Leonard Cohen - New Skin for the Old Ceremony

V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev. Průzračně prosté aranže prvních tří desek Cohenovi přestávají stačit a pro písně na New Skin for the Old Ceremony volí ve spolupráci s produkujícím pianistou Johnem Lissauerem o poznání pestřejší hudební pozadí.

Nejde ale o zdaleka tak dramatický zlom, jaký skýtá poslech následujícího spectorovského opusu Death of a Ladies' Man. Znějí tu sice smyčce (časté, ovšem vkusně a nápaditě zakomponované), perkuse, saxofon, klavír, banjo, trubka či flétny, ale jejich použití je velmi decentní. Od Cohenova hlasu si drží uctivou distanc (jen množící se ženské sbory jsou s ním naopak ve stále důvěrnějším spojení) a někdy jsou záměrně nahrané tak, aby zněly jako z vedlejšího pokoje. Zpívajícího básníka tudíž nic netísní a pro rozehrávání svých omamných nálad má zrovna tolik prostoru, jako dřív.

Širší zvukové spektrum má ale přeci jen určitý vliv: album nepůsobí zdaleka tak zachmuřeně, jako třeba Songs of Love and Hate. Z Cohenových úst i nadále plynou především hořce milostné nebo dušezpytné verše, v nichž se rozkoš a naděje zoufale rvou o každou píď prostoru s marností, ale díky rozmanitosti aranží i temp, ale i díky kratším stopážím z většiny písní část jejich tíživosti padá. K instrumentální asketičnosti předchozího období se přibližují Chelsea Hotel #2 (rozechvělá vzpomínka na prchavý vztah s Janis Joplin), A Singer Must Die nebo Take This Longing, naopak živější aranžmá prosvětlují třeba Lover, Lover, Lover či There Is a War. Tedy aspoň jejich hudební složku, když už texty nadále přetékají mučivými pochybnostmi, nepokojem, vnitřními rozpory a nezhojenými šrámy ze ztroskotaných vztahů.

Ale přece bychom po Cohenovi nechtěli veselé písně, ostatně melancholie a duševní i tělesná trýzeň se s humorem nevylučuje, čehož je právě Cohen (nebo třeba Nick Cave, jeden z jeho nejpilnějších žáků) důkazem. Jeho poezie je komplexní a přece jasně profilovaná. A album New Skin for the Old Ceremony nabízí i přes již ustálený rukopis její další skvostné plody jako jsou Is This What You Wanted, Chelsea Hotel #2, Lover, Lover, Lover nebo Who by Fire. I když poněkud opomíjená, přece o nic méně klasická kolekce, jako ty předešlé.