Zhmotnit postavičky z panoptika vně hlavy plus přidat několik příběhů o číčách, ročník čtyřiadevadesát. Splněno. Vyhalucinovanými texty mechanicky zauzlovat hlavy dětí a pozvolna uzlíky dle potřeby utahovat nebo povolovat. Splněno. Srát na to, co letí. Být sami sebou. Jako vždycky - kálet na formy, kálet na normy -, držet se osvědčeného modelu; hrát něco jako Cure, Pixies a Primal Scream dohromady a spoléhat se na to, že to nikdo nezná, nebo alespoň nepozná. Splněno. Systematicky natočit náladovou, pastelkovou desku, pohlcenou kouzlem okamžiku, jejíž koncept se nerozplyne s nadcházejícím ránem. Splněno.
Orgasmu dosáhla Vypsaná fiXa před čtyřmi lety "Fenoménem", deskou, jež dodnes rozděluje fanynky a fanoušky na ty, kteří v ní poselství vidí, slyší a vědí, a ty, kteří ji - snad z důvodů přílišného melancholického sevření - rezolutně odmítají. Po pozitivních vibracích dychtící fans se dočkali vytouženého veselého dobrodružství až na dva roky starém, hraném orgasmu - "Klenotu".
Hajp kolem natáčení nákladného, výpravného, londýnského, nicnepředávajícího, ovšem nadevše úspěšného porna, byl jedním slovem nechutný. FiXa si vysloužila zaslouženou kritiku za sebeloupežnictví a plytkost materiálu. Nicméně, po dalších dvou letech odtajňuje "Detaily" - prostor, ve kterém myšlenci a zvuci ožívají. Je to tok libých myšlenků a zvuků. Je to OK. Panelová šou, která rozhodně není pro každého, každého ovšem dráždí svou dekadencí a... číst dále
Zhmotnit postavičky z panoptika vně hlavy plus přidat několik příběhů o číčách, ročník čtyřiadevadesát. Splněno. Vyhalucinovanými texty mechanicky zauzlovat hlavy dětí a pozvolna uzlíky dle potřeby utahovat nebo povolovat. Splněno. Srát na to, co letí. Být sami sebou. Jako vždycky - kálet na formy, kálet na normy -, držet se osvědčeného modelu; hrát něco jako Cure, Pixies a Primal Scream dohromady a spoléhat se na to, že to nikdo nezná, nebo alespoň nepozná. Splněno. Systematicky natočit náladovou, pastelkovou desku, pohlcenou kouzlem okamžiku, jejíž koncept se nerozplyne s nadcházejícím ránem. Splněno.
Orgasmu dosáhla Vypsaná fiXa před čtyřmi lety "Fenoménem", deskou, jež dodnes rozděluje fanynky a fanoušky na ty, kteří v ní poselství vidí, slyší a vědí, a ty, kteří ji - snad z důvodů přílišného melancholického sevření - rezolutně odmítají. Po pozitivních vibracích dychtící fans se dočkali vytouženého veselého dobrodružství až na dva roky starém, hraném orgasmu - "Klenotu".
Hajp kolem natáčení nákladného, výpravného, londýnského, nicnepředávajícího, ovšem nadevše úspěšného porna, byl jedním slovem nechutný. FiXa si vysloužila zaslouženou kritiku za sebeloupežnictví a plytkost materiálu. Nicméně, po dalších dvou letech odtajňuje "Detaily" - prostor, ve kterém myšlenci a zvuci ožívají. Je to tok libých myšlenků a zvuků. Je to OK. Panelová šou, která rozhodně není pro každého, každého ovšem dráždí svou dekadencí a intimitou, tolik navazující na "Fenomén". "Detaily" od prvního poslechu vraždí svou odzbrojující upřímností a ze všeho nejvíce připomínají přenádherný stav post coitum.
