Mike Oldfield - Crises
Tracklist
- Side one
- 1. "Crises" (20:40)
- Side two
- 1. "Moonlight Shadow" (3:34)
- 2. "In High Places" (3:33)
- 3. "Foreign Affair" (3:53)
- 4. "Taurus 3" (2:25)
- 5. "Shadow on the Wall" (3:09)
Průměr hodnocení
73.13 %
Poslední hodnocení
řadové album
1983
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
20.01.2018 - 4:53 | poutnik
Od Platinum se Oldfield rozjel neuvěřitelným způsobem a chrlí jedno vynikající album za druhým. Typické kompozice z A stran jsou hutnější, plné nápadů i když možná přímočařejší než tomu bylo u těch sedmdesátkových. Písničkové B strany jsou plné hitů, sahajících od popu až rocku. Nejinak tady. Skvělá Crisis, kterou rozhodně písničková druhá strana nezahanbí. Načne ji totiž Oldfieldův životní hit Moonlight Shadow, možná jedna z vůbec nejlepších popových písniček, následovaná In High Places, kde bych ovšem raději slyšel jiný hlas než Andersonův, až po výbornou Shadow on the Wall v extatickém podání Rogera Chapmana. Crisis rozhodně patří v Oldfieldově tvorbě mezi pět nejlepších alb.
16.03.2017 - 16:24 | Yack1
Dle mého vkusu třetí nejlepší album M.Oldfielda. Stejně jako na jiných albech z 80tých let je první straně LP Oldfieldova rozsáhlá 20min kompozice, kde si jako obvykle téměř vše nahrává sám. Vyjímkou jsou bicí Simona Phillipse, baskytara Phila Spaldinga a některé kytarové party Ricka Fenna a Anta (Anthony Glynne). Tato skladba "Crisis" je prý odpovědí na jeho osobní problémy z té doby. Ty stály za velkým počtem dobrých skladeb mnoha hudebníků. Nejhorší je , když chce muzikant komponovat a nutí se do toho. Pak může nastat, stejně jako u pozdějšího Oldfielda, nekonečné vykrádání sama sebe. Tím myslím 1001 různých variací na Tubullar Bells. Zpět k albu. Crisis je rozhodně výborné rockové album, po první artrockové straně s jednou skladbou přichází druhá strana, složená z více skladeb. Čistě popových (Moonlight Shadow, s hostující Maggie Reilly), nebo artrockových (In High Places s Jonem Andersonem z Yes). U mně asi nejslabší právě Moonlight Shadow, i když stále nadprůměr. Nejoblíbenější druhá zmiňovaná, "In High Places"