Lykke Li o sobě otevřeně říká, že dělá pop. Snaží se ale o pop jiný, někdo by možná řekl pop divný, a popovou melodiku obaluje v originální instrumentaci a aranžmá. Zatímco prvnímu albu Youth Novels (2008) dominovala hravost, Wounded Hearts (2011) přitvrdilo a přineslo zatím její nejslavnější singl I Follow Rivers. Obrazovou stránku povětšinou obstarává režisér Tarik Saleh, v jehož novém thrilleru Tommy si Li střihla vedlejší roli a nazpívala titulní píseň. A před novou deskou stihla ještě vydat titulní singl I’m Waiting Here k poslednímu albu Davida Lynche.
Třetí deska zpěvačky s výstižným názvem I Never Learn vychází 5. května. Li tu představuje ženu, která nejen, že je v lásce nepoučitelná, ale její zlomené srdce, touha po milenci a citu jsou pro ni středobodem života. Podáno anglismem je to album lovesongů, které tvoří v podstatě bez výjimky tzv. torch songs, kdy oplakáváme ztracenou lásku a držíme v ruce pomyslnou pochodeň, kdyby se náhodou vrátila. Téma je ke konci trochu vyčerpávající a neodlehčují ho ani stadiónové refrény. Zatímco sebou Lykke Li dříve (Get Some) vyzývavě trhala a tlačila „I'm your prostitute, you’re gon’ get some“, dnes je z ní téměř křehká a zlomená Lana del Rey, která je bez chlapa ztracená. Řekněme první album mladická bezstarostnost, druhé nápor síly a snaha, třetí už jen pláč a hořkost.
Celá deska se nese v pomalejším tempu. Na rozdíl od debutu, kdy hravě mňoukala a hlasově se stylizovala do... číst dále
Lykke Li o sobě otevřeně říká, že dělá pop. Snaží se ale o pop jiný, někdo by možná řekl pop divný, a popovou melodiku obaluje v originální instrumentaci a aranžmá. Zatímco prvnímu albu Youth Novels (2008) dominovala hravost, Wounded Hearts (2011) přitvrdilo a přineslo zatím její nejslavnější singl I Follow Rivers. Obrazovou stránku povětšinou obstarává režisér Tarik Saleh, v jehož novém thrilleru Tommy si Li střihla vedlejší roli a nazpívala titulní píseň. A před novou deskou stihla ještě vydat titulní singl I’m Waiting Here k poslednímu albu Davida Lynche.
Třetí deska zpěvačky s výstižným názvem I Never Learn vychází 5. května. Li tu představuje ženu, která nejen, že je v lásce nepoučitelná, ale její zlomené srdce, touha po milenci a citu jsou pro ni středobodem života. Podáno anglismem je to album lovesongů, které tvoří v podstatě bez výjimky tzv. torch songs, kdy oplakáváme ztracenou lásku a držíme v ruce pomyslnou pochodeň, kdyby se náhodou vrátila. Téma je ke konci trochu vyčerpávající a neodlehčují ho ani stadiónové refrény. Zatímco sebou Lykke Li dříve (Get Some) vyzývavě trhala a tlačila „I'm your prostitute, you’re gon’ get some“, dnes je z ní téměř křehká a zlomená Lana del Rey, která je bez chlapa ztracená. Řekněme první album mladická bezstarostnost, druhé nápor síly a snaha, třetí už jen pláč a hořkost.
Celá deska se nese v pomalejším tempu. Na rozdíl od debutu, kdy hravě mňoukala a hlasově se stylizovala do vyšší polohy, tady místy připomíná kroutivou a řezavou Nelly Furtado, zvlášť ve třetí Just Like a Dream. Vokál je často zastřený a zkreslený někde v pozadí, případně ostře zefektovaný. I když jde o opakující se témata toužení po někom, kdo odešel a autorka chce, aby se vrátil (Just Like a Dream), strach z prázdné postele (Sleeping Alone) nebo intenzivní cit, který jí zlomil srdce (Gunshot), hudebně nálada klesá jen místy a Li (někdy trochu násilně) rozstřelí náladu refrény skandovanými v pozitivních, sbory podepřených aranžmá. Sbory jsou prvkem děděným z předchozího alba, bicí naráží při nástupu refrénu, ale Li překvapivě šetří charakteristickým množstvím perkusí a bicích nástrojů. Chybí i hrátky s beaty a tepáním srdce v pozadí, rytmy jsou čitelnější. Výrazný singl No Rest for the Wicked svou citovostí zastiňuje Love Me Like I’m Not Made of Stone: dojemná kytarová balada s jednoduchou strukturou užívá silného vibrata, balancuje na hranici mezi přeslazeností, klišé a otevřeným upřímným citem, a opěvuje nepodmíněnou lásku.
Absentují také originální nástroje, zpěv a jeho obsah je někdy tlačen do pozadí, texty jsou místy okleštěné na význam v první sloce – dál dobíjíme refrénem a breakem, ve kterém se bude stádově pleskat (Heart of Steel, Never Gonna Love Again). Jak je třetí album stále jiné, tak se vzdává experimentu. Snad to byl záměr a beat tuhle albovou trilogii opustil jako láska.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #37.
08.06.2015 - 18:56 | strom-z
pokud vám sedne "heartbreak" motiv alba, nejlepší album Lykke LI. bez slabýho místa (no, možná "Silver Line"), první tři skladby, "Gunshot" a "Never Gonna Love Again" jsou fakt pecky, ale krásná je i závěrečná dvojice "Heart of Steel" a "Sleeping Alone". plus skvělý videa ke "Gunshot" a "NGLA"!