Rozporuplných faktorů kolem této rozpačité a začátkem července vydané desky byla pěkná hromádka. O mediální kontroverznost se ještě před vydáním alba postaraly kupříkladu drasticky brutální videopilot, jeho okamžitá cenzura, internetový vizuál z windowsáckého malování, samotný typografický titul desky, co-writing songu "Elastic Love" pro Aguileřinu veeelice povedenou desku "Bionic", hostovačka Jay-Zho na singlu "XXXO" anebo třeba velmi ostré výroky - po rozhovoru s jedním z producentů alba Diplem pro New York Times, kde ji označil za ve zkratce namyšlenou, flákající se a prolhanou nánu, si tato slečinka napsala na Twitter telefonní číslo a vzkaz: "Zavolejte, jestli chcete vědět pravdu o rozhovoru v NYT, budu brát telefon celý den, děvky." Jenže telefon, který uvedla, je soukromý mobil jednoho z redaktorů Tajmsů...
Je tedy jisté, že deska svou marketingovou atypičností a doprovodnou kontroverzí zkrátka donutila média ze západnějších a kulturně civilizovanějších míst, aby i ona byla řazena mezi ta letos nejvíc hot a velmi očekávaná (ostatně i my jsme jí věnovali prostor v rubrice Slyšeno v předstihu). První vteřiny desky slyšíme datlování do klávesnice a věty o tom, že "kost z ramene se připojí ke kosti v ruce, kost v ruce se připojí k internetu, připojí ke Googlu, připojí k vládě". Tento propagandistický sonet je hudebně prostější, jsou v něm slyšet zkrátka jen kusy toho, co dostaneme posléze. Otevírá ale parádně, tématicky i paradoxně svou... číst dále
Rozporuplných faktorů kolem této rozpačité a začátkem července vydané desky byla pěkná hromádka. O mediální kontroverznost se ještě před vydáním alba postaraly kupříkladu drasticky brutální videopilot, jeho okamžitá cenzura, internetový vizuál z windowsáckého malování, samotný typografický titul desky, co-writing songu "Elastic Love" pro Aguileřinu veeelice povedenou desku "Bionic", hostovačka Jay-Zho na singlu "XXXO" anebo třeba velmi ostré výroky - po rozhovoru s jedním z producentů alba Diplem pro New York Times, kde ji označil za ve zkratce namyšlenou, flákající se a prolhanou nánu, si tato slečinka napsala na Twitter telefonní číslo a vzkaz: "Zavolejte, jestli chcete vědět pravdu o rozhovoru v NYT, budu brát telefon celý den, děvky." Jenže telefon, který uvedla, je soukromý mobil jednoho z redaktorů Tajmsů...
Je tedy jisté, že deska svou marketingovou atypičností a doprovodnou kontroverzí zkrátka donutila média ze západnějších a kulturně civilizovanějších míst, aby i ona byla řazena mezi ta letos nejvíc hot a velmi očekávaná (ostatně i my jsme jí věnovali prostor v rubrice Slyšeno v předstihu). První vteřiny desky slyšíme datlování do klávesnice a věty o tom, že "kost z ramene se připojí ke kosti v ruce, kost v ruce se připojí k internetu, připojí ke Googlu, připojí k vládě". Tento propagandistický sonet je hudebně prostější, jsou v něm slyšet zkrátka jen kusy toho, co dostaneme posléze. Otevírá ale parádně, tématicky i paradoxně svou nehudebností.
Po úvodu začíná ten rachot. "Steppin Up" je industriální nářez, zvuková pohádka s přitroublým textem, ale zato s natolik hutným základem, že ty kecy můžeme opomenout. Podle mého je jedním z toho nejlepšího, co na celé desce vůbec je: přeexponovává manýry načnuté již v předchozí desce "Kala", k tomu se ale vůbec nebojí nechat všechno řezat i za tu cenu, že zní jako nahrané na mikrofon za kilo v deset let starém softwaru. Pokračuje první a zatím jediný oficiální a plnohodnotný singl "XXXO". Vkusná, byť omezená alternativní electro hitovka s většími ambicemi. Nedoceněná. Střed desky patří temným klubovkám, které jsou jen pro odvážné a zvrácené. Občasně technicky výborné, ve finále a kontextu dopadají jako vata.
M.I.A. - Steppin Up
"Born Free" je pro mnohé tím nejhorším, co deska nabízí, svými přeexponovanými efekty nejprve vystraší, ale časem může být doopravdy oblíbená, snad jen nevhodná po doopilém ránu. Je odlišná, funkčně předěluje album a účelně hatí jeho dramaturgii. "Meds And Feds" je spoluautorstvím Dereka E. Millera, člena dua Sleigh Bells. Ti, kteří nevědí, můžou být zaskočeni kontrastní vlastní verzí dua nazvanou "Treats" z jejich stejně nazvané květnové desky. Závěr alba v podobě "Tell Me Why" a "Space" představuje jindy otrlou a buranskou M.I.A. v docela nezvyklém světle, jako by se snažila harmonicky uzavřít desku a zavděčit se všem, které nejednou při poslechu popudila. Oba finálové songy jsou šikovné, přestože v této poloze lehce dokazují, že pěvecky projev této paní mámy pokulhává a bez vydatné postprodukce by mohl být velmi neadekvátní chvalozpěvům a revolučním a povedeným synonymům...
De luxe edice nabízí také čtyři další songy, pochopitelně minimálně takto povedené. "Internet Connection" působí více, jako by patřil na "Arular", song "Illygirl", jehož virál s M.I.A. běžící po dálnici měl premiéru zároveň s klipem k "XXXO", dále pak "Believer" s Blaqstarrem, který působí jako nehotové demo, ale je výborný tím, že do kontextu, který album nastavuje, vůbec nesedí. Tuto speciální edici uzavírá volnější a nečekaná "Caps Lock". Závěr dílaksu je tedy jaksi zbytečně protahovaný.
மாதங்கி 'மாயா' அருள்பிரகாசம alias Mathangi Arulpragasam aka Maya či M.I.A. se předvedla v podivném světle i přes to, že "/\/\ /\ Y /\" je více než nápaditá, povedená, stylová, razantní, vtipná, hudebně více nadprůměrná, lehce propagandistická a zčásti i opravdu umělecká. Marketingem a trhem však nedosáhne (a ani nedosáhla) tak daleko a neosloví masu. Její pseudopříznivce, kteří tuto buchtu do doby "Slummdog Millionaire" neznali a tato drastická a hlučná nahrávka se na jejich názoru promítne špatně a donutí je nasrat se a říct, že takový nechutný kravál prostě poslouchat nebudou, a pustí si radši nějakou vyleštěnou, krystalově čistou a netřaskavou průměrnost. A M.I.A.? Té je to nejspíše volné, hlukem a nezpěvem odstrašuje potenciální posluchače, v jakékoliv komunikaci je označuje jako bitches a je jí jedno, jak se prodává. A i to se cení.
M.I.A. - XXXO
72.31%
Komentáře