Shilpa Ray - Last Year's Savage

Piráti z Disneylandu přinesli kromě rumového přízvuku Johnnyho Deppa další vedlejší efekt – dvě rozsáhlé kompilace Rogue’s Gallery, plné písní a popěvků o moři a jeho vlcích. Kromě celebrit na nich najdeme i Jarvise Cockera, Michaela Giru nebo Chucka E. Weisse, na obou dílech se objevuje také Nick Cave – kromě vokálů s Warrenem Ellisem producentsky zaštítil novou verzi klasiky Pirate Jenny z Třígrošové opery. Září v ní zpěvačka Shilpa Ray.

Scéna, v níž Cave a Ellis vzpomínají na vystoupení před Ninou Simone, patří k mnoha krásným momentům snímku 20 000 dní na Zemi. Pirate Jenny v podání Simone je legendární jako zpěvačka sama, právě k ní bývá Shilpa Ray přirovnávána. Stejně jako k Blondie, Patti Smith nebo třeba k The Cramps. Vyzařuje kouzlo starých časů, ozvěny CBGB a původního newyorského punku. Sama o sobě mluví jako o Bengali woman from Jersey, vzpomíná, jak jí rodiče zakazovali pop music a nutili do studia klasické indické hudby. Ale nejde o lkaní nad osudem, spíš zábavné vyprávění plné smíchu a ironie. Podobný postoj odráží ve své tvorbě, nevázané a rozpustilé písně pracují s vážnými tématy.

Spolupráce s Beat the Devil a Happy Hookers byla divoká, EP It’s All Self Fellatio, vydané u příležitosti turné s Cavem, pak přineslo smířlivější zvuk, byť spáry neobrousil. Plným halám vyhrávala nebojácně sama, bez kapely v zádech, jen s harmoniem, pozornost publika dokázala získat i tak. Album Last Year’s Savage je postaveno na souhře harmonia se steel kytarou, nezvyklá instrumentace nutí k pozornějšímu poslechu. Divočinu nahradily chytré, podezřele hitové aranže.

Opičí maska z obalu nehledí náhodou, jak bylo řečeno jinde: člověk s maskou z principu něco ukrývá. Shilpa Ray na to jde odjinud, používá třetí osobu, pracuje se svým já jako s rolí. Komunikace je tak snazší, vždy ale upřímná. „Nikdy jsem nebyla populární, a to se vlastně nezměnilo,“ říká se smíchem a dodává: „Nesnáším klábosení a tlachání, dělám tyhle věci, jen když mi zaplatí.“ Last Year’s Savage je o posedlosti, touze a obavách. Všeho si Ray užila dosyta – dříve se z toho snažila vykřičet, dnes je tišší a koncentrovanější. Své démony vplétá do bizarních historek a jinotajů, nebojí se je vtipně a elegantně pojmenovat.

Stranou nezůstalo náboženství, feminismus ani New York. Město, které si pro punkovou poetiku, Velvet Underground nebo New York Dolls zamilovala, je dnes proměněné, což věcně komentuje. Nepatří do žádné scény, královnou popularity se nestane. Shilpa Ray je samotář a snílek, který si věci dělá po svém. Snad i spoluprací s Cavem si potvrdila, že je na správné cestě. A jak říkají v Indii, kdo jede na tygru, nemůže seskočit.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #51.