Dělat seriózní umění v zemi, která si za svého reprezentanta zvolí neexistující postavu, musí být hodně těžké. Snad proto má humor nezastupitelné místo i v české kultuře, hudbu z toho nevyjímaje. Naši prarodiče měli svého Suchého & Šlitra, rodiče zpívajícího právníka Iva Jahelku a my zase třeba Báru Polákovou, Čokovoko nebo Midi Lidi. Všímáte si? Až na výjimky jde o umělce, kteří kromě hudby zasahovali i do jiných kulturních disciplín, například do divadla. S divadlem má co do činění i autor našeho aktuálního podcastu.
David Doubek je zakladatelem královéhradeckého souboru Nejhodnější medvídci, coby Ventolin pak produkuje syrovou elektronickou hudbu, v níž mají hlavní slovo analogové syntezátory a další mašinky. Pozoruhodná je i pódiová prezentace, kterou Doubek pro svá vystoupení zvolil - brýle, licousy, šusťákovka, především ale zběsilý tanec, který v nepřipravených návštěvnících jeho koncertů vzbuzuje dojem, že má co do činění s nějakou hudební obdobou výtvarného stylu art brut.
Zdání ale klame. Doubek není žádný insitní performer. V civilu je profesorem kulturní antropologie na katedře psychologie Univerzity Karlovy v Praze. Ventolinem je od roku 2007 a od té doby si stihl zahrát na prestižních festivalech typu pražského Spermu či bratislavského Wilsoniku. Na kontě má též tři roky staré album Totem, na které letos navázal dvojskladbovým EP Playbour. Níže si můžete pustit povedený videoklip ke skladbě Supersonik, který má na svědomí česko-holandské designérské studio The Rodina.
Ventolin je jedním ze tří projektů, které budou reprezentovat Českou republiku na letošním ročníku festivalu Tauron Nowa Muzyka v polských Katovicích. Při té příležitosti vznikl podcast pro naši sérii, který Doubka představuje coby hudebního fajnšmekra střídajícího s nadhledem žánry od směsi IDM a breakbeatu přes organické techno až po psychedelický rock, field recording a dokonce i operu. Doubek sám svůj mix přirovnává k rádiovému vysílání, jaké by ho bavilo právě teď. Více už se dozvíte z následujícího rozhovoru:
Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Jsou tam věci, které právě teď rád poslouchám, nové i staré, takové rádiové vysílání, jaké by mě bavilo právě teď. Není to DJský mixtape, nedával jsem tam záměrně moc taneční věci, jsou to spíš písničky.
Máš venku čerstvě vydané EP Playbour, na kterém jsou texty v angličtině. Jaké pro tebe je psát a zpívat v tomhle jazyce? Dá se očekávat, že se tímhle směrem budeš ubírat i nadále?
Psaní textů pro Playbour mě bavilo, i když to bylo zároveň dost utrpení, protože v angličtině nemám ten cit, jako v češtině a nemám ji tak zažitou, aby mi nedělalo problémy dávat správně přízvuky atd. Zároveň je ale ta necitlivost i výhodná, člověk možná řekne věci, které by se česky ostýchal, takže je sdělení přímočařejší, což třeba v tomto případě byl cíl. Neplánuju určitě přejít úplně na angličtinu, ale zároveň se mi líbí ta mezinárodní srozumitelnost, takže nějaké další anglické texty bych napsal rád. Nikoli ale jako únik před psaním textů v češtině.
EP je součástí rozsáhlejšího projektu Terezy Rullerové, která s tebou spolupracuje už delší dobu. Jak tahle spolupráce vypadá?
Spolupráce s Terezou je skvělá. Ona je zároveň praštěná i pracovitá, takže je to fakt super. Spolupráce začala na Totemu, kde dělala video a celkový design alba a když se přesunula do školy v Haagu, tak ta spolupráce dostala nový rozměr s tím, že Tereza sama začala přicházet s náměty na písničky. To je i případ tohohle EP, kde přišla s tématem, o kterém je písnička Supersonik. Counting jsem pak dopsal jako doplněk a protiváhu k Supersonik. A protože bylo potřeba aby tomu bylo v Holandsku rozumět, tak jsem všechny společné věci psal rovnou v angličtině.
Dřív jsi bydlel v podkrkonošské obci Jeřice, odkud ses před třemi lety přestěhoval do Lysé nad Labem. Přitom děláš hudbu, která je z podstaty spíše „městská“. Jak to jde dohromady s tím, že žiješ a tvoříš - z kulturního pohledu - spíše na periferii než v centru dění?
Já jsem dřív bydlel ve městě (v Praze a Hradci) a na venkov jsem odešel hlavně proto, že se tam dal levně koupit nějaký objekt a hrát na bicí, kdykoli se mi zlíbí. S tím byly ve městě vždycky problémy. Mohli jsme tam zkoušet a koncentrovat se. Zároveň si myslím, že je opravdu dobrá zkušenost potkat se na venkově svou vlastní samotou. Člověk tam pozná co vlastně chce a jestli to opravdu chce.
Co tě čeká ve zbytku roku, případně dál v budoucnu?
Koncem léta vyjde kolekce remixů k EP Playbour. Během roku se mi nashromáždilo hodně dalšího ventolinovského materiálu, který chci postupně také vydat, ale termíny a podoba ještě nejsou jasné. Chystají se koncerty a nově také workshopy pro lidi, které zajímá hudební hardware a elektronická hudba, živé hraní i studio. Podrobnosti budou na stránkách ventolin.cz.
Tracklist:
Mouse On Mars - The Illking (Sonig/Our Choice)
Ellen Allien & Apparat - Metric (BPitch Control)
Dave Monolith - Livetrack_Madrid_Analogical Force_04/07/15 (SoundCloud rip)
DJ Shadow - You Can't Go Home Again (Island Records/Mo Wax)
Ceephax Acid Crew - Probey's Poker (vinyl version) (Waltzer)
Alois Hába - Overtura (Opera Matka) (Supraphon)
Ariel Pink's Haunted Graffiti - Butt House Blondies (4AD)
Winston Lasker - The Sirens Of Leiden (free download)
Kerrier District - Treacle Tits (Hypercolour)
Slugbug - Macintosh Tapes (Plastic Waffle)
Squarepusher - Stor Eiglass (Warp Records)
Clark - There Is A Distance In You (Warp Records)
HUJO - Live At Reubens Palace (YouTube rip)
Blake Baxter - Where Is The Love (React)
Legowelt - On The Tiger Train (Clone)
Steve Moore - Deep Time (Spectrum Spools)
vlak/nádraží v Lysé nad Labem
