Když poslední zimní dny dávají definitivní sbohem a příroda se probouzí, dostavuje se taková příjemná melancholie. Alespoň obecně. Podobně to funguje i na podzim. A vlastně i v zimě a někdy i v létě. Tyhle chvilky stojí za to propojit s nějakou příjemnou nevtíravou muzikou, která sice slzy do očí třeba nenažene (i když...), ale mysl rozhodně odnese daleko, daleko...
A přesně takovou muziku už léta dělá německá čtveřice Lali Puna. Skupina vznikla v roce 1998 a fajnšmekři jistě vědí o jejím napojení na The Notwist. "Our Inventions" je její čtvrtá deska, kterou od té předchozí "Faking The Books" dělí předlouhých šest let. A jak zní? O dost klidněji.
Při pročítání recenzí, které na "Our Inventions" už vyšly, se nejčastěji v popisu objevuje slovo ukolébavka. A je to skutečně tak. Kdo si pustí album před spaním, nikdy ho neuslyší celé, protože usne už někde v první polovině (a to je celková stopáž jen lehce přes půl hodiny). Jenže to je škoda, protože dobré skladby jsou na něm všechny.
Samozřejmě žádné extra objevy a ultra-mega-hyper-experimenty s formou ani melodií se nekonají, jenže co naplat, ta deska je prostě minimálně krásná. Na posluchače čekají klasické poznávací znaky kapely - jakoby repetitivní akordické smyčky doplněné elektronickými (umělohmotnými?) beaty, které zpravidla (ale ne výhradně, viz "Everything Is Always") výsledné tempo na polovinu zvolní (prý se tomu říká alla breve), anebo pološeptavý zpěv Valerie... číst dále
Když poslední zimní dny dávají definitivní sbohem a příroda se probouzí, dostavuje se taková příjemná melancholie. Alespoň obecně. Podobně to funguje i na podzim. A vlastně i v zimě a někdy i v létě. Tyhle chvilky stojí za to propojit s nějakou příjemnou nevtíravou muzikou, která sice slzy do očí třeba nenažene (i když...), ale mysl rozhodně odnese daleko, daleko...
A přesně takovou muziku už léta dělá německá čtveřice Lali Puna. Skupina vznikla v roce 1998 a fajnšmekři jistě vědí o jejím napojení na The Notwist. "Our Inventions" je její čtvrtá deska, kterou od té předchozí "Faking The Books" dělí předlouhých šest let. A jak zní? O dost klidněji.
Při pročítání recenzí, které na "Our Inventions" už vyšly, se nejčastěji v popisu objevuje slovo ukolébavka. A je to skutečně tak. Kdo si pustí album před spaním, nikdy ho neuslyší celé, protože usne už někde v první polovině (a to je celková stopáž jen lehce přes půl hodiny). Jenže to je škoda, protože dobré skladby jsou na něm všechny.
Samozřejmě žádné extra objevy a ultra-mega-hyper-experimenty s formou ani melodií se nekonají, jenže co naplat, ta deska je prostě minimálně krásná. Na posluchače čekají klasické poznávací znaky kapely - jakoby repetitivní akordické smyčky doplněné elektronickými (umělohmotnými?) beaty, které zpravidla (ale ne výhradně, viz "Everything Is Always") výsledné tempo na polovinu zvolní (prý se tomu říká alla breve), anebo pološeptavý zpěv Valerie Trebeljahr. "The birds in the trees / Singing our mobile melodies / What a sweet, sweet world," zpívá v titulní skladbě, čímž odhaluje témata technického světa třetího tisíciletí.
"Faking The Books" fungovalo víc naživo, "Our Inventions" je introvertní nahrávkou hrající si s kouzly studia, aspoň tak nějak to stojí na webu vydavatelství. Elektrické kytary, pokud jsou, jsou v pozadí, víc prostoru dostávají syntezátory, kulaté zvonivé tóny (podobné těm z musicboxů), glitche a snová melancholická atmosféra, která se nevyhýbá ani písničkám s rovným beatem (opět titulní skladba), ani těm tempově rychlejším (opět "Everything Is Always"), i když nejpůsobivější je v klasických lalipunovkách "Move On", "Safe Tomorrow" nebo "Out There" s hostujícím Yukihirem Takahashim.
Ne, "Our Inventions" není deskou na každý den. Ale když poslední zimní dny dávají definitivní sbohem a příroda se probouzí... Někdy i v létě... Víte jak...
Lali Puna - Our Inventions
07.02.2013 - 19:55 | Koci
Pro mě je tohle Lali Puna ve vrcholné formě. Žádné zbytečnosti okolo, krásně minimalistické. Svoje hitovky jsem si tady musel hodně dlouho hledat, ale od té doby už nešahám po žádném jiném albu.
25.07.2012 - 8:50 | blueskin
nejslabší album lali puna. navenek se od svých předchůdců až tak neliší, snad jen oproti "faking the books" využívá méně okatě klasických rockových postupů. ať se ale snažím sebevíc, není tu nic, co by výrazněji vystupovalo z masy uniformně znějícího glitch-popu.