Nevytratilo se nic z pověstného metaforického mlžení v Márdího textech, totiž básních. Homme fatale básní krásně, nezvykle přímočaře a jasně. Všechnu tu krásu, všechen ten hnus vypráví poněkud jednodušším, srozumitelnějším jazykem - čímž zpřístupňuje komnaty své mysli i ostatním -, přesto na mapě San Piega dále zůstávají zašifrovaná, bílá místa. Textově fiXe nejvíce sluší maniodepresivní ÝMO nálady - všeobecně známý fakt -, vtip je ale v tom, že je Márdího silnou zbraní i vtip. Diktát jeho sociologické sondy do panelákových tančíren, ve kterých namísto stroboskopů září televizní vysílání v prime-timu ("Diskokaktus") je nekompromisní, podobně se jeho textařská genialita projevuje i ve "Schované" nebo pubertálním melodramatu "Lujzy a Telmy".
Detaily textů z nového alba Vypsané fiXy
"Nesu tě na zádech do bytu v přízemí, a když už nemůžu, no tak mě vezmeš ty."
("Show pana Loba")
"Máma doma na podpoře zapije uklidňující lék, večer před celou rodinou řekne Should I stay or should I go. Normálně chytí hysterák a ví to celej panelák. Táta si píská
Live is life a dal si s bráchou Give me five, potom se všichni obejmou a to, co bylo, je jedno." ("Diskokaktus")
"Zákon o zachování velikosti citu v jeho bytu nefunguje už pár let. A tak je pod kobercem sám a VKV vysílá. Jsou to velmi krátký vlny, který poslouchají víly. A tak je pod kobercem sám a VKV vysílá. Možná že ho vysvobodí. Docházej mu síly."
("Bibi Balderis")
"Hej hej, ten jejich puding se vážně nedá žrát a za oknem s jedinou tabulkou se nedá spát. Upírek je šikulka, kousne tě a budeš upírka. Si vyrazíš na Camden Town a budeš tam a budeš tam, ale kam jdeš ty a proč tu seš? Po x pivech se pobliješ a kámoška už je sevřená v náruči místního Beckhama." ("Schovaná")
"My dvě femme fatalky jdeme v pátek do války." ("Lujza a Telma")
"Jizvy mizí - cesta hejbe, oknem letí to, co chytit nejde, jizvy mizí a kolem projde takový pěkný pár. Jizvy mizí - cesta hejbe, oknem letí to, co chytit nejde, jizvy mizí a paní v modrém se na mě usmívá. Ty tu vůbec nejsi." ("Jizvy")
Oproti "Klenotu" se fiXa nerecykluje, naopak - některé ideje z minulosti do detailu rozvíjí. Podobně jako na předchozích nahrávkách, ani tentokráte si Márdí nevyjel na egotrip. Chemie v kapele funguje - Pítrs, Mejn a Mejla nejsou za sekundanty, tyjátr hrají v hlavních rolích, byť s jedním výrazným ale. Se svými nástroji kličkují mezi neklidnými melodiemi, řemeslně kluci hrají naprosto bezchybně, ale nebýt ruchových kudrlinek dirigenta Dušana Neuwertha, byl by výsledný materiál sotva poloviční. Zvukopis übermensche se nezapře a Dušan fiXe dodává nový rozměr. A kdyby jenom jeden.
Jak již bylo v Pohádce o Márdím a dalších tvorech a netvorech ze San Piega zmíněno - fiXa je jiná, výjimečná, bizarní, není krásná, přesto krásná je. Tato definice trvá, jen k jejímu jménu můžeme díky "Detailům" přiřadit další atribut - fiXa je nesmrtelná.
27.07.2012 - 7:13 | veltropazzo
Márdi se někde vyjádřil, že se mu líbí na U2, jak se pořád hudebně posouvají a vyvíjejí. Že nová alba třeba lidi nepřijmou hned skvěle, avšak zpětně si k nim najdou cestu. Mně se líbí, jakým se hudebně vyvíjí i fiXa. Její zvuk je s každou deskou někde jinde. Avšak u Klenotů to naprosto zabíjejí texty. Co jsem dříve nazýval avantgardou mi zde připadá jako Márdiho tvůrčí vyčerpanost. Dříve jsem uměl najít ve slovech smysl nebo příběh i tam, kde nebyl. Líbilo se mi to. Třeba za pár let to hodnocení á la U2 zvýším,...