám autor tvrdí, že vše, co jako Schneider TM vydává, je hudebně propojené. I proto odmítá používat pro jednotlivé fáze svého hudebního vývoje různé pseudonymy. Posluchače tak může lehce zmást, pokud od Dresselhause zná hlavně jeho indetronickou tvorbu a najednou se setká s její experimentálnější stránkou. Jakmile však onu tezi o propojenosti přijmete za svou, začne vám Dresselhausovo chameleónství dávat smysl. Copak není v hudbě dost těch, kteří ustrnuli na nějakém vývojovém stupni a místo prozkoumávání dalších teritorií chrlí stále dokola variace na totéž?
Pokud se dá věřit serveru Discogs.com, oslavil Dresselhaus nedávno 20 let na scéně. Po pár singlech debutoval coby Schneider TM deskou Moist, kterou se v roce 1998 zařadil do proudu pojmenovaného podle jedné kompilace indietronika. O dva roky pozdji se Dresselhaus postaral o jeden z největších hitů tohoto polozapomenutého žánru, když spolu s Michaelem Beckettem (KPT.Michi.Gan) předělali skladbu There Is A Light That Never Goes Out od The Smiths. V roce 2002 přišlo album Zoomer, kterým popová část Dresselhausovy kariéry vyvrcholila a které přineslo hity jako Reality Check či Abyss.
Následující desky Schneider TM poznamenává rostoucí Dresselhausův zájem o zkoumání zvuku jako takového. Nejpatrnější je to na albech Construction Sounds z roku 2012 a Guitar Sounds z roku 2013. Zatím poslední nahrávkou Schneider TM je hodinový záznam zvukové instalace, která vyšla loni pod názvem Mobilee na sublabelu značky Kompakt věnovaném experimentální elektronice. Kromě sólové tvorby Dresselhaus často spolupracuje s jinými umělci, jejichž výčet by tenhle článek neúnosně natáhl. Zmiňme tedy alespoň dvojici Angel, kterou vedle Dresselhause tvoří ještě Ilpo Väisänen z finských Pan Sonic a experimentálně rockové kombo Locust Fudge, které se po dvou dekádách hibernace opět probouzí k životu.
Náš podcast ovšem vychází při příležitosti vydání alba A S S, na kterém Dresselhaus spolupracoval s Jochenem Arbeitem (mj. Einstürzende Neubauten) a méně známou krautrockovou legendou Günterem Schickertem. Název desky vychází z iniciál všech zúčastněných umělců, v abecedním pořádku tedy Arbeit Schickert Schneider, zároveň jde ale o německou zkratku kyseliny acetylsalicylové neboli acylpirinu. Jeho chemické schéma ostatně zdobí i obal desky a chemické názvosloví se odráží i v názvech jednotlivých skladeb. Album vychází v pátek 29. dubna na značce Bureau B. Více už v následujícím rozhovoru:
Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Chtěl jsem smíchat hudbu z různých světů, mezi nimiž existují určité souvislosti. Asi nejdivočejší je spojení terénní nahrávky z Burkina Faso a digitálních struktur Gábora Lázára, které zní někde kolem času 44:40. Je to dobrý příklad radosti z náhody a univerzální synchronicity.
Ve tvém posledním projektu se sešly tři generace hudebníků, které spojuje stejná hudební vize. Jak se tahle superskupina dala dohromady?
S Jochenem Arbeitem jsem nárazově spolupracoval od roku 2010. Jednu dobu jsme kurátorovali sérii improvizačních koncertů v berlínském klubu Berghain, kam jsme zvali různé hudebníky, ale i třeba tanečníky, aby spolu zkusili na místě něco spontánně vytvořit. Jednou jsme pozvali Güntera Schickerta, kterého jsem znal už z dřívějšího koncertu kapely Ziguri, kterou má Günter společně s Damo Suzuki. Jorgen se zná s Günterem už z 80. let.
Na nápad zkombinovat na jenom albu tři hudebníky z Berlína, kteří přistupují k hudbě podobně, ačkoli pocházejí z různých hudebních generací, přišel Gunther Buskies z labelu Bureau B. Původně jsme s Jochenem uvažovali o jiném kytaristovi z berlínské experimentální scény 70. let, postupně nám ale došlo, že bychom raději spolupracovali s Günterem, když už se stejně dobře známe.
Přijde mi, že se na desce A S S snažíte o dekonstrukci tradičních hudebních struktur a harmonií a jejich zasazení do úplně nového kontextu, který připomíná tvorbu nového hudebního jazyka.
Svým způsobem to tak je. Vzniklo to ale úplně přirozeně - než jsme šli do studia, tak jsme se o tom, co chceme dělat, vůbec nebavili. Neproběhla ani žádná zkouška, prostě jsme u mě ve studiu zapojili nástroje a začali jsme hrát. Výsledné hudební konverzace jsme pak jenom lehce doupravili, nebylo to ale nic zásadního.
Jediné, na čem jsme se předem shodli, bylo to, že nechceme natočit žádné „retroalbum“ v tradici žánru, kterému se říká krautrock. Byl by to od nás tak trochu paradox. Možná jsme se ale svým způsobem k té tradici krautrocku z přelomu 60. a 70. let přece jen zařadili. Tehdy šlo taky o to postavit na troskách minulosti něco nového.
Stopy krautrocku se dají najít ve spoustě hudby pocházející z Německa. Máš pocit, že je to něco, co je přímo součástí DNA německé hudby podobně, jako jsou The Beatles součástí DNA britské hudby nebo blues součástí hudby americké?
Je možné, že jde o něco, co je hluboce zakořeněné z německé poválečné mentalitě. Podle mě to ale není až tak hudební tradice, jako spíš snaha vytvořit pomocí hudebí utopie vizi pozitivní budoucnosti.
Po pravdě v naší hudbě taky slyším ozvuky The Beatles a především blues. Je to otevřený systém, který se neznaží cokoli skrývat. Možná to tam ale slyším jenom já, protože nemám potřebný odstup.
Na albu používáte hodně nezvyklých nástrojů včetně balafonu a mbiry. Čí to byl nápad, neomezovat se jen na manipulaci kytarového zvuku?
Jak jsem říkal, celý proces nahrávání byl hodně spontánní. Tyhle věci se mi povalovaly ve studiu, tak jsme toho chtěli využít. Shodli jsme se, že bychom se neměli omezovat jen na elektrické kytary a kytarové efekty. Rozhodně jsme něchtěli znít, jako když spolu tři kytaristé jamují nebo jen tak blbnou. Hudební nástroje jsou jenom prostředky, které služí ke komunikaci a k přenosu energie. Nezáleží na tom, jestli jde o kytary, kusy dřeva nebo něčeho jiného. Pokud má být výsledek zajímavý, musíte se udržovat ve formě a neustále sám sebe něčím překvapovat.
Pořád používáš pseudonym Schneider TM, který má řada lidí včetně mě spojený hlavně s tvými indietronickými alby z doby před 15 a více lety. Proč na něm tak lpíš? Předpokládám, že nejde jen o nostalgii.
Všechno, co jsem pod tím jménem udělal, je po hudební stránce propojené. To, co jsem jako Schneider TM dělal po roce 2006, má svým způsobem kořeny v tom, čím jsem se zabýval dřív, jenom je to obnaženější a redukované na základní kontury.
Líbí se mi, když můžu pozorovat, jak někdo prochází různými stádii svého uměleckého vývoje. Přijde mi to zajímavější, než když si někdo jiný kvůli každé drobné změně stylu založí vedlejší projekt nebo začne používat nové jméno. Svým způsobem jde v mém případě vlastně o opak nostalgie.
Jinak jsem schopný vnímat paralely mezi ranými skladbami Schneider TM, například z období desky Moist, a řekněme takovou skladbou Salicyl z alba A S S.
Co tě čeká v budoucnu?
Mám v plánu různé jednorázové projekty, včetně produkování kapel v mém studiu. S Ilpo Väisänenem pracujeme na nové desce naší skupiny Angel, která vyjde na značce Cosmo Rhythmatic. Po 21 letech chystáme nové album Locust Fudge, na kterém se podílí Christopher Uhe a Chikara Aoshima. Dále mám v plánu vydat coby Schneider TM remixy založené na tvorbě Conrada Schnitzlera - půjde o sérii alb, které vyjdou pod názvem Con-Struct na značce Bureau B. No a dlouhodobě mám rozpracované nové „popové“ album Schneider TM, které se průběžně formuje od roku 2008.
(kompletní verzi rozhovoru v angličtině si můžete přečíst tady)
Tracklist:
Angel - Spectral Gate (album Hedonism, 2008)
Groupshow - Pet Hair Magnet (album Live At Skymall, 2013)
Can - Obscura Primavera (kompilace The Lost Tapes, 2012)
Collections Of Colonies Of Bees - Fun 1 (album Customer, 2004)
Autechre - recks on (album Exai, 2013)
Alvin Lucier - 947 (album Ever Present, 2007)
B/B/S/ - Mask (album Brick Mask, 2013)
Bill Orcutt - Untitled 3 (album Way Down South, 2010)
Tom Jones - Elvis Presley Blues (album Long Lost Suitcase, 2015)
Iancu Dumitrescu - Galaxy (album bez názvu, 1993)
Moebius + Tietchens - Herrlichkeit (album Moebius + Tietchens, 2012)
Chris Imler - Die Liebenswürdigkeit Selbst (album Nervös, 2014)
Palé Tioionté Jr. - Déjé (field recording, Gongonbili - Burkina Faso, 2014)
Gábor Lázár - ILS10 (album ILS, 2014)
Shapednoise - Well-Being (album Different Selves, 2015)
??? (kompilace Cambodian Cassette Archives: Khmer Folk & Pop Music vol. 1, 2004)
KPT.Michi.Gan - The Grim Reaper (album Black Wood, 2013)
Brian Eno - Shadow (album Ambient 4: On Land, 1982)
