Vypsaná fixa - Krása nesmírná

Přestože na mě Krása nesmírná ve svém úhrnu působí o malinko slabším dojmem než první dvě alba, myslím si zároveň, že byla pro vývoj kapely v pozitivním smyslu velmi důležitá. Kluci totiž včas pochopili, že s jednosměrnou punkrockovou energií nevystačí věčně a začali se v písničkách víc nimrat. Zatím ještě nepřikročili k větším zvukovým inovacím, tenhle krok nastal až se změnou producenta (tady ještě do třetice asistuje Petr Fiala), ale snaha o větší vrstevnatost už je zjevná.

Samozřejmě se pořád sází na urputné vypalovačky, s nimiž si Fixa udělala jméno, zde např. výborný Komik lobotomik nebo Východoněmecká kapela. Těžiště se ale začíná přesouvat do středních temp s výraznými melodiemi a tenhle trend se ukazuje jako správný. Důkazem budiž třeba Robinson, Krása nesmírná nebo Samurajské meče, v nichž to Vypsané fixe moc sluší. Jednoznačným vrcholem je pro mě rychlá ale přitom uvolněná Mažoretka, příklad písně, kde nic nechybí ani nepřebývá a která staví chlupy do pozoru. Takový song se povede jednou za kariéru.

Potíž je v tom, že kromě jmenovaných položek (ještě bych k nim přidal V Targa Florio) už se album ničím zásadnějším pochlubit nemůže. Označit zbytek materiálu za vatu by sice bylo přehnané, ale faktem je, že hlavně ve druhé půlce těch nakopávacích momentů ubývá. Nepříliš přesvědčivě dopadly i dva pokusy o pomalejší atmosférické kompozice (Snídaně z elektřiny s houslovým doprovodem je lepší, ale v klipové Krabici nenacházím nic moc přitažlivého). Kdyby kapele vydržela forma z první poloviny po celou desku, neváhal bych s osmou hvězdičkou, takhle mám ale trochu smíšené dojmy. Za slyšitelnou snahu na sobě pracovat (a za tu fantastickou Mažoretku) si ale Vypsaná fixa pochvalu rozhodně zaslouží.