The Paper Kites - At The Roadhouse

The Paper Kites byli kompletní. V roce 2010 způsobila tahle skvadra nadějných Australanů rozruch se singlem "Bloom". Ten si nakonec vysloužil platinovou desku v USA, Kanadě, Austrálii, Itálii a Nizozemsku.

Dvě léta nato se muzikanti vydali na australské turné a s debutem "States" prorazili i v Evropě. A v roce 2023 přicházejí už se šestou deskou "At The Roadhouse". Koncept na nové album vznikl v australském městečku Campbells Creek v komunitě, která hýřila dobrým humorem a především zpěvem.

Proč ale "Roadhouse", ptáte se? Nu, je to proto, že The Paper Kites v Campbells Creek našli útočiště, které proměnili ve vlastní roadhouse. A zatímco přes den pracovali na nových písních, po večerech hráli pro své fanoušky.

Motiv toho všeho dýchá z celé nahrávky. The Paper Kites jsou znovu vypravěči příběhu, který zde funguje jako milostný dopis. A zároveň tak trochu zní jako pokračování kolekce "On The Train Ride Home" z roku 2018. I když mezi těmito dvěma deskami vyšly ještě "Rose" z roku 2021 a "On the Corner Where You Live". A stejně jako na "On The Train Ride Home" i zde je hlavní hrdina, který teskní po ztracené lásce. Tento stesk je nejvíce slyšet ve skladbě "Marietta" a vrcholí v závěrečné "Darkness at my Door".

Najdete zde ale také songy plné naděje. Skvělým příkladem může být píseň "Till the Flame Turns Blue". The Paper Kites pak pokračují v krasojízdě v "June's Stolen Car", ve které zpívají o ukradeném autu značky Mustang. Jedná se ale o metaforu, kdy Sam naráží na to, že je vlastně jedno, po které cestě se vydáte. Nakonec totiž vždycky dojdete tam, kam jste měli namířeno.

"And the road was black and slick like oil across the lake | And they overshot a corner, smashed right through the gate | And they leapt into the sky, and they floated off the ground | And they steered towards the heavens, and they still ain't come back down," zní text.

Kvintet se ovšem neomezuje jen na tradiční folk. V "Midnight Moon", "Rolling on Easy" a "The Sweet Sound Of You" si můžete užít působivou indie mezihru. Vokál Sama Bentleyho je znovu přesvědčivý a znovu vás dokáže vtáhnout do příběhu, který vám předkládá. Album trvá sice přes hodinu, ale než se nadějete, vyprávění končí. A vám nezbyde nic než jen nadšené wow. S touto rozmanitou deskou, která je ideální jako background k podzimním večerům, se rozhodně nudit nebudete.]]>