Milóny posluchačů, a to i těch, kteří jinak o jazz nezavadí, poznaly Bobbyho McFerrina v roce 1988 díky půvabnému motivačnímu šlágru Don't Worry, Be Happy. Tou dobou už měl ale tento newyorský rodák v jazzovém světě slušné renomé, a to především díky albu The Voice ze čtyřiaosmdesátého roku, na němž představil unikátní one-man show pouze za pomoci svého hlasu. O dva roky později na úspěch navázal živou nahrávkou s příznačným názvem Spontaneous Inventions, natočenou v losangeleském Aquarius Theatre a obsahující čerstvý, zčásti autorský, zčásti převzatý repertoár.
Ve většině skladeb opět zní pouze McFerrinův hlas a tělo, které mu slouží jako ten nejpřirozenější perkusivní nástroj, ale na pódium si tentokrát pozval i několik hostů zvučných jmen. V jeho vlastní skladbě Turtle Shoes září na piano legendární klávesista Herbie Hancock, ve variaci na bebopovou klasiku Dizzyho Gillespieho Another Night in Tunisia se spojil s neméně proslaveným vokálním kvartetem The Manhattan Transfer a v ironické Beverly Hills Blues bezezbytku využil komediální i pěvecký talent herce Robina Williamse. Skutečnou exhibicí v nejlepším slova smyslu je pak McFerrinovo bujné potýkání se saxofonem Waynea Shortera ve skladbě Walkin' z repertoáru Milese Davise. To všechno jsou ale jen zpestření, která podtrhují jeho soběstačnost jako sólového a capella zpěváka. Bravurní intonace i rytmické cítění, vtípky, které nikdy nesklouznou k laciné estrádě, invenční přístup k... číst dále
Milóny posluchačů, a to i těch, kteří jinak o jazz nezavadí, poznaly Bobbyho McFerrina v roce 1988 díky půvabnému motivačnímu šlágru Don't Worry, Be Happy. Tou dobou už měl ale tento newyorský rodák v jazzovém světě slušné renomé, a to především díky albu The Voice ze čtyřiaosmdesátého roku, na němž představil unikátní one-man show pouze za pomoci svého hlasu. O dva roky později na úspěch navázal živou nahrávkou s příznačným názvem Spontaneous Inventions, natočenou v losangeleském Aquarius Theatre a obsahující čerstvý, zčásti autorský, zčásti převzatý repertoár.
Ve většině skladeb opět zní pouze McFerrinův hlas a tělo, které mu slouží jako ten nejpřirozenější perkusivní nástroj, ale na pódium si tentokrát pozval i několik hostů zvučných jmen. V jeho vlastní skladbě Turtle Shoes září na piano legendární klávesista Herbie Hancock, ve variaci na bebopovou klasiku Dizzyho Gillespieho Another Night in Tunisia se spojil s neméně proslaveným vokálním kvartetem The Manhattan Transfer a v ironické Beverly Hills Blues bezezbytku využil komediální i pěvecký talent herce Robina Williamse. Skutečnou exhibicí v nejlepším slova smyslu je pak McFerrinovo bujné potýkání se saxofonem Waynea Shortera ve skladbě Walkin' z repertoáru Milese Davise. To všechno jsou ale jen zpestření, která podtrhují jeho soběstačnost jako sólového a capella zpěváka. Bravurní intonace i rytmické cítění, vtípky, které nikdy nesklouznou k laciné estrádě, invenční přístup k nejazzovému materiálu (From Me to You od Beatles nebo Opportunity z pera zpěvačky Joan Armatrading), to jsou McFerrinovy hlavní přednosti, které album Spontaneous Inventions přesvědčivě zprostředkovává.
Kdo někdy zažil, a to i zprostředkovaně skrze obrazový záznam, nějaké McFerrinovo vystoupení, jistě uzná, že odbýt tohoto umělce jen jako vokálního ekvilibristu, by bylo krajně zjednodušující a nespravedlivé. To, co dokáže vyloudit svými hlasivkami, je nepochybně obdivuhodné, zábavné a posluchačsky vděčné, ale podobně jako u našeho Jiřího Stivína tu nenucené hudební klaunství kráčí ruku v ruce s ohromnou muzikantskou erudicí i hlubokým spirituálním ponorem. McFerrinovy improvizace a hlasové akrobacie jsou esencí čiré radosti z hudby, kterou navíc dokáže neopakovatelným způsobem sdílet s publikem. To se na jeho koncertech běžně stává spoluúčinkujícím, v němž umí zpěvák probudit improvizační schopnosti, o jakých dosud neměl tušení. Škoda, že na albu Spontaneous Inventions najdeme jen velmi skromnou ochutnávku podobných interakcí v podobě tradičních "odpovídaček" ve staré muzikálové melodii I Hear Music. Jinak ale o komplexnosti McFerrinova talentu tenhle živák vypovídá víc než dostatečně.
55.00%
Komentáře