SebastiAn - sBohem

Sebastianova první deska "Hvězdy" se zásluhou hitů "Toulavá" nebo "Záchranný bod" těšila z komerčního úspěchu, ale kritika ji ztrhala. U té druhé "Rub a líc" tomu bylo přesně naopak - i díky vytříbené produkci ODDho a textové spolupráci s Xindlem X vznikly dospělejší, melodicky výrazné písničky, z nichž se ale mimo internetově populární "Cizinky" s Adamem Mišíkem nestaly zásadní hity.

Ze třetí řadovky "sBohem" je zřetelně slyšet, že Sebastian chce (nebo chtějí) zpátky na vrchol žebříčků poslechovosti. Producentské úlohy se chopil Enthic, známý díky nahrávání s Benem Cristovao, Sofianem Medjmedjem nebo Adamem Mišíkem - tedy jmény z trochu jiného spektra naší mainstreamové scény. Ze spektra, které přitahuje hlavně velmi mladé posluchače a v němž se úspěch měří už jen podle čísel na streamovacích platformách.

První písnička "Hledám", loni vydaná jako singl, zní ještě jako typický Sebastian, jen v modernějším pojetí - jde o ambiciózní popový song, produkčně i obsahově vyleštěný a uhlazený. Zlom však přichází hned se druhou položkou "Nezapomínám" s hostujícím Marpem, v níž si zpěvák do syrového rockového podkladu pořádně zařve a padne i vulgární výraz. Je to nečekaný obrat o sto osmdesát stupňů, možná až zavánějící jistou účelností, ale kupodivu to funguje.

Jelikož deska tematizuje hudebníkův rozchod po desetiletém vztahu, velké emoce jsou na místě. Podle jeho slov měla být dokonce v jednu chvíli celá tvrdá - a je škoda, že se nakonec muzikanti vydali jiným směrem. Také podle obdobně laděného singlu "Nevinná" s Poetikou je totiž jasné, že rockovější poloha Sebastianově hlasu opravdu svědčí. Povedla se také spolupráce se Sofianem Medjmejdem "Ledovej klid", která nese jistý barový odér, zní poutavě špinavě a hudebně i slovně to v ní vře.

Kdyby nahrávka končila šestou skladbou, již zmíněnou "Nevinnou", mohli bychom psát o opravdu vydařeném díle a nalezení nové tvůrčí identity. Jenže album, bohužel, obsahuje ještě čtyři další kousky.

Se sedmou písničkou Nazpět", uvozenou autentickou hlasovou zprávou od jeho bývalé přítelkyně, totiž přichází zase trochu jiný Sebastian. Nastává čas pro krátké, zhruba dvouminutové skladby s triviálními hopsavými motivy, plytkými texty a nepřirozeným stylem zpěvu. Frázováním jako by se dokonce chtěl zpěvák přiblížit Cristovaovi, jeho snaha ale vyznívá jako imitace.

U "Spadnout na hubu" s Adamem Mišíkem se jde v tomto směru ještě dál: nejenže se oba aktéři předhánějí v tom, čí artikulace je co do míry afektu protivnější, spojení typu "mám novej life" nebo "chci sold out shows" navíc z češtinářského hlediska trhají uši. Lze namítnout, že takhle dnes mladí lidé mluví a že anglická slovíčka používají v textech také jiní interpreti - v případě Sebastiana, který po téměř deset let pravidla jazyka ctil, ale tomuto úkroku chybí věrohodnost a samozřejmost.

Jednatřicetiletý hudebník označuje prudkou stylovou změnu ve druhé půlce tracklistu tlustou čarou, která je vidět i na zadní straně obalu fyzického CD. Má jít o konec smutnění nad rozchodem a oslavu nové lásky. Škoda že se nepodařilo tyto pozitivní songy napsat a nahrát tak, aby nepůsobily vycpávkově, jako horkou jehlou šité zboží k rychlé spotřebě na digitálních službách, kde stejně nejspíš budou mít jepičí život.

Skoro se až zdá, že se již hotový plán na kapelní, rockové album, které by skvěle ladilo se současnou koncertní podobou tria, narychlo přepisoval. Výsledkem je tento hybrid pro všechny a zároveň vlastně pro nikoho. Snad si do budoucna Sebastian ujasní, kudy a kam chtějí opravdu kráčet. Potenciál jim určitě neschází, ucelená vize a odvaha dotahovat věci do konce zatím ano.]]>