Základní terapeutická poučka praví, že prvním krokem k řešení problému je jeho pojmenování. V obecném povědomí se z toho často (a nesprávně) usuzuje, že stačí problém pojmenovat a je vyhráno. Že tomu tak není, ukazuje třeba příklad feminismu - o příčinách nerovností mezi pohlavími se diskutuje už desítky let, přesto současná podoba této debaty a její praktické aplikace připomínají spíše vleklou zákopovou válku.
Platí to i o oblasti hudby, která nezůstala stranou diskuzí o postavení žen v současné společnosti. Do velké míry je to zásluhou více či méně exkluzivně ženských platforem, jako je newyorský kolektiv Discwoman či jeho londýnská obdoba SIREN. Pramáti těchto snah o pozvednutí hlasu těch, které se v hudebním provozu cítí být umlčovány, je volné sdružení umělkyň kolem labelu Monika Enterprise.
Letos je to 20 let, co berlínská djka a hudebnice Gudrun Gut přivedla tuto značku na svět. Z té se od té doby stal jakýsi safe space pro ženské umělkyně mnoha národností i hudebních směrů. Ke kmenovým autorkám patří například Barbara Morgenstern, Natalia Beridze (TBA) či Michaela Melián, širší rodina zahrnuje např. AGF, Mashu Qrellu nebo Danielle de Picciotto.
Zatím posledním počinem labelu je letošní kompilace Monika Werkstatt, která členky kolektivu představuje prostřednictvím pětadvaceti kolaborativních tracků, které odrážejí organickou komunitní povahu celého projektu. Všechny tracky mají ostatně původ v třídením soustředění, během kterého spolu umělkyně bydlely, stolovaly, chodily na výlety a ano, také tvořily.
Jednou z členek tohoto sesterstva byla i Sonia Güttler zvaná Sonae. Hudebnice z Kolína nad Rýnem je v něm relativním nováčkem - debutové album Far Away Is Just Around The Corner jí na značce Monika Enterprise vyšlo teprve zkraje roku 2015. Okamžitě ji ale zařadilo mezi nejzajímavější jména celého kolektivu.
Tvorba Sonae je svým způsobem typickou trestí zvuku všech „Monik“. Na jedné straně je ambientně zasněná, na straně druhé se v ní odráží komplexnost života ve velkých městech. Abstraktní beatové smyčky sice odkazují k hip-hopu, jsou ale pouze prostředkem k vyjádření nálad, stejně jako časté používání terénních nahrávek typu hlášení kolínského metra.
Ještě než se Sonae pustila do vlastní tvorby, udělala si jméno coby djka a autorka podcastů. O to větší máme radost, že nám ji Gudrun Gut doporučila coby autorku nejnovějšího XPLAYMIXu. Ten vychází coby předzvěst dvoudenní akce, která se pod hlavičkou Monika Werkstatt odehraje v polovině září v Praze. Kromě Gudrun Gut se jí zúčastní Beate Bartel, Danielle de Picciotto a Islaja.
Sonae sice bude chybět jak na workshopu v Goethe Institutu (13. 9.), tak na následném koncertním jamování v Paláci Akropolis (14. 9.), jak už ale bylo řečeno, nehrajou konkrétní jména v případě tohoto kolektivu až takovou roli. I to je ostatně jedna z věcí, kterou podobné platformy přispívají ke změně paradigmat běžné hudební praxe.
Představ nám blíž svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Je krátký, protože jdu ráda rovnou na věc. Co se týče přechodů, líbí se mi, když jsou skladby perfektně smixované. Zároveň ale platí, že se při hraní experimentální hudby nemusím tolik ohlížet na nějaké rovnání beatů. Často tak hraju skladby v původním tempu. Je to věc kontextu.
Pokud jde o obsah, zajímá mě na současných nahrávkách určitá energie, nekompromisní a divoká. Nebaví mě nasládlá líbivá hudba. Na elektronické hudbě mě vždycky přitahovalo, že jí jde o vyvolávání zajímavých posluchačských zážitků. Přesně takové věci momentálně vyhledávám.
Nejvíc mě baví skladby, které zní drsně až agresivně, aniž by se propadaly do hlukových experimentů. Mám ráda, když se je ve skladbě čeho chytit, přičemž to něco klidně může být i abstraktní nebo minimalistické.
Jsi aktivní členkou platformy female:pressure, která už bezmála 20 let bojuje za větší zviditelnění žen v elektronické hudbě. Je situace v téhle oblasti pro ženy výrazně lepší, než bývala dřív?
Pořád to má daleko k ideálu. Rovnosti a diverzity je na scéně pořád málo. Roste ale povědomí o téhle problematice, na veřejnosti se vedou stále hlasitější debaty, víc se o ženách píše, vydávají více desek a celkově začínají být víc vidět.
Není pochyb, že jsou ženy v hudebním provozu zastoupené méně než muži. Není to ale prostě neoddělitelně spojené s tím, jaká dynamika mezi oběma pohlavími funguje v celé společnosti?
Historie nás naučila, abychom byli opatrní v soudech o tom, co je s čím neoddělitelně spojené (v originální verzi rozhovoru bylo spojení „inherently linked“ - pozn. aut.). Umění a hudba jsou pro mě instituce, které mají v popisu práce bourání zažitých představ.
Dokážeš si představit budoucnost, ve které podobné platformy, jako je female:pressure, nebudou vůbec potřeba?
Těžko. Díky těmhle platformám se k nám dostávají hlasy, o kterých jsme předtím vůbec nevěděli. Budoucnost bez nich je proto a priori podezřelá.
Na tvých webových stránkách se píše, že studuješ pop music na umělecké univerzitě Folkwang. O co v tom kurzu jde a co si z něj jako umělkyně odneseš?
Největší výhodou je samotná institucionální podpora umělců, která ti poskytuje čas a prostor zaměřit se na určitou otázku nebo dovednost. Zároveň máš vedle sebe někoho, kdo ti dá zpětnou vazbu - oproti běžným každodenním starostem většiny umělců jde o značný luxus.
Myslím, že tyhle akademické a kulturní instituce mají velký význam pro uměleckou svobodu. Poskytují totiž prostor pro zkoušení různých cest v umění. Kromě univerzity Folkwang mám zkušenost ještě s CCRMA (Center for Computer Research in Music and Acoustics) na Stanfordské univerzitě. V obou případech jde o místa, kde může váš mozek svobodně dýchat a rozvíjet se v bezpečí a mimo dosah reálného světa.
Co tě čeká v nejbližší době a dál v budoucnu?
Teď jsou pro mě prioritou koncerty s lidmi z Monika Enterprise. 5. září mi vychází společné album s Danielle de Picciotto. Daly jsme se dohromady během jamování v rámci akcí Monika Werkstatt. Líbilo se nám, jak spolu ladíme, tak jsme se dohodly, že se sejdeme u Danielle ve studiu a něco spolu natočíme. Výsledkem je deska Leise Fäden, na kterou se moc těším, protože je dělaná s láskou. Zároveň se v ní odráží vyživující organismus Monika Enterprise.
Průběžně pracuju i na svém druhém sólovém albu, které by mělo vyjít v únoru 2018. Hodně jsem se při přípravách jeho nahrávání nadřela. Chtěla jsem, aby znělo jinak, než můj debut Far Away Is Just Around The Corner, ať už po technické nebo obsahové stránce. Do značné míry se tu odráží můj zájem o tu stránku elektronické hudby, kterou jsem popsala v úvodu rozhovoru. Chtěla bych, aby se ta deska vyjadřovala k obecným tématům, aby byla provokující, aktuální a politická.
Tracklist:
Zkuste taky:
