70 %
Lacuna Coil - Sleepless Empire
Od poslední desky "Black Anima" sice opravdu uplynulo šest let, ale Lacuna Coil se tak úplně neflákali. V roce 2022 totiž představili...
80 %
Dream Theater - Parasomnia
Dream Theater se bez zakládajícího člena, bubeníka Mikea Portnoye, museli obejít třináct let. Tento čas strávil na bubenické stoličce...
90 %
FKA twigs - Eusexua
FKA twigs sice stále můžeme zařadit do bezbřehé popové škatulky, její tvorba se ale zcela jistě pohybuje v té výrazně divnější poloze...
80 %
Wardruna - Birna
Hudební kořeny norského muzikanta Einara Selvika vyrůstají z black metalu - coby Kvitrafn čtyři roky bubnoval v nesvatých provokatérech...
80 %
Lambda - XIII
Lambda slova nikdy nepotřebovala, ale přesto její hudba vypráví. A třetí album - po "Heliopolis" (2019) a "Vere Modus" (2022) - v tomto duchu...
08.03.2018 - 13:05 | vishnar
Jedná se už o druhé album Stana Kentona, ke kterému jsem se dostal kvůli poslechu prací Lee Konitze. Sám bych se na Kentonovo album určitě nevrhl, jelikož to není můj šálek kávy. Pokud bych měl tento jazzový experiment k něčemu přirovnat, tak je to jako kdybych poslouchal Uncle Meat či Lumpy Gravy od Zappy. Lee Konitz se vyskytuje pouze v páté a šesté skladbě.
Nejlepší skladby: A Trumpet, An Orchestra.