Sigur Rós

Sigur Rós založila v roce 1994 trojice Jón Birgisson (kytara, zpěv), George Holm (baskytarista) a Ágúst (bicí), původní dirty kytarový zvuk vzal ale rychle za své poté, co se Georgemu dostalo do ruky cello, do sestavy přibyl hráč na klávesy Kjartan Sveinsson a na bubenický post zasedl Orri Páll Dýrason. Jméno si dali po zpěvákově sestře Sigurrros (Vítězná růže), která se narodila v týdnu, kdy se rozhodl založit s kamarády kapelu. Po třech letech experimentování natočili debutové, ještě poměrně nesourodé album "Von". Ohromující úspěch však přišel s následujícím "Ágaetis Byrjun", produkovaným Kenem Thomasem ze Sugarcubes. Na Islandu se z něj stal doslova trhák a jeho věhlas brzy přeskočil do Evropy.

Sigur Rós podepsali smlouvu s prestižní značkou Fat Cat, díky níž se pověst o nové senzaci rychle rozšiřila, za přeskokany na turné si je vybrali sami Radiohead a jejich kariéra začíná strmě stoupat. Společně se skladatelem H.O. Hilmarssonem natočili soundtrack filmu u nás uvedeného jako Andělé všehomíra, v roce 2001 se vydávají na první samostatné evropské turné, v rámci nějž se 14. dubna zastavují i v Paláci Akropolis. Na konci následujího roku vydali svojí třetí řadovku s osmi nepojmenovanými skladbami a tajemným názvem "()".

Poté přešli ke společnosti EMI, kde se uvedli komerčně úspěšnou, stále magicky, ale přece jen už méně překvapivě znějící deskou "Takk". Snad i proto se při natáčení nového alba (v mezičase ještě vydali úchvatné DVD „Heima“) odhodlali opustit bezpečí svého dosavadního zvuku: točili ji v New Yorku, Reykjavíku i Havaně, v proslulém londýnském studiu Abbey Road jim dokonce u nahrávání asistoval chlapecký sbor a 67-hlavý orchestr. Na výsledné podobě se pak výraznou měrou podepsal ostřílený producent Mark Ellis aka Flood (točil třeba s Nickem Cavem, The Jesus and Mary Chain, Nine Inch Nails, PJ Harvey...). Novinkou je první anglicky zpívaná skladba (All alright), jedna skladba je v sigurrósovské "vonlenštině", zbytek desky pak Jónsi opatřil rodnou islandštinou. Už na letmý poslech je ale patrný především zvukový posun: ubylo dříve dominatních kytar i typicky post rockové estetiky, větší prostor dostal naopak klavír a orchestrální aranžmá.