Co zajímavého můžeme vidět na letošním ročníku hradeckého festivalu Rock for People? Na headlinerovi se shodnou všichni: Die Antwoord. Jejich pražský koncert patřil mezi nejrychleji vyprodané koncerty loňského roku a pořadatelé RfP se je snažili do Festivalparku dostat už nějakou dobu. Aktuální deska Made By God (Chapter One) má v naší databázi doposud 60 %, ale to se může každým dnem změnit.
Další výraznou partou, která potěší hlavně metalové fans, jsou američtí těžkotonážní melodici Mastodon. Na RfP představí (nejen) svou aktuální desku Emperor of Sand. „Po dvou spíše písničkově vystavěných deskách The Hunter a Once More 'Round the Sun je letošní nahrávka návratem k tomu, co pomáhalo kapele dláždit cestu na vrchol, tedy vyprávění komplexních příběhů. Tentokrát se námětem stal boj člověka trpícího vážnou nemocí a také vyrovnávání se s vlastní smrtelností. Motiv extrémní situace, ovlivněný událostmi, které se v blízkém okolí muzikantů děly v minulých letech, je vtělen do postavy poutníka v poušti, odsouzence na smrt. Ten prochází vším utrpením, aby na konci zároveň zemřel a byl znovuzrozen. Emperor of Sand si rovným dílem bere jak z koncepční, tak písničkové tváře Mastodon. Vedle sebe tak leží přímočaré metalové nářezy jako Show Yourself i delší, strukturované a proměnlivé skladby typu Jaguar God nebo Roots Remain. Mastodon střídají rytmy, řezavější i jemnější zvuk kytar, trojici hlasů...“ napsal o tomto albu magazín Full Moon v čísle 73. Na XPlaylistu se Emperor of Sand mastodontním tempem sune k hodnocení 80%.
Tuzemský tip? Punkáči Just for Being, o jejichž desce There Is a Lie That Never Goes Out výstižně psali na sajtu Fullmoonzine.cz: „Sociální tematika s osobní zpovědí napůl. Z každé noty stříká skoro až klukovské nadšení, element, co se vytrácí. Kořením melodií je třeba skáčková trubka doplňující Walking Dead nebo typicky žánrové klávesy v So Much Emptier, ale tradiční nástrojové obsazení necelou půlhodinu spolehlivě utáhne, než přijde nejvyvedenější pecka. Sorrow má všechno – rychlé tempo, melodie, chraplák, melancholický bridge, dokonce sólo, ale hlavně parádní zpěvové linky, hlavní nástroj gradace písničky. Jakmile utichne všechen ten randál, je čas sednout si do kruhu s akustikou a jednomu po druhém předat slovo. Pohodička skoro táboráková? Unknown Soul se tváří jako oplodňovák, byť právě to umělé, nelidské sem patří spíš. Iniciační balada?“ I aktuální desku Too Many Ghosts můžete na XPlaylistu hodnotit a komentovat.